Nad ránem, když už bylo ticho a všichni spali, jsem pro změnu zase nemohla usnout já. Fakt super. Potichu jsem vyšla z pokoje a zamířila do kuchyně. Otevřela jsem ledničku, vytáhla z ní mléko a nalila si ho do skleničky. Je půl páté ráno a já mám chuť na kakao, proč ne.
Tomáš "jsi tady?" volal na mě, když scházel ze schodů.
Já "v kuchyni a nekřič tolik" zašeptala jsem nazpět.
Tomáš "co tu děláš?"
já "kako, chceš taky?"
Tomáš "jasně, proč nespíš?"
já "nějak nemůžu usnout, jaký je tvůj důvod že se mi v noci touláš po baráku?"
Tomáš "slyšel jsem tě odcházet"
já "tak jsi si řekl, že si dáme noční pokec?"
Tomáš "vlastně jo"
já "tak spusť"
Tomáš "je s tím Linda v pohodě?"
já "čekala jsem, že to bude horší, ale zvládá to"
Tomáš "to je dobře, nemá cenu aby se trápila"
já "a ty jsi s tím vším v pohodě?"
Tomáš "jo, jen jí nechci ublížit ještě víc"
Honza "chci vůbec vědět, proč mi moje holka utíká v noci z postele do kuchyně za mým nejlepším kámošem?" přišel rozespale k nám.
Tomáš "vlastně jsem šel já za ní"
Já "dáš si kakao?" podala jsem mu můj hrnek.
Honza si ho vzal, trošku z něj upil a poté mi ho vrátil. Aby jsme jen tak nestáli v kuchyni, šli jsme si sednout do obýváku na pohovku. Povídali jsme si a upíjeli svoje kakaa. Bylo mi celkem chladno, tak jsem se natáhla na kraj gauče pro deku.
Honza "je ti zima?" chytl mě kolem ramen.
já "teď už ne" opřela jsem se o něj a nohy si zachumlala do deky.
Tomáš "ohh, stop it, jdu radši spát" udělal kyselí obličej a zvedl se z gauče.
Já "nemus.."
Honza "dobrou" skočil mi do řeči.
Tomáš "dobrou" s úsměvem odešel zpátky nahoru.
Já "normálně jsi ho vyhnal" čekala jsem vysvětlení.
Honza "vždyť se sám nabídl"
já "vaše kamarádství vám závidím"
Honza "zapomněl jsem se tě zeptat na to léto"
já "však ten tábor už jsme potvrdili"
Honza "myslím tu Ameriku"
já "bude to ale strašně drahý"
Honza "to se zařídí nějak"
já "tak se ráno můžeme domluvit s ostatníma?"
Honza "okey, myslíš že Linda bude chtít? Myslím kvůli Tomášovi"
já "myslím že ji přemluvím"
Mám pocit, že jsem při plánování našeho léta usnula, protože jsem se probrala až ráno, když přišel Roman. Kupodivu neměl narážky na to, že spíme na gauči, ale prostě odešel do práce.
Honza "neutíkej mi" chytil mě za ruku, když jsem vstávala.
Já "pročpak?"
Honza "dlouho jsme spolu nebyli" udělal smutný obličej.
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanfictionKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...