youtuber člověk ?

175-NY,jednorožci,zelenina

Všechny plány nám dnes vycházejí jako po másle a všech se nás drží dobrá nálada a úsměv na tváři. Teď jsme na jedné z mnoha lodí co se plaví kolem ostrova Svobody, na kterém stojí i samotná socha. 

Je vážně obrovská. Teď celkem lituji, že se vstupenky dovnitř musí rezervovat i několik měsíců dopředu, protože podívat se na svět z takové výšky, může být vážně skvělé. Vyhlídková plavba nám skončila dříve než jsme předpokládali, takže nám zbylo hodně času. Bylo totiž šest hodin a my už neměli žádné další plány. 

Linda "nákupy!" zajásala. 

Já "dneska?" vzpomněla jsem si na ranní nakupování s Tomášem. 

Kuba "prosím ne" při nakupování s námi vždycky trpí. 

Honza "chvilka nás nezabije" snad poprvé v životě souhlasil se svou sestrou. 

Nebylo nad čím přemýšlet, vrátili jsme se do naší vypůjčené garsonky, nechali tam psiska, následně zamířili do nejbližšího obchodního centra a nechali se unášet nákupní horečkou. 

Linda "to je tak roztomilý, koukej na to" vzala do rukou něco až moc podezřele růžového, když byli kluci mimo dohled. 

Pořádně jsem si to prohlédla a zjistila jsem, že to je takové to overal pyžamo ve stylu jednorožce. 

Já "jezús" lepší komentář mě nenapadl. 

Linda "hele, mají i fialovou" vytáhla druhý kousek a podala mi ho. 

Já "tak ten je boží" rozplývala jsem se nad hebkostí toho materiálu. 

Linda "pojďme si to jen tak zkusit" 

já "v tomhle potřebuju mít fotku" souhlasila jsem a šli jsme společně s jednorožci do kabinek. 

Do minuty jsme obě vyšli ven a nemohli jsme se ubránit smíchu. Vypadali jsme dost komicky. Udělali jsme si pár fotek, ale nechtělo se mi se s tím vůbec loučit. 

Linda "není to tak drahý" začala stejně jako já zvažovat koupi, toho pyžama. 

Já "vezmeme si to?" skousla jsem si váhavě ret. 

Linda "jednorožec v šatníku je nutnost, to ti nikdo nevyvrátí" dělala že to potřebuje. 

Já "naprosto souhlasím, ukaž mi na někoho, kdo to nemá?" hrála jsem to sní. 

Bylo rozhodnuto, zaplatili jsme za svoje jednorožce a vyšli z obchodu. Kluky jsme zatím nepotkali, tak jsme je ani neřešili, prostě jsme procházeli obchod za obchodem a přehrabovali se ve stovkách kousků oblečení. Po asi dvou hodinách, kdy v peněženkách nezbylo skoro nic a naopak naše ruce byly plné tašek, jsme se rozhodli najít kluky. 

Nemuseli jsme jim ani volat, bylo nám jasné, kde budou. Na mapě obchodního centra jsme si našli restaurace a kavárny ve kterých by mohli být a vyrazili tam. První tři pokusy je najít v kavárnách ale nevyšli, tak jsme tomu dali poslední šanci. Vešli jsme do posledního možného podniku a byli tam. Přisedli jsme si k nim a konečně položili z rukou až po uši plné igelitové tašky. 

Honza "to jste ty obchody vykradli?" zíral na nás jako na blázny. 

Linda "vždyť jsme ještě ani neprošli všechny" zírala na něj úplně stejně, plus pobaveně. 

Tomáš "no kluku, ty do nich nemáš daleko" zasmál se na Honzův účet. 

Honza "jenom dvoje boty, mikina a tričko, co děláš" bránil se se smíchem. 

Už jsme se tam moc dlouho nezdrželi, kluci zaplatili a společně jsme se vrátili domů. Zbytek večera jsme se postupně vystřídali ve sprše, najedli se a plánovali zítřejší den.

 Padli návrhy jako projít všechny obchody a utratit co se dá, Yankee Stadium, ačkoliv se nikdo z nás basebolem nezabývá, nebo Brooklyn Bridge, nakonec se nám podařilo to nějak skloubit dohromady a šli jsme spokojeně spát. Přísahám, že jestli se zítra zase probudím první, do obchodu s Tomášem nepůjdu ani za zlaté prase. 

Ráno** 

Včerejší běhání z obchodu do obchodu mě evidentně dostatečně zmohlo. Procitla jsem se, ale oči nechala zavřené. Nechtělo se mi vstávat, nechtělo se mi smířit s tím, že budu muset brzy opustit pohodlí vyhřáté postele. Rány z vedlejší místnosti společně s mojí zvědavostí mě ale otevřít oči donutili. 

Zjistila jsem tak, že jsem v místnosti sama. To jsem musela spát vážně hodně dlouho, když i Honza vstal dříve než já. Rukou jsem na nočním stolku nahmatala svůj telefon a zkontrolovala jeho stav. Pár nových upozornění a několik zpráv. 

"Proboha, jsem na dovolené" povzdychla jsem si pro sebe a všechna upozornění mávnutím prstu smazala. Je deset hodin, to není tolik jak jsem čekala. Protáhla jsem se a příjemně mi zakřupalo v kloubech. Vstala jsem z postele na studenou podlahu a podívala se z okna na rušný New York. 

Tohle město je život. Z kufru jsem si vytáhla nějaké oblečení a následně si ho oblékla. Rozčesala vlasy, aby se mě ostatní nelekli a šla jsem zjistit, co dělalo ty ošklivé rány, které mě donutili vstát. Vešla jsem do místnosti, která slouží jako obývák a kuchyně zároveň. Kuba s Honzou seděli na gauči zády ke mě a Linda s Tomášem se prali se snídaní. Linda v kuchyni, to by vysvětlovalo ty rány. 

Já "bré ráno" mávla jsem na hrdličky, co zrovna něco hledali v lednici a šla si sednout ke klukům. 

Původně jsem si šla sednout do křesla, ale Honza mě stáhl do jeho klína. 

Já "ahoj" na tváři mi vyskočil přiblblí úsměv. 

Honza "ahoj" vlepil mi pusu. 

Kuba "a já jsem vosk?" rozhodil rukama a udělal smutný obličej. 

Honza "chceš taky pusu?" ušklíbl se na něj. 

Kuba "no pojď" nastavil se srandy tvář a dál se věnoval telefonu. 

Já "byl někdo venčit?" myslela jsem tím Bonnyho s Baddym. 

Tomáš "my jsme byli tak před hodinou" vytáhl hlavu z ledničky aby mi odpověděl. 

já "díky" chtěla jsem něco ještě říct, ale Honza mě přerušil. 

Přitiskl se mi jemně na rty a pomalu s nimi pohyboval. Byla to taková ta nevinná pusa, ale i tak mi to přišlo nevhodné, když vedle nás seděl Kuba. Sice si toho nejspíš ani nevšiml, protože podle jeho úsměvu do displeje soudím, že si psal s Katkou, ale i tak. 

Linda "snídaně se nese" položila na dřevěný stolek před nás talíř se zeleninou. 

Honza "kluku! je ti dobře?" hodil nechápavý pohled na Tomáše. 

Já "od kdy my jíme jen zeleninu?!"taky mi to přišlo divné. 

Tomáš "měli jsme i slaninu a vajíčka.."zabrblal. 

Já "jak můžete spálit slaninu s vajíčkem, když jste tam dva?!" hned my bylo jasné, co se stalo. 

Linda "na mě nekoukej, já myslela, že to hlídá on" hlavou naznačila Tomášův směr. 

Tomáš "já krájel zeleninu" pokrčil jednoduše rameny. 

Honza "no tak si dneska zahrajeme na vegany či co za druh jí jen tohle" 

Kuba "proč máme jen zeleninu?" až teď zvedl pohled od telefonu a začal vnímat. 

Nikdo z nás neměl sílu mu odpovědět. Víme jen jedno, Káťa mu nepřináší co se týče jeho pozornosti nic dobrého. 

#really anonymous∞