youtuber člověk ?

47-Odlet,letadlo,L.A.

 Nereagovali jsme nijakzvláštně, teda jen já jsem možná byla rudá od stydlivosti, ale v pohodě jsme sepozdravili a zapomnělo se na to. Celou noc jsme se všichni čtyři váleli nagauči a snažili se neusnout. 

Stejně jsem kolem čtvrté podlehla únavě a usnula jsem.Budil mě Honza v domluvený čas s tím že se musíme chystat. Tak strašně se minechtělo vstávat, ale věděla jsem, že nemám na výběr. Protáhla jsem se aúspěšně vstala.

 Postupně jsme se všichni osprchovali a oblíkli. Vzali jsmekufry a vyrazili jsme na vlak. Ve vlaku jsme zase všichni vytuhli a kdyby vPraze nebyla konečná, určitě by jsme, ani nevystoupili. Vydali jsme setentokrát taxíkem na letiště.

 Všichni jsme byli strašně unavení, nikdo mocnemluvil. Na letišti nás trošku probudili světla a taky jsme museli začít vícevnímat, kam jdeme a tak. 

Našli jsme se s Gejmřejem a Jirkou. Vypadali stejněunaveně jako my, ale i přes to v dobré náladě. Šli jsme na snídani. Sicejsem toho moc nesnědla, ale dost dlouho jsme se tam zdrželi.

 Řekněme, že jsmeměli pět minut na to projít celé letiště až k tomu místu kde náskontrolují. Prošli jsme kontrolou a nasedli do letadla. Seděla jsem u okna avedle mě Honza. Vedle něj nějaký starší pán a Linda s Tomášem přes uličku. 

Gejmřej s Jirkou byli za námi a o něčem se pořád dohadovali. Byla jsem celkemnervózní, tohle byl můj první let. 

Honza "ty letíš poprvé?"

já"no tak trochu" 

Honza "bojíš se?" 

já "trošku"přiznala jsem. 

Honza "neboj se, jsme tu s tebou". 

Propletla jsem si sním prsty a poslouchala letušky, co nám říkali něco ohledně bezpečnosti. Užjsem se trošku uklidnila, ale letadlo se dalo do pohybu. 

Jen jsem koukalavyděšeně z okna, ale i přes to jsem z toho, že letíme měla dobrý pocit. 

Honza "dobrý?"

 já "jo teda.. asi" nepřestávala jsem sedívat z okna. 

Honza "já jen že mi drtíš ruku"

 já "promiň"pustila jsem jeho ruku a smála se tomu. 

Honza "já neřekl, ať měpustíš" a vzal si moji ruku zpátky. 

Ještě pořád jsme seděli v letadle.Měla jsem sluchátka na uších a dívala se z okýnka. Honza do mě drbl loktem,sundala jsem si sluchátka "co je?" ptala jsem se. 

"Co si todovolujete?! Kdo vás učil slušnosti, vůbec nemáte úctu ke starším, slušným lidem!"Uslyšela jsem křičet pána sedícího vedle Lindy.

 Linda se na něj jen nechápavědívala a pak řekla "promiňte já ne.." ani ji nenechal domluvit a zasezačal vřískat. 

"Nic jsem vám neudělal, co si to dovolujete na bezbrannédůchodce?!" 

Linda se zhluboka nadechla a odvážně odpověděla "za prvé,nebylo to schválně a za druhé, už jsem se vám omluvila tak co ještěchcete?!". 

Až jsem se divila, kde se v ní vzalo tolik odvahy. 

"Co seto tady děje?" přiběhla letuška. 

"Ta mladá dáma mě napadla!"skoro zakřičel na letušku ten starý pán. 

Vložil se do toho Tomáš"napadla!? Chlape vždyť vás jen omylem praštila loktem" 

Letuška někambeze slova odběhla a já i Honza jsme měli co dělat, aby jsme nevybouchli odsmíchu. Než jsme se nadáli přistávali jsme v L.A. Hned co to šlo jsme vyběhli zletadla. 

"Konečně stojím na zemi! Do letadla už mě nedostanete!"křičel Gejmr.

 Tomáš „to jdeš domů pěšky?!" 

Gejmr „ani mi o tom, že to budu musetabsolvovat znovu mi nemluv!"

 já „a co se ti stalo tak hroznýho?" 

Gejmr „byl semněkolik set metrů nad zemí!". 

Jirka "měli jste ho vidět poseru.."

já "umím si to představit"

Jirka "jak se ti povedlo toho pánanapadnout?" 

Linda "málem mi vypadl mobil z ruky a jak sem ho chytalatak sem ho loktem praštila"

 já "díky bohu že ten, co seděl vedle násjen trošku chrápal" 

Honza "jen?! Trošku?! Spal sem kvůli němu takdvacet minut!!" 

Tomáš "pojďme raději za delegátkou nebo se tady ztratíme" 

Jirka "toho bych se nebál" 

Gejmr "tady to znám na zpaměti!"

 Delegátka nás poslala k autobusu, který nás vezl k hotelu. Seděla jsem s Lindouobě jsme se dívali z okýnka a pozorovali L.A. 

Linda "tady je toúžasný!" 

já "a to jsme neviděli všechno!" 

Konečně jsme dojely k hotelu,kde jsme měli podle všeho objednané apartmá. S radostí a kufry v rukách jsme sipřevzali na recepci karty a výtahem jsme se vydali do našeho společnéhoapartmá. 

Šli jsme s Lindou první, podařilo se nám pomocí karty otevřít dveře arychle jsme nedočkavě vešli dovnitř. Zůstali jsme hned stát s otevřenou pusou.

 Byl před námi výhled přes dá se říct prosklenou zeď přímo na střechy ostatníchbudov v L.A. Celé apartmá bylo moderně zařízené, bílí gauč, menší kuchyňkadokonce dva záchody s koupelnou. 

Linda "tak tady zůstávám!"

 já"nápodobně" 

Kuba "alespoň tu nezůstanu sám" 

Honza "kde jepostel?" 

Rozhlédli jsme se a prošli menším obývákem dveřmi do chodby. V níbyli čtvery dveře. Moc jsme neřešili kdo, do kterých vejde, prostě jsme šli. 

Gejmřík s Jirkou do jednoho pokoje, Linda s Tomem do druhého a já s Honzou dodalšího. Byla to jen menší ložnice, skříň, postel, noční stolky a polička. Honza sebou hodil o postel a já vedle něj. 

Já "to je boží" 

Honza "milujutě"

já "i já tebe, chceš si odpočinout?"

Honza "možná si napár minut lehnu" 

já "tak já zatím půjdu s ostatníma sehnat něco kjídlu" dala jsem mu pusu a odešla. 

Šla jsem za Jirkou a Gejmrem doobýváku. 

Jirka "tak co líbí?" 

já "je to úžasný" 

Kuba "Honza spí?" 

já "jo, hned usnul jak malej" 

Jirka "cosi dáme na jídlo?" 

já "zajdeme něco koupit?" 

Kuba "já semrád že sedím" 

Jirka "tak jdeme my?" 

já "jo, klidně"Vydali jsme se na cestu. 

Procházeli jsme dlouhou ulicí a asi po deseti minutáchjsme došli k nějakému místnímu obchodu. Nakoupili jsme celkem dost jídla provšechny a šli jsme zpátky.    

#really anonymous∞