youtuber člověk ?

180-grilování,benzínka,chata

Mamka "jsem doma" volala z chodby, ale nikdo jí neodpověděl. 

Pozdravila jsem ji až když přišla k nám do obýváku, předala Tonyho s Bonnym a šla jsem se převléct. Otevřela jsem skříň, ale nic mě nezaujalo, jak je to možné, když jsme před pár dny vykoupili snad všechny obchody v New Yorku? 

Jednoduše, ještě nebyl čas vybalit ty věci a naskládat do skříně, ale zítra se do toho už určitě dám. Je tři čtvrtě na osm, nejvyšší čas vyrazit na grilování. Malou krizi s oblečením jsem vyřešila obyčejnými černými džínami, bílým tílkem a košilí, touhle kombinací nikdy nic nezkazíte. Po dlouhé době jsem taky ze skříně na chodbě vytáhla penny board, abych tam byla rychleji. 

U Macáků** 

Linda "moje záchrana" opustila svoji rodinu, která právě prodělávala záchvat smíchu a běžela mě se smíchem obejmout. 

Honza "ta je ale moje!" volal na ni, ji to ale netrápilo. 

Já "co se tu děje?" byla jsem překvapená, proč se všichni tolik smáli. 

Linda "to jen můj bratr je idiot" řekla tak aby to slyšel i Honza. 

Nekomentoval to, stejně jako já jsem se dál nezajímala, co se tady před mým příchodem stalo. Jejich táta zrovna obracel na grilu maso, které vonělo na celou ulici a mamka nosila talíře se zeleninou a pečivem. Byl to klidný večer, seděli jsme venku na terase a povídali si. Během toho večera jsem si zase připomněla, jak moc je tahle rodina fajn a mám je všechny ráda. 

Vlastně to je už taková moje druhá rodina a myslím, že oni mě tak taky berou. Nejspíš to ani není jen můj pocit, protože mi to už i několikrát řekli. Každopádně, seděli jsme tam nějak do jedný do rána. Zabalili jsme to, když začalo pršet. Původně jsem myslela, že to zabalíme třeba kolem desáté a já půjdu domů, ale v jednu ráno už vážně sama v té tmě domů nejdu. Honza se se mnou s radostí rozdělil o postel, takže není co řešit. 

Já "ale musíš mi půjčit tričko" Udělala jsem psí oči, když mi došlo, že nemám pyžamo a nerada spím v normálním oblečení. 

Honza "jak musíš? Snad Honzo prosím tě, půjčil by jsi mi tričko?" opravil mě s úšklebkem. 

Já "taky můžu jít spát domů" ukázala jsem na dveře. 

Honza "chceš černý nebo modrý?" usmál se. 

Já "to je jedno" 

Honza "modrý tady stejně nemám" podal mi černý s jeho logem. 

Já "tak hlavně že mi ho nabízíš" převlékla jsem se do jeho trička a zalezla pod peřinu. 

O několik dní později** 

Honza "mám brát foťák?" balil si věci na chatu. 

já "na co ti tam bude foťák?" 

Honza "nevím, jak to tam vůbec vypadá?" 

já "nemám tušení, domlouval to Jirka" 

Honza "ty už máš sbaleno?" 

já "odjíždíme za půl hodiny, jasně že mám sbaleno" 

Linda "můžeme jet?" přišla za námi k Honzovi do pokoje. 

Honza "však máme čas ne?" 

Linda "ty ještě nejsi?!" zděsila se nad rozházenými věcmi na posteli a prázdnou cestovní taškou. 

Honza "kam tak spěcháte?!" začal teprve dávat věci do tašky. 

Linda "jsem jediná nervózní?" 

já "nejsi" uklidnila jsem ji. 

Linda "Káťa?" přesně věděla proč. 

Honza "bereš Bonnyho?" přestal si balit věci a koukal na nás. 

Já "jo a dělej, nebo jedeme bez tebe" 

Honza "těžko když řídím" hodil do tašky poslední tričko a zapnul ji. 

Rozloučili jsme se s jejich rodiči a vyrazili k Tomášovi. Já jsem si zašla domů pro svoje věci a Bonnyho, zatím co oni čekali až se uráčí Tomáš dojít. Naskládali jsme se do auta, Honza nastartoval a jelo se. Cesta nám trvala nehorázně dlouho, kvůli opravám na silnice, ale nenudili jsme se. 

Kluci seděli vepředu a my jim s Lindou dělali na zadních sedačkách živí koncert. Byli z nás po nějaké době dost na prášky, Honza nám dokonce vyhrožoval, že nás vysadí na benzínce. My jsme to ale vzali s humorem a začali si tu situaci představovat. 

Linda "tak by nás tam nechali no" plácla nezaujatě rukama o stehna. 

já "stopli by jsme si nějaký fajn kluky" 

Linda "jo, to by mi nevadilo" 

Tomáš "kdyby jste jim předvedli to co nám, vysadili by vás v lese, kde projede jedno auto za den a ne na benzínce" 

 Já "ještě by jsme vám chyběli" 

Honza "jo, mě by se stýskalo" 

Linda "vidíš? To je láska" 

Honza "po tobě ale ne" dělal si samozřejmě srandu, stejně jako my. 

Tomáš "get rekt" zasmál se a plácl si s Honzou. 

Já "jak chcete" hrála jsem uraženou a Linda se mnou. 

Vydrželi jsme do konce cesty nepromluvit, jen jsme tiše pozorovali ubíhající krajinu za oknem. Kluci si vpředu povídali o tom, kudy máme jet, ale nijak víc jsem je nevnímala. Z přemýšlení o nejrůznějších nesmyslech mě probudilo vypnutí motoru auta. 

Rozhlédla jsem se, abych zkontrolovala situaci. Zaparkovali jsme před nějakou chatou. Vypadá hezky. Klasická dřevěná chaloupka a hned pár metrů od nás je nějaký rybník. Vypadá to dobře. Otevřela jsem dveře od auta a mezi nohama mi proběhl Bonny. Hodně jsem se ho lekla. Když mi došlo že to byl on a ne příšera z bažin, vystoupila jsem z auta a protáhla se. 

Linda "zadní sedačky nic moc" komentovala její bolavá záda. 

Honza "příště si můžeš stopnout ty kluky" Řekl s úšklebkem a šel pro něco do kufru. 

Vedle nás už stáli dvě auta, jedno patří Kubovi a to druhé předpokládám bude Jirkovo. Vzali jsme si věci a šli nakouknout dovnitř. Nikdo z nás nevěděl, jestli to je vlastně ta chata, to že jsme na správném místě nám potvrzovalo jen to Kubovo auto.

 Zkusila jsem vzít za kliku a bylo odemčeno. Uvidíme, teď buďto bude několik lidí opravdu překvapených, kdo jsem a co tady dělám a nebo tady najdeme jen Kubu s Jirkou a holkama. 

#really anonymous∞