youtuber člověk ?

121-hry,útěk,problém

Ráno** 

Probudili jsme se kolem desáté, Honzovi jsem napsala, že mi je špatně a že dneska zůstanu doma a dala se do řešení problému. 

Linda "řekla jsi to..?" začala s tím sama, za což jsem byla ráda.

já "neřekla, nikomu a skoro jsem kvůli tomu lhala Honzovi, tak ať to stojí za to" pobídla jsem jí, aby to všechno vyklopila. 

Linda "slib mi, že mě hned neodsoudíš" vážně nechtěla, abych to věděla.

já "slyšela jsi mě? Lhala jsem kvůli tobě klukovi, kterýho miluju, pomůžu ti ať to stojí cokoliv" sedla jsem si naproti ní a koukala jí do očí. 

Linda "jde o Nikolu" vydechla.

já "to mi tak trošku došlo" 

Linda "bylo to o něco horší, než jsem ti řekla, začala mě napadat i fyzicky, nemohla jsem tam jít, nešlo to, věděla jsem co mě čeká" 

já "tak jsi tam nešla a seděla celý dny v parku, aby si toho vaši nevšimli.." pochopila jsem to. 

Linda "jo.." 

já "hádám, že tu nohu jsi si nevyvrtla sama, že?" 

Linda "ne, strčili mě na schodech" vypadlo z ní. 

Já "máš to pořádně nateklý" 

Linda "nic to není" 

já "a ty cigarety? Myslela jsem že kouření nesnášíš" 

Linda "celý dny jsem proseděla v parku a oni tam chodili, začali jsme se bavit" 

já "a Tomáš?" vyptávala jsem se víc a víc.

Nic neřekla. 

Já "dobře, nebudu tě trápit" ustoupila jsem nakonec.

Linda "mluvila jsi s našima?" 

já "jen s Honzou, prý se od tebe bojí" 

Linda "takže co navrhuješ?" 

já "vrátit se domů, všechno jim říct a vyřešit to, přejít na jinou školu když bude potřeba" 

Linda "to nezvládnu" 

já "půjdu s tebou, pomůžu ti" 

Najedli jsme se, tedy já jsem se najedla Linda si do rohlíku sotva kousla a vyrazili jsme k Macákům. Čekali jsme než přijdou z práce, Linda nervózně přešlapovala z místa na místo a já taky nebyla úplně v pohodě. Taky kdo by dokázal být v klidu, kdyby se jeho nejlepší kamarádce dělo to co Lindě. 

Linda "nevadilo by ti, kdybych tady počkala sama? Jsem ráda že mi pomáháš, ale tohle si musím vyřešit sama" 

já "víš to jistě?" 

Linda "teď už to zvládnu" objala mě. 

Na její přání jsem ji nechala samotnou a šla jsem domů. Doufám že ji vyslechnou a vyřeší si to spolu. Zvonil zvonek, ignorovala jsem to. Věděla jsem, že otevře Roman nebo mamka a navíc, já nikoho nečekám. Dál jsem se věnovala učení, přece jen, maturita se blíží. Po chvilce se mi ve dveřích objevil Honza. 

Já "ahoj, co ty tady?" 

Honza "prý není mi dobře budu doma, ale učit se může" šel s úsměvem ke mě. 

Já "spíš se mi nechtělo" políbila jsem ho, když si sedl vedle mě. 

Honza "to jsi nemohla říct? Válel bych se s tebou" přitáhl se ke mě blíž.