youtuber člověk ?

99-Praha,šaty,nákupy

Týden později**

Měli jsme a vlastně pořád máme kolem mamčiné svatby hodně příprav, starostí a zařizování. Snažím se jí s tím vším společně s Lindou pomoci, ale i tak už toho máme všechny tři po krk. Zařizovat, prostory, občerstvení, toho chlapa co jeoddá, květiny, šaty a do toho škola, je toho moc. 

Jen já jsem toho za poslední týden moc nenaspala a to nejsem na mamčiném místě. Abych to shrnula, svatba bude přesně za čtyři dny. Já mám na starost sehnat mě a Lindě šaty, měli by jsme mít stejné, když budeme ty družičky. 

Chystali jsme se na to už tak dva týdny zpátky, ale nechali jsme to zase na poslední chvíli. Člověk si řekne, zajdeme do obchodu, koupíme šaty, co na tom je tak těžkýho? Já už vím co na tom je, žádné se nám ani trochu nelíbili. 

Už třetí den trávíme běháním po obchodech a hledáme nám šaty pro družičky. To že je ještě nemáme mamka raději neví, zbláznila by se. Musí mít vždy všechno připravené dlouho dopředu. Teď jedeme do Prahy, hádejte proč? Ano, koupit si šaty.

... 

Linda "jestli žádný nevybereme tak mě už jebne" 

já "tebe jebne, mě zabije vlastní máma, co je horší?" obě jsme toho už měli plné zuby. 

Našli jsme si na internetu obchody, ve kterých by jsme uspěli a co nejrychleji je prošli. 

V šestém obchodě** 

Linda "můj ty šmoulo, ty jsou boží" ukazovala mi šaty přes půlku prodejny. 

Šla jsem k ní, abych si je prohlédla z blízka. Vážně,byli dokonalé. 

Já "pane bože děkuju" zapištěla jsem radostí. 

Linda "teď ještě aby nám byli"

já "no tak do těch se narvu i kdybych měla držet dietu" 

Linda "když už jsme u jídla, dáme pak něco?" 

já "souhlas, hlady už šilhám" 

Vzali jsme si plus mínus naše velikosti a šli si šaty vyzkoušet do kabinek. 

Linda "jak si na tom?" 

já "dieta nebude třeba" vyšla jsem z kabinky. 

Myslím že nám oběma šaty padli tak akorát. Cena už byla sice horší, ale za tu parádu to stálo. Zaplatili jsme za ně a s radostí jsme se i s našimi úlovky vydali do nejbližší restaurace na jídlo. 

Linda "jak moc spěcháš domů?" 

já "nijak zvlášť proč?" 

Linda "já jen že je šest, takže nám před minutou ujel vlak a další má prý zpoždění, takže jede až za tři hodiny" 

Mezi tím co jsme se snažili vymyslet, jak si zkrátit čas začalo pršet. Rozhodli jsme si dát ještě nějaký dezert, než pršet přestane. Mezi povídáním si s Lindou, jsem si všimla příchodu kluka s holkou. Kluk byl Kuba a holka? Tu vidím prvně. 

Linda "nečum na ně tak" smála se mému výrazu. 

Já "myslíš že spolu.." 

Linda "to by ti řekl ne?"

já "nevím, neříkáme si všechno" snažila jsem se schovat za jídelním lístkem, protože si sedli ke stolu naproti mě. 

Pomohl jí sundat kabát, choval se zvláštně. Takhle ho neznám. Ona ke mě seděla zády a on čelem, ale pořád si mě nevšiml.