youtuber člověk ?

183-pončo,Praha,fanoušci

    O tři dny později** 

Jsem doma a po dlouhé době si uklízím pokoj, tedy ne že bych neuklízela, ale teď dělám ten velký úklid, chápeme se. Kouzlo spočívá v tom, že vlastně udělám ještě větší bordel tím, že vyházím celou skříň a všechny šuplíky na zem a potom to prostě musím i několik hodin třídit a skládat zpátky. 

Roman "dáš si s námi....ti tady něco bouchlo?" přišel do té nejhorší fáze. 

Já "uklízím" protočila jsem oči v sloup. 

Roman "proč máš pončo?" zastavil se u mého suvenýru z Jamajky. 

Já "tak trochu jsem ho dostala" 

Roman "dostala?" 

já "půjčil mi ho na Jamajce jeden chlápek a pak už jsme se neviděli, takže.." 

Roman "to je dobrý, sluší mi?" když jsem se na něj zase podívala, měl to pončo na sobě. 

Já "hotová princezna" 

Roman "jé, má to kapsy" něco tam chvíli lovil a pak vytáhl sáček s něčím, co vypadalo jako suchá tráva.

 Překvapeně si to prohlížel, ale myslím si, že nám oběma bylo jasné, co to je. 

Já "to není moje" jediná věta, co mi v tu chvíli přišla správná. 

Roman "na Jamajce bylo asi veselo co?" 

já "vezla jsem marihuanu několikrát přes letiště, prošli jsme tolikrát přes kontrolu a nikdy na to nepřišli?" trochu jsem se zděsila. 

Roman "s tím bych se nechlubil" 

já "pane bože, představ si, že by mě s tím chytili" 

Roman "dáme na půl ne?" na rozdíl ode mě, se náramně bavil. 

já "co?" vyjekla jsem. 

Roman "jako rodič ti to nemůžu nechat celý ne?" držel se svého humoru. 

Já "klidně si to nech celý, nechci to" 

Roman "nesmíš to ale říct mamce" 

já "pokud se zeptá, nebudu lhát"

Roman "to mi stačí, dík" vyletěl z pokoje i se svým úlovkem. 

Nesnažila jsem se tenhle rozhovor pochopit, ani mě nezajímalo co s tím Roman udělá. Raději mi to bylo jedno. Pro jistotu jsem prohlédla to pončo celé, ale žádné překvapení už tam nebylo, pokračovala jsem tedy v nudném úklidu. Ozval se můj telefon a na něm Lindino číslo. 

Já "no co je zase" naposledy jsme spolu totiž mluvili před pár hodinami. 

Linda "brácha jede zítra do Prahy, nepojedeme s ním?" 

já "co v Praze?" 

Linda "nákupy a tak" 

já "ale on jede určitě na schůzky ne?" 

Linda "však ať si jde, stačí když nás tam odveze" 

já "zítra hned ráno?" 

Linda "no, nějak kolem desátý vyráží" 

já "no tak jo, ale řekni mu o tom hlavně" 

Linda "neboj, domluvím to, zatím" 

já "no zdár" zasmála jsem se jejím plánům. 

Linda to opravdu domluvila a tak právě sedíme v autě a projíždíme Prahou. 

Linda "tady nás vysaď, už je to kousek" přece jen zná Prahu o něco lépe než já.