youtuber člověk ?

126-výsledky,oslava,tanec

Naprosto jsem odsunula všechny ostatní starosti a možná jen díky tomu, se mi povedlo odříkat to celé bez jediné chyby. Trápili mě tam ale mnohem déle, než jsem chtěla. Bylo to nekonečné a bála jsem se každého slova či pohybu. 

Bylo to jako bych balancovala na laně nad hlubokou propastí. Proto si nedokážete představit moji radost, když jsem slyšela ta krásná slova "Blahopřejeme".

Dokázala jsem to. Já to dokázala. Měla jsem chuť to vykřičet a všechny v místnosti umačkat radostí, ale bála jsem se, že by si to ještě rozmysleli, tak jsem se radovala jen uvnitř. Po pár dalších větách jsem mohla odejít. Vyběhla jsem na chodbu a skočila oběma klukům kolem krku. 

Já "mám to" smála jsem se. 

Kuba "já to věděl" 

Já "a co ty?" pustila jsem je a zaměřila jsem se jen na Honzu, který to měl prožívat ve stejný čas, jen ve vedlejší místnosti. 

Honza "dal jsem to" málem mě umačkal radostí. 

Právě přišel David, kterého to teprve čekalo. Popřáli jsme mu štěstí a čekali na něj na chodbě. Volal nám Tomáš, že to taky zvládl. 

Já "pane bože, dneska je nejvíc nejšťastnější den" stále jsem se raodvala. 

Honza "to aby jsme si dali zamluvit letenky" hodil mi ruku přes ramena.

já "he?" nechápala jsem. 

Kuba "měsíc v Americe?" připomněl mi moje slova.

já "jen jsem to plácla" koukala jsem na ně, jako vyjevená, protože to nejspíš mysleli opravdu vážně. 

Honza "a proč ne? Stejně nemáme na léto žádný plány" 

já "ještě to probereme jo? V klidu a s čistou hlavou" ukončila jsem tak tohle téma.

Čekání na chodbě mě začíná nudit. Už jsem volala i mamce, že jsem odmaturovala. Samozřemě měla šílenou radost.

Já "to jsem tam byla taky takhle dlouho?" začínala jsem si dělat starost o Davida.

Kuba "ještě dýl" 

Konečně se otevřeli dveře a v nich David. Podle úsměvu na tváři jsme usoudili že byl taky úspěšný. Dnešek už nemůže být lepší. Opustili jsme budovu školy a jely jsme k nám. Všem nám spadl kámen ze srdce, nehorázně se nám ulevilo, není divu, právě jsme odmaturovali. 

To chce pořádně oslavit. Rozdělili jsme se, Honza šel s Davidem do studia, že tam dorazí i Tomáš a já s Kubou jsme zůstali u nás. Mamka mě vítala mezi dveřmi s úsměvem na tváři. Není divu, kdo by neměl radost, když jeho dítě odmaturovalo. Tak nějak jsme se usadili v obýváku a naobědvali jsme se. 

Já "úplně mám chuť se projet na penny" dobrá nálada se mě dneska pevně držela.

Kuba "beze mě doufám?" nahodil prosebný výraz. 

Já "bez tebe to není taková sranda" šťouchla jsem do něj.

Kuba "nemáš se komu smát?" 

já "přesně" zasmála jsem se. 

Na stole se rozezněl můj telefon, volal Honza. 

Já "ještě jsi při smyslech?" 

Honza "ještě jsme ve studiu, jdeme s klukama někam do klubu, nechcete jít s námi?" 

já "máte tam Lindu?" 

Honza "ne, jsme sami Martin a ostatní už tam jsou" 

já "tak to je blbí, nebudu vám kazit pánskou jízdu" 

Honza "není, klidně pojď vždyť je znáš" přemlouval mě.

já "ale je,když ti budu stát za zády tak si to tolik neužiješ, jdi s klukama, budu s Kubou a zajdeme pro Lindu" 

Honza "právě že mě nebude mít kdo hlídat" 

já "to zvládneš, miluji tě zatím" nečekala jsem na odpověď a telefon položila. 

Řekla jsem Kubovi plán a napsala Lindě ať přijde. 

Kuba "stejně by jsi dneska měla něco podniknout" řekl, když už u nás byla i Linda. 

Já "například?" 

Linda "malá nápověda..hudba, pití" přidala se ke Kubovi.

Kuba "souhlasím, tak šup, převlíkat"  bylo to jakoby se na mě domluvili. 

Vůbec nemám chuť pít. V poslední době to s pitím a tancováním a vůbec tím vším okolo dost přeháním, musím to zase uklidnit. Dříve jsem do baru nechodila vůbec, změnilo se to až jsem poznala Kubu. 

Jak jsem řekla, opíjet se mi nechce, ale jít s nimi musím. Stejně by mě tam nakonec dostali. Prohrabávám se rychle skříní a hledám něco na sebe. Linda u mě má šaty, co si tady jednou nechala, když tu spala, takže má rozhodnuto. Ale co já? Nemám nejmenší tušení, co si obléct. 

Linda "tak tyhle" hodila po mě černé šaty bez ramínek. 

Já "jsi normální? To můžu jít rovnou nahá" přiložila jsem si jek tělu, aby viděla jak jsou krátké. 

Linda "jednou můžeme vypadat sexy ne?" nadzvedla jedno obočí a lišácky se usmála. 

Já "za to půjdu do pekla" začala jsem se převlékat. 

Kuba "jako nechci nic říkat, ale už čekám půl hodiny" křičel z chodby. 

Já "no vidíš jak jsi šikovnej" zařvala jsem zpátky. 

Kuba "pohněte" bručel za dveřmi.

Linda "vydrž boha" ještě si rozčesávala vlasy.

 Za dalších asi deset minut jsme byli nachystané a mohli jsme vyrazit. 

Kuba "páni, sekne vám to" prohlížel si nás, jakoby nás viděl prvně. 

Vlezli jsme do jednoho z blízkých barů a rozhlíželi se kolem. Bylo to tady živější než normálně. Asi nejsem jediná, kdo dneska odmaturoval. Kuba nám každé objednal pití a my mu pak utekli tančit. 

Cítila jsem na sobě pohledy cizích lidí, ty šaty jsou vážně přehnaný. Snažila jsem se to ignorovat a užívala jsem si tance s kamarádkou. 

Linda "neotáčej se, ale jsou tam kluci" přikrčila se za mě aby si jí nevšimli.

Já "máme plán?" nevěděla jsem co chce udělat.

Linda "dnešek si užít, to je jediný plán" ignorovala jejich přítomnost a bavila se dál. 

Vlnili jsme se do rytmu hudby a proplétali jsme se mezi lidmi. Zahlédla jsem Kubu, byl s nějakou slečnou. Zase, tohle na něm nepochopím. Vždycky si vyhlídne nějakou fajn holku, ale je sní jen chvíli. Za tu dobu co se známe jsem si u něj žádného vážnějšího vztahu nevšimla.

Tomáš "tebe si beru já" připletl se mezi nás, když jsem byla zamyšlená nad Kubou, chytil Lindu kolem pasu a odvedl mi ji opačným směrem. 

Nechali mě tam samotnou, no bezva.

 "co tu dělá tak krásná slečna sama?" známí hlas se za mými zády snažil překřičet hlasitou hudbu.

Já "nejsem sama" otočila jsem se, abych měla jistotu že je to on.

#really anonymous∞

(Jo vím že takhle maturita neprobíhá, ale takhle se mi to hodilo do příběhu, takže #no hate me plz..:D )