82-hlas,světlo,ráno

913 67 14
                                    


Amy pohled**

Píp...píp..píp...píp...píp.. Počkat! Zase hlasy!

Doktor "hlava by už měla být v pořádku, alespoň v rámci možností"

mamka "měl by jsi jet domů, zavezu tě jestli chceš"

Doktorův hlas se nezměnil, mamčin také ne, tak co je s tím třetím?!Je zase jiný, nebo si ho jen nepamatuji?.

Třetí hlas " ne, zůstanu tady sní, ale ty jeď, musíš se šetřit" zase bouchli dveře, ale jeden z nich tady zůstal se mnou.

"Holka, co nám to děláš? Kdyby si jen věděla jak nám všem je, až ti bude líp vezmu tě na pitíčko!"

Pitíčko? No jasně pitíčko!Radostně jsem zakřičela, ale nebyla šance že by to dotyčný slyšel.

"Co to dělám, sedím tady už osmí den a povídám si s tebou a vlastně ani nevím jestli mě slyšíš.."

Znám ho! Je to Kuba neboli Gejmřej! A ten minulí to byl, tobyl určitě, určitě to byl..

*krásko, vstávej přijdeme pozdě...Miluji tě...jsi jen moje...neboj se...pojď ke mě..*

Proběhli my hlavou tyto slova. Byl to Honza, no jasně, jak jsem si na něj mohla nevzpomenout?!

Kuba "sakra,vzbuď se, potřebujeme tě tady, já tě tady potřebuju!!" dveře zase udělali ten zvuk a ozval se, teď už známí hlas.

Honza "Čau, pořád nic?"

Kuba"ne.."

já "slyším vás" křičím a skáču co nejvíc to jde, aby si mě všimli, ale nejde to.

Kuba "je divný, když si s ní povídám?"

Honza "taky to dělám, pořád to dělám"

Kuba "říkal jsem jí že až se probudí pozvu ji na pitíčko"

Honza "až se probudí, nepustím jí odsebe ani na krok"

Kuba "nemůžeš za to co se stalo"

Honza"já vím, ale říkám si kdyby.."

Kuba "kdyby neřeš, důležitý je to co je teď"

Honza "sedávám tady a říkám jí co jsme spolu zažili, její narozeniny, vánoce, L.A..."

Kuba "její narozeniny, na to asi nezapomenu nikdy"

Honza "já se divím že si to vůbec pamatuješ" zasmál se.

Konečně smích, chci se smát, nejde to.

Kuba "dokonce i když spí tak se usmívá"

Honza "jo, to se mi na ní líbí"

já "já nespím!!!" křičím co nejvíc to jde. Chvíli bylo ticho, ozval se zvuk jakoby vstali ze židlí.

Honza "to se mi nezdálo že ne?!"

Kuba"ne! Amy Prosím, musíš!"

Co musím? Snažím se otevřít oči a pochopit co se tady děje. Jedno oko, bylo to jako lusknutí prstů. Vidím světlo, hrozné a nepříjemné světlo. Mě se teď ale po dlouhé době ve tmě líbilo. Chvíli mi trvalo otevřít obě oči na tolik, abych něco viděla. Další lusknutí prstů, nepříjemný pocit v hlavě a nic z posledních pár dnů jsem si nepamatovala. Byla jsem vystrašená a zmatená, všichni kolem mě panikařili. Zase se rozletěli dveře a v nich doktor.

youtuber člověk ?Kde žijí příběhy. Začni objevovat