youtuber člověk ?

141-tábor,Vadim,koupel

Oblečení, boty, plavky,kamera, notebook, nabíječky, to vše mám sbalené a přemýšlím co ještě budu na táboře potřebovat. 

Linda "kartáček na zuby a tak máš?" pomáhala mi. 

Já "no jo, mám to nachystaný v koupelně" 

Linda "dojdu pro to" nabídla se a vstala z postele. 

Já "modrá taštička na pračce" popsala jsem ji alespoň trochu to co má hledat. 

Odjíždíme zítra po obědě, celkem se těším. Jen je škoda, že nejede i Linda nebo Tomáš, ale jedeme s Honzou sami. 

Chvíle odjezdu** 

Honza "máš všechno?" ujišťoval se, že se nebudeme muset vracet. 

já "snad jo, nevěděla jsem co všechno budeme potřebovat, jdeme sem?" nakoukla jsem do prázdného kupé ve vlaku. 

Cesta nám uběhla rychle a byl zase čas vystupovat. Moje nenávist k vlakům se nezměnila, takže jsem za to byla celkem dost ráda. Zastavili jsme se na nástupišti a rozhlíželi jsme se kolem. 

Já "to vypadá jako Kovy" ukázala jsem na vysokého kluka s velkou taškou, kousek od nás. 

Honza "protože to je Kovy" zasmál se a šel směrem k němu. 

Zjistili jsme, že jel stejným vlakem jako my, jen v jiném vagónu. Většina lidí už odešlo, tak jsme se rozhodli taky jít nějakým směrem,aby jsme se dostali k táboru. Mělo by to být někde u lesa, takže se nejspíš trošku projdeme. 

Kovy "tady doleva asi" koukal do navigace co měl v telefonu. 

Honza "jak asi?!" nelíbila se mu Kovyho nejistota. 

Kovy "není to přesný na centimetry" odpověděl pohotově. 

Nějakým způsobem se nám ale podařilo i s plnýma rukama tašek dojít až na místo. Tedy alespoň jsme doufali, že je to ono, protože široko daleko nic jiného nebylo. Pobíhající rodiče s dětmi a jejich věcmi nám ale značili, že to tábor je.

 Šli jsme dovnitř. Byli tam dvě slečny, co nám řekli co kde je a zavedli nás na naše pokoje. Vybalovat ale ještě asi nebudeme, teď se chci hlavně porozhlédnout. Nechali jsme věci být a šli se projít po budově a jejím okolí. 

Uvnitř nic moc nebylo, pokoje, společenská místnost a jídelna dohromady, záchody, sprchy, a nějaké zamčené místnosti, do kterých se nejspíš nepodíváme. Venku už to bylo o něco zábavnější. Hřiště na míčové hry, přehrada ve které se budeme moci koupat, ohniště připravené na večerní táborák. 

Jak už jsem řekla, široko daleko nic jiného nebylo, takže jsme byli až po uši v přírodě. S výjimkou internetu, který byl po celé budově volně přístupný. Sedli jsme si na kamennou zídku vedle parkoviště abychom rodičům s dětmi alespoň nějak poradili s tím kam mají jít a čekali jsme při tom na příjezd dalších kamarádů. 

Po pár minutách přijel Stejk s Fallenkou jedním autem, protože prý měli společnou cestu. Přivítali jsme se s nimi a částečně jsme se i seznámili, protože já jsem se s nimi osobně ještě neznala. Po dalších pár minutách jsme to už vzdali, a šli jsme si sednout raději před vchod, bylo tam víc lidí a to značí víc zábavy. 

Povídala jsem si zrovna s jednou paní o programu, když přijeli Martin a Vadim. Upřímně jsem se trošku bála, jak to tady s Ájou, neboli Fallenkou jako jediný holky mezi tolika kluky celý týden zvládneme. 

Vadim "tak kde mám letošního nováčka?" rozhlížel se kolem, ale já mu moc pozornosti nevěnovala, protože jsem se snažila si zapamatovat, v kolik hodin je večerka, oběd, snídaně a ostatních tunu informací co mi ta paní říkala. 

Fallenka "no na mě nekoukej, já si to užila minule" odstoupila od Vadima co nejdál. 

Kovy "Amy nechci tě nějak to, ale teď by jsi měla utíkat" naklonil se ke mě, protože jsem pořád nevnímala. 

Vadim "Amy? Ahoj, máš se?" přistoupil podezřele ke mě" 

já "no, dobrý, ujde to asi" až teď jsem začala vnímat. 

Vadim "máš u sebe telefon, peněženku nebo něco takovýho?" 

já "ne, nechala jsem si věci nahoře, proč?" 

Vadim "to rád slyším" usmál se. 

Než jsem se nadála, hodil si mě přes rameno a někam utíkal. 

Já "co děláš?" snažila jsem se ho přes smích zastavit. Zastavil a sundal mě ale až u rybníčku plném těch zelených žabinců a ostatní špíny. 

Já "ne! Váďo, prosím ne" na poslední chvíli jsme se snažila ho zastavit. 

Vadim "vítej na táboře" zasmál se a znova si mě vzal do náruče. 

Já "Vadime!" křičela jsem na celé kolo. 

Udělal pár kroků blíž k vodě a hodil mě tam. Z reflexu jsem se ho ale chytla, takže tam zahučel taky. 

Já "proč?" chtěla jsem vysvětlení, když jsem se vynořila. 

Vadim "táborovej rituál" pomohl mi na břeh. 

Já "zvládla bych to i bez něj" sundávala jsem ze sebe větvičky a žabince, co se mi zamotali do vlasů. 

Kousek od nás stál Honza s ostatními a všichni se našim skokem do vody dost bavili. 

Fallenka "konečně ho v tom taky někdo vymáchal" smála se Vadimovi. 

Já "bože to smrdí, jdu do sprchy" čichla jsem si k sobě. 

Vadim "já jdu taky" udělal to samé.

Honza "ale do jiné" změřil si ho pohledem. 

Vadim "neboj, jednou už jsme se spolu dneska koupali" zasmál se. 

Zbavila jsem se toho pachu vody z rybníčku co nebyl čištěný tak deset let a šla do společenské místnosti, protože už začínalo zahájení. Úvodní řeč měl pán co se nám představil jako Pavel, je to hlavní vedoucí celého tábora. Řekl nám všem, jak bude tábor probíhat a nechal prostor dalším pěti lidem. 

To už byli jen obyčejní vedoucí, co na to ale mají papír, takže umí pracovat s dětma a tak, my jsme jen jejich jakoby pomocníci. Řekli nám, že se rozdělíme do pěti skupin, podle toho,koho si děti vybrali za vedoucího. 

Takže máme pět týmů po šesti dětech plus dva youtubeři jako vedoucí. Červení byli pod vedením Martina a Fallenky, modří Honza a Vadim, zelení Stejk a Ati, fialovou mají Vláďa s Blazerem a žlutá jsem já s Kovym. 

Náš tým tvořilo logicky šest dětí nebo spíše mladistvých. Vítek už na první pohled celkem rozumný patnáctiletý klučina, čtrnáctiletá Klárka a její stejně stará kamarádka Sabina. Patnáctiletá Kája a čtrnáctiletí Dominik s Matesem. 

Všichni jsme se v rychlosti tak nějak seznámili a myslím, že si budeme rozumět. Na dnešní den nic v plánu nebylo, jen se rozdělit do skupin, vybalit věci, trošku se seznámit a až večer bude táborák. Vybil se mi telefon, tak jsem si šla pro nabíječku. 

Přišla jsem k nám na pokoj, ve kterém mám věci společně s Honzou a Kovym. Ani jeden z nich tady nebyl. Vzala jsem si z tašky nabíječku a sedla si s telefonem na postel. Po chvilce přišel Honza s Vadimem a jejich týmem. Vzhledem k tomu, že jsme v podstatě nepřátelské týmy, nechala jsem je a šla si hledat někoho známého. Hned na chodbě jsem potkala celý náš tým. 

#really anonymous∞