youtuber člověk ?

102-panika,stres,svatba

V Praze**
Není to nějak extra velký hotel, tak jsme ho měli celý zarezervovaný pro tuhle svatbu. Kromě personálu jsme tu nikoho cizího nepotkali. Vyzvedli jsme si klíče od našich pokojů a vydali se výtahem k nim. Zjistili jsme, že jsme s Lindou napsané na pokoji s Evou a Eliškou. 

Linda "to je fór ne?" koukala na cedulku na dveřích. 

Já "co jsem komu udělala?!" zkřivil se mi obličej.

Honza "to vám neuděláme, vlezete se k nám" zachránil nás.

Kuba "jo, seženeme matrace navíc nebo tak" 

já "to je blbí, tak to s nimi alespoň zkusíme a pak když tak přijdeme" 

Linda "jak myslíš, ale říkám ti že nás v noci udusí polštářem" to u ní znamená souhlas. 

Tady jsme se tedy s klukama rozdělili a my vešli do našeho pokoje. Nic moc zařízený, prostě průměrný hotel. Po chvilce přišli i naše spolubydlící, myslím že nás mají rády stejně jako my je. Hned zmizeli i se šminkami v koupelně, jen jsme pokrčili rameny a věnovali se telefonům. 

Už tam byli dost dlouho a my jsme se shodli, že by jsme se měli taky začít chystat. Jenže kde? Do koupelny k nim fakt nevlezu. Vzali jsme si tedy potřebné věci a šaty a hledali jsme azyl u kluků. Ti nám s úsměvem půjčili koupelnu. 

Už dorazil i Tomáš, ale nevěnovali jsme mu pozornost. Volala mi mamka, prý se máme jen obléct a zbytek, že se prý zařídí u ní s kadeřnicí a kosmetickou či jak se té ženské říká. Nechtělo se nám nechat na sebe patlat tuny olejíčků a šest druhů make-upů a podobný věci, ale mamka na tom trvala. 

Kluky jsme tedy zase opustili a šli k mamce na pokoj. Roman se připravuje jinde, jen pro detail. Strávili jsme v tom pokoji celkem asi dvě hodiny a to jen díky tomu, že jsme jí s Lindou z té židle skoro utekli. 

Bylo to šílený, báze pod make-up, korektor, tam ta věc pod to, tam to na to a tohle rozjasní támhle to. Zázrak jestli se do zítřka neosypeme. Nechápu, jak to někdo může na sebe patlat dobrovolně. Mamku to teprve čekalo myslím, že tam bude několika násobně déle. 

Neměli jsme už co dělat, tak jsme se šli projít po hotelu. Všude už běhali panikařící hosti. Potkali jsme skoro všechny členy mé rodiny. Bylo to příšerný, jestli něco nesnáším, tak rodinné srazy a tady byli rodiny dokonce dvě dohromady. 

Nakonec jsme unikli davové panice a našli útočiště u nás na pokoji. Ty dvě ještě nevylezli z koupelny. 

Linda "ale jako sluší nám to, to se musí nechat" prohlížela si nás v zrcadle. 

Já "jo, pojď, dáme fotku na insta" stoupla jsem si k ní a vyfotili jsme se. 

Dala jsem fotku na již zmiňovaný instagram a instinktivně se snažila dát mobil do kapsy. Jenže šaty jaksi kapse nemají, bravo Amy, objev roku.

já "kde máš telefon?"

Linda "he?" nechápala proč se ptám"

já "nemám kapsu" vysvětlovala jsem.

Linda "jo tak, za podprsenkou, tam se neztratí" vytáhla si telefon z výstřihu a ukázala mi ho.

já "dost dobrý" taky jsem si ho tam dala, k sobě samozřejmě.

 Linda "a co přesně že dělají družičky?"

 já "umh, asi jen projdeme s mamkou tou uličkou ne?" 

Linda jen pokrčila rameny. No bezva, začala jsem celkem panikařit, co když na něco zapomeneme? Pro jistotu jsme se ještě ptali mamky, všechno nám řekla , tak snad to nezvoráme.

Čtyřicet minut před obřadem**

Všichni splašeně běhají po hotelu a hledají svá místa. Personál dolaďuje poslední detaily a mamka nervózně přešlapuje u sebe na pokoji. Jsem tam s ní, snažím se ji trošku uklidnit, ale spíše tím stresuji i sebe. 

Dvacet minut před obřadem**

Jdu se podívat, jestli je vše jak má. Napadlo mě zkontrolovat dědu, zrovna na svém pokoji zápasil s kravatou, pomohla jsem mu ji uvázat a společně jsme pak šli omrknout hlavní sál. Oddávající už je na svém místě a většina hostů už také sedí. 

Na mamčino přání jsem šla zkontrolovat i Romana. Byl nachystaný v pokoji s jeho kamarády, upravila jsem mu kravatu a řekla že už by měl jít. Poslušně se i s jeho kamarády odebrali k oltáři. Při cestě zpátky k mamce jsem se potkala s Honzou. 

Já "už to bude začínat" 

Honza "jsi překrásná" chytil si mě kolem pasu. 

Já "děkuju" využila jsem té blízkosti a dala mu pusu. 

Já "měla bych jít" 

Honza "pak si tě najdu" dal mi pusu a taky pokračoval k obřadu. 

Teď jsem šla pro mamku, už u ní byl děda i Linda. 

 Tři minuty před obřadem**

Stojíme před těmi velkými dveřmi, mamka se jednou rukou přidržuje dědy, ve druhé nervózně svíjí kytici a čeká na hudbu a až se dveře otevřou. Já s Lindou stojíme za nimi s menšími květinami v rukách a doufáme že to všechno klapne.

 Eva s Eliškou stáli za námi, půjdeme jako nějaký průvod, ale mamka to tak chtěla. Je to tady, rozezněla se hudba a otevřeli dveře. Mamka se stihla jen zmateně ohlédnout na mě. S úsměvem jsem kývla na souhlas a šli jsme. 

Pomalu jsme s úsměvem prošli uličkou, bylo to strašně dojemné. Všichni hosti stáli a koukali na nás jak procházíme. Nevěsta vystoupala po třech menších schůdkách k ženichovi a my jako družičky jsme si našli své místo po mamčiné levé ruce za svědkem, vedle našich doprovodů. 

Alespoň půlka z nás, Eliška s Evou tam byli jen jedna s druhou. My jsme tam měli Honzu a Tomáše. Mamce šla za svědka její sestra, moje teta a zároveň mamka toho otravného malého bratrance Filipa a Romanovi jeho bratr, co u nás v posledních dnech spal. 

Hudba utichla, hosté si sedli, všimla jsem si babiččina pohledu na mě, odvrátila jsem pohled o židli dál, tam seděl Kuba a spokojeně si nás všechny prohlížel. Chytla jsem se Honzy za ruku a oddávající spustil. 

Ta jeho řeč byla nekonečná, vlastně se mi povedlo zabloudit myšlenkami natolik že jsem se na zem vrátila až když si říkali ANO. No bezva Amy přišla jsi o půlku obřadu, nevadí. 

Nakonec se políbili a všichni se radovali, dokonce i na mě přišli slzy radosti. Tímhle obřad v podstatě skončil a všichni začali gratulovat, nebo šli rovnou na hostinu do vedlejší místnosti.     

#really anonymous∞