youtuber člověk ?

195-Míša,Pardubice,Honza

Večer**

Domů nás nic netáhlo, takže jsme se rozhodli tady přespat. Asi kolem půlnoci jsme si šli lehnout, ale celkem dlouho jsme se s Kubou ještě bavili, nechtělo se mi spát. Jenže on usnul. Převalovala jsem se v posteli, nemohla jsem usnout. Vzdala jsem to a šla se projít na záchod. Když jsem se vracela viděla jsem, že se v kuchyni svítí, tak jsem se tam šla podívat. 

Já "myslela jsem že to dělají jen holky" načapala jsem Michala s miskou zmrzliny. 

Míša "jsem něco jako přírodní výjimka" 

já "nestihl jsi mi to doříct" 

Michal "není o čem mluvit" 

já "proč jste se rozešli?" 

Michal "po čtyřech měsících vztahu mi řekla, mám tě ráda, ale jako kamarádům nám to klapalo víc" pokusil se napodobit hlas nejspíš jeho známé. 

Já "co ty na to?" 

Michal "teď jsi na řadě ty" 

já "spal s jinou" zabolelo mě, když jsem to vyslovila. 

Míša "Honza?" zeptal se, jakoby byla i jiná odpověď. 

Přikývla jsem na souhlas a sedla si na židli vedle. 

Míša "chceš taky?" nabízel mi zmrzlinu. 

já "tuhle fázi už mám za sebou" odmítla jsem. 

Tak nějak jsme si povídali. Hodně dlouho povídali. Řekli jsme si snad všechny detaily ohledně našich problémů a rozhodně se mi ulevilo. 

Míša "má tě určitě pořád rád, vždycky tě měl rád" 

já "já vím" 

Míša "odpustíš mu?" 

já "nezlobím se na něj, už mě to dávno přešlo.." 

Míša "tak o co jde?" 

 já "stalo se hodně věcí o kterých nikdo neví" 

Míša "možná stojí zato si s ním promluvit, byli jste spolu dlouho a byli jste šťastní" 

já "myslím že to už nebude jako dřív" 

Míša "promluv s ním" stál si za svým. 

S Míšou jsme strávili ještě několik dní, oba nás donutil k tomu dát o sobě zase vědět našim divákům, tudíž nás přemluvil, abychom se vrátili k natáčení. Vlastně jsme se díky němu zase vrátili do normálního života a myslím že jemu naše společnost také hodně pomohla.

 Ale nemohli jsme u jejich rodičů zůstat navždy, takže nastal čas vrátit se domů. Jak jsem řekla, je čas vrátit se domů, ale Kubu beru sebou. Bez něj bych to nezvládla. Kuba zaparkoval před naším domem. 

Stačilo jen vystoupit a jít domů, jenomže mě se do toho vůbec nechtělo. Společně s moji rodinou přijdou i otázky, na které nechci odpovídat. Vlastně ani nevím jestli na některé z nich mám odpověď. 

Kuba "jsem tu s tebou" všiml si že jsem nervózní. 

Nic jsem na to neřekla, jen jsem se usmála, vystoupila si z auta a šla s Bonnym v patách ke dveřím. Co si budeme povídat, mamka z mého pobytu v Praze neměla dvakrát radost, ale chápala že mě to s Honzou bolí a že se z toho musím nějak dostat. Možná právě proto se na Honzu ani nic jemu podobného nezeptala, ani jedinkrát. Celý den jsme tak nějak prolenošili doma, ale nenudili jsme se. 

Večer** 

já "nemusíš spát na gauči" nabídla jsem mu místo vedle sebe na posteli. 

Bylo mi divné ho nechat spát na pohovce, když jsem se mu několik týdnů válela v jeho posteli já.

Místo vedle mě přijal a pustili jsme si film, byla to nějaká klasická komedie. Moc nás to nebavilo a tak jsme si začali při filmu povídat. Od zážitků ze základní školy jsme se dostali až k našim zkušenostem co se týče holek nebo v mém případě kluků. 

Já "není lepší jít se střízlivou holkou, aby z toho taky něco měla?" 

Kuba "opilé holky nemají zábrany, navíc si z toho nic neberou.. Za střízliva do toho taháte city a tak.." 

já "a myslíš že střízlivé holky to nedokáží? Jen tak..protože mají chuť?" 

Kuba "takových je málo.." 

Neplánovala jsem to udělat, vlastně jsem na to ani neměla vyloženě chuť, jen mě prostě vyhecoval tím, takových je málo. 

Nevím co mě to napadlo, ale začala jsem ho líbat. Nejdřív byl zmatený, protože to nečekal, ale po pár vteřinách začal spolupracovat. Přitáhl si mě blíž k sobě a stiskl mi rukou zadek. Po několika dalších vteřinách ale přestal a mě taky zastavil. 

Kuba "ty ale nejsi holka na jednu noc.." díval se mi hluboko do očí, jako kdyby chtěl mít jistotu, že ho poslouchám. 

já "vlastně čistě teoreticky...už by to byla druhá noc" prohodila jsem jen tak a vrátila své tělo na svou polovinu postele. 

Kuba "proč to děláš? Pálíš tím mosty, po kterých se ještě můžeš vrátit" 

já "možná se nechci vrátit" 

Kuba "ale chceš, budeš chtít" 

já "vážně? Nechceš mi rovnou říct i co mám dělat? Protože to bych fakt moc ráda věděla" trošku jsem to přehnala. 

Kuba "víš že jsem to tak nemyslel" 

já "no jo, promiň" 

Kuba "já jen, když jsem říkal, že se k sobě vrátíte, myslel jsem to vážně, byla jsi s ním šťastná a on je hodnej kluk" 

já "když zrovna nespí s tvoji holkou" 

Kuba "každej udělal někdy chybu" 

V tu chvíli jsem si to uvědomila, Kuba je přesně ten typ kamaráda, se kterým jste schopní si uprostřed ulice nasadit na hlavu dopravní kužely, běhat dokola a hrát si na jednorožce. 

Kterému můžete všechno říct, a víte že vás podrží. Kterého máte rádi jako vlastního sourozence a nedáte na něj dopustit. Přesně tohle cítím ke Kubovi, a to co se mezi námi stalo nic neznamená.

Pohled Honzy**

Tomáš s Lindou mě dneska vytáhli ven. Bylo to hrozný. Teda za normálních okolností by to byl úplně normální den, ale teď to bylo strašný. Byli spolu a byli šťastní.

Přeju jim to a jsem rád že jim to konečně zase klape, ale pokaždé když se na sebe třeba  podívali, nebo smáli jsem cítil jen to, že by tady měla být s námi. A není tu mojí vinou. Pokazil jsem to. Nechce senou mluvit a já se jí ani nedivím. Tohle si nezasloužila. Tak strašně moc mi chybí. Dokonce i ten pes. Všechno je špatně.