youtuber člověk ?

87-snídaně,video,Linda

    Ráno** 

Honza "snídaně do postele" vzbudil mě, těmito slovy a sedl si vedle mě na postel. 

Nechtělo se mi vstávat, ale nechtěla jsem ani nechat tam Honzu sedět,když mi chtěl udělat radost. Sedla jsem si vedle něj a objala ho. 

Honza "myslel jsem, že už jsi vzhůru" pousmál se. 

Já "to je dobrý" 

Honza "vážně?"

 já "jasně, jen si mě překvapil, můžu?" ukázala jsem na obložený chleba. 

Honza "je to pro tebe" dal mi pusu do vlasů. 

Dojedli jsme a Honza něco dělal na telefonu. Dala jsem talíř bokem a sedla si blíž k němu. 

Honza "copak?" položil telefon. 

Sedla jsem si mu na klín a políbila ho. 

Honza "ještě" zašeptal. 

Já "pojď si ji vzít" slezla jsem z něj a lehla si vedle. 

Dal telefon na noční stolek, lehl si nade mě a podpíral se lokty, aby mě nezalehl. Dívali jsme se navzájem do očí a usmívali se. Připadalo mi to jako věčnost, ale při tom to bylo sotva pár vteřin. Nevím proč, ale po chvilce se mi strašně chtělo smát. A jak to u mě bývá zvykem, nevydržela jsem to a začala se smát. 

Honza "ty jsi trdlo" taky se zasmál. 

já "já za to nemůžu" udělala jsem štěněcí obličej.

 Honza "a já snad jo?"

 já "a kdo jinej?" 

Honza "no jo vlastně, já můžu za všechno že?" dělal uraženého.

 já "ale, to je v pohodě, mě to nevadí, klidně ti to odpustím" pořád mi bylo do smíchu. 

Lehl si vedle mě a polštářem si zakryl obličej. Na nic neodpovídal, tak jsem ho začala lechtat. Chvilku se snažil dělat že nic, ale dlouho to nevydržel. Po nekonečném válení se v posteli jsme se konečně dostali k točení mého prvního videa.

 Ze židle, krabice a nějakých knížek jsme si udělali stativ a kameru namířili na gauč. Honza ji pustil a automaticky si před ni sedl.

Já "a co to teď děláš?" 

Honza "co?" 

já "co děláš, nebo tam chceš být?" 

Honza "a jo, síla zvyku" vstal a sedl si na postel, aby nebyl v záběru. 

Já "to nepůjde" 

Honza "co nepůjde?" 

já "nemůžeš se na mě dívat" 

Honza "ty jsi teda případ" 

Po hodně dlouhém přemlouvání a dohadování se o tom jak to natočit, jsem usoudila, že si to natočím až tady Honza nebude. 

Další den** 

Je deset hodin ráno, Honza je s kluky, tak se můžu zase pokusit o to video. Zase jsem naskládala knížky s krabicí na židli místo stativu a zapnula kameru. Napadlo mě udělat stěrače, říct to klasické "ahoj všichni" pak to přes počítač škrtnout, hodit k tomu nějaký song a udělat ztoho něco jako intro.

 Uvidím jak to dopadne. Točila jsem to asi půl hodiny, každou větu jsem řekla tak milionkrát, než jsem to vyslovila správně, ale mám to snad hotové. Hned jsem to dala do počítače a dala se do stříhání, ten program mi dal tak trošku zabrat, protože jsem se v něm naprosto nevyznala.