youtuber člověk ?

173-NY,park,Baddy

Kuba se hned složil na jednu z postelí a všechno ostatní mu bylo jedno. Chtěla jsem udělat to samé, ale usoudila jsem, že bych si měla dát ještě rychlou sprchu. Zalezla jsem si tedy do té naší mini koupelny a osprchovala se. 

"Super nápad" zabrblala jsem si pro sebe, když jsem zjistila, že jsem si nevzala ručník.

Nezbylo než požádat o pomoc jednoho z kluků. Celkem hodně jsem doufala, že Honza neusnul, protože představa jak tohle řeším s Kubou je děsivá. Ukončila jsem vymýšlení nejrůznějších taktik, jak to vyřešit a začala jednat. 

Já "kluci?" vykoukla jsem opatrně na chodbu. 

Ani jeden neodpovídal. 

Já "hej! Jste tam?" zvýšila jsem hlas. 

Honza "nejsme, proč?" zavolal nazpět. 

Já "podáš mi ručník?" 

Honza "tam není?" 

Já "kdyby tady byl tak se neptám" protočila jsem očima, i když to nemohl vidět. 

Honza "tady taky ale nejsou" 

já "ale jsou, hledej" opřela jsem se o pult s umyvadlem, protože mi bylo jasné, že tohle bude chvíli trvat. 

Já "zlato honem, je mi zima!" 

Honza "AU! Do prdele!" ozvala se rána a hned na to začal takhle nadávat. 

Kuba "co děláš?" nejspíš se probudil. 

Honza "ale nic, už ho mám" odpověděl jemu a zároveň informoval mě. 

Kuba "vy jste fakt střelení" zabručel tam, nejspíš ani nevěděl co se děje. 

Než si to tam vyřídili, kapky vody na mém těle skoro oschly, takže jsem si mohla obléknout alespoň spodní prádlo. 

Honza "dobrý?" podal mi konečně ten ručník a nezapomněl si mě při tom pořádně prohlédnout. 

Já "jo,díky.. jen se oblíknu.." vytlačila jsem Honzu s úsměvem pryč z koupelny. 

Při oblékání mě chytla pořádná zimnice. Vyletěla jsem z koupelny a hned skočila pod peřinu do své postele. Nechápu to, je tady nejméně dvacet stupňů a mě je zima. 

Kuba "co je?" všiml si, že se celá třesu. 

Já "je mi nějak z-zima" klepal se mi i hlas. 

Kuba "zahřeješ si ji sám nebo to mám udělat já?" zaculil se na Honzu. 

Honza "posuň se" lehl si na tu malou postel vedle mě. 

Já "takhle se nevyspíme" protestovala jsem, protože už teď jsme na sebe museli být nalepení, abychom nespadli. 

Kuba "lepší než celou noc poslouchat jak ti klapou zuby" podpořil to.

Honza "pak si půjdu lehnout na svou" souhlasil s nedostatkem místa. 

Jak řekl tak udělal a díky tomu jsme se po dlouhé době pořádně vyspali, tedy alespoň já. Kluci tvrdili, že je pořád budili rány z vedlejšího pokoje. Ráno jsme si zase sbalili kufry, poseděli jsme si pár hodin v letadle a ocitli jsmese tak v New Yorku. 

Tohle město bude úžasný. Myslím, že tady pár hodin nakupování rozhodně stačit nebude. Jenom když jsme jeli z letiště do hotelu, míjeli jsme několik obchodů, do kterých se prostě musíme podívat. Chceme se tady pár dní zdržet, odpočinout si od nekonečného cestování a hlavně si pořádně užít okolí. 

Je tady opravdu hodně moc míst na které se chceme podívat, od obchodních center po parky a nejrůznější památky. Tentokrát máme pro sebe větší apartmá někde v centru. Není to nic extra, ale rozhodně lepší než naše předešlá ruská ubytovna v Washingtonu. 

Teď je poledne, čas oběda. Kluci spí, není divu, jestli je pravda že ani minulou noc nic nenaspali. Rozhodli jsme se toho využít a jdeme se někam projít. Ani jedna jsme neměli nejmenší tušení kde jsme, tak jsme využili technologie internetu a nechali si vyhledat nejbližší cíl. Podle aplikace jsme deset minut pěšky od Central parku. 

To nezní špatně, převlékli jsme se, napsali klukům vzkaz, že jsme se šli projít a s Bonnym a Baddym na vodítkách jsme vyrazili vstříc zdejším ulicím. Tak jak mapa předpovídala, došli jsme do Central parku do deseti minut. 

Procházeli jsme se tam a pozorovali vše kolem nás. Většina lidí tam měla piknik, nebo se jen tak procházeli se svými čtyřnohými mazlíčky. Samozřejmě nechyběli zamilované páry držící se za ruce, nebo neposedné děti. Bylo to přesně jako ve filmech. 

Linda "jů, tam pak musíme zajít s klukama" ukázala na ukazatel s nápisem Central Park Zoo. 

S úsměvem jsem jí na to přikývla a dál se snažila neztratit Baddyho z dohledu. Ten pes je pravý opak Bonnyho. Bonny si tady v klidu očuchává okolí a pořád se drží u nás, zatím co Baddy hledá, kde by co mohl roztrhat a je mu jedno, jak daleko zajde. 

Nevydrží chvíli na místě a pořád by jen jedl. Doopravdy, sní úplně všechno, co mu přijde do cesty. V podstatě stejně jako Kuba. Musela jsem se nad tím přirovnáním Kuby k Baddymu pousmát. 

Linda "není ti nic?" zamávala mi rukou před obličejem. 

Já "eh, co..? Ne, jen jsem se zamyslela" začala jsem ji vnímat. 

Linda "už jsme pryč skoro dvě hodiny, měli bychom se vrátit" navrhla. 

Já "jo a můžeme vzít cestou klukům něco k jídlu" 

Linda "jo, to můžeme, tak jdeme?" 

já "jasně" otočila jsem se k odchodu, ale pak mi došlo, že jsem na někoho zapomněla. 

Já "Baddy? Kde je Baddy?" marně jsem ho hledala na místě, kde jsem ho viděla naposledy. 

Linda "teď tady byl" ukázala na stejné místo. 

Já "no tak to je bezvadný, Bonny, jdeme!" rozběhla jsem se tím směrem, kterým jsme předpokládali, že Baddy šel. 

Linda "nemůže být daleko" snažila se popadnout dech, když jsme zastavili, abychom se zase porozhlédli, jestli tady není. 

Já "je to Baddy, může být kdekoliv" opravila jsem ji a zase se rozběhla. 

Musíme ho najít, nevím jak bych Kubovi vysvětlovala, že se nám ztratil jeho pes. Po pár metrech jsem ho zahlédla u skupiny pěti kluků. Seděli na kárované dece a z proutěného koše vytahovali jídlo. To je mu podobné, ucítí kus masa a běží jako smyslu zbavený. 

Já "tam já nejdu" zastavila jsem se a zírala na ně. 

Linda "no já taky ne" dělala to samé. 

já "někdo musí" 

Linda "tak na něj zavolej nebo něco.." hledala alternativu. 

Já "ten pes mě neposlechne ani když je metr ode mě a mávám mu nad hlavou hamburgrem" připomněla jsem ji důležitý fakt. 

Linda "prostě to zkus!" drcla do mě. 

Já "fajn, tohle bude trapas století.. Baddy! Ke mě!" zavolala jsem na něj nakonec. 

K mému překvapení mě vážně poslechl a vydal se hned našim směrem. Hodila jsem na kluky které otravoval omluvný úsměv a co nejrychleji jsme odešli. Koupili jsme klukům nějaké grilované maso s hranolky a vrátili jsme se domů. 

Už byli vzhůru. Tedy v rámci možností. Kuba se snažil zveřejnit jedno z posledních videí co měl předtočené a Tomáš s Honzou jsou prý v ložnici a točí nějaké video. Když už jsme u videí, taky bych měla něco vymyslet. Pro zatím jsem se ale rozhodla jen donést klukům jídlo a oznámit jim, že jsme už zpátky. 

#really anonymous∞