youtuber člověk ?

198-Brno,Praha,začátek

O dva dny později**

Jsem s Lindou u nich doma. Jen se válíme a povídáme si. To s Honzou se nijak nezměnilo, od toho co jsme se vrátili z Prahy jsme se neviděli. Pořád na něj ale musím myslet. Vážně odjede? Bylo už docela pozdě a někteří z nás musí ráno do školy, takže jsem se vydala domů. Na verandě mě ale zastavil Honza.

Já "ahoj"

Honza "jdeš domů?"

já "jo, už je pozdě a Linda musí do školy"

Honza "nechceš hodit autem?"

já "chtěla jsem se spíš projít, ale díky"

Honza "tak tě doprovodím, už je tma" sladce se usmál.

Já "jestli se ti chce" souhlasila jsem.

Šli jsme tou nejkratší cestou k nám domů, trvalo nám to necelých patnáct minut, protože jsme šli pomalu. Opravdu pomalu, strašně jsme se loudali, ale nevadilo mi to, bylo o čem si povídat.

Vlastně jsme jen vzpomínali na naše společné chvilky. Na jeho první jízdu na koni, na výlet na rafty, na minulé vánoce a Silvestr, na Chorvatsko a Ameriku, bylo toho opravdu hodně.

Honza "tak asi zatím ahoj?" zastavili jsme se u nás před domem.

Já "díky za doprovod" usmála jsem se.

Honza "šel jsem rád" úsměv mi oplatil.

Oba jsme to brali jako rozloučení, takže jsme se k sobě otočili zády a šli si po svém. Byl už několik metrů odemne, když mi hlavou probleskl nápad.

Já "vím že je to na rychlo, ale jestli ještě nic nemáš.. Pozítří jedu na jednu akci do Brna, mám tam mít asi třiceti minutový program, něco jako odpovídání na otázky nebo tak.." zavolala jsem na něj na poslední chvíli.

Honza "chceš abych jel s tebou?"

já "můžeš, pokud chceš" pokročila jsem rameny.

Honza "tak v kolik vyrážíme?" domluvili jsme se na detailech a na druhý pokus jsme se doopravdy rozloučili.

Je rozhodnuto. Jedeme spolu do Brna. Jeho autem, sami dva, několik hodin jízdy. Prosím ať to dobře dopadne.

Den odjezdu**

Už sedíme v autě a opouštíme Pardubice. Cesta byla v pohodě, dokud jsme se nedostali na dálnici, kde byla snad nekonečně dlouhá kolona. Stáli jsme tam už přes dvacet minut a ani jsme se nepohnuli. Už mě to nudilo, vyzula jsem si boty a nohy položila na palubní desku. Nedokážete si představit tu úlevu. Honza se nad tím jen zasmál.

Já "copak?"

Honza "tomu šéfovi v kamionu vedle malém vypadli oči" ukázal do zrcátka.

já "však at se podívá, když mu to dělá radost" zasmála jsem se.

Ta kolona snad neměla konce, tímhle tempem to nestihneme. Ujala jsem se tedy telefonu a začali jsme točit videa na snapchat. Zpívali jsme s rádiem, hráli si s efekty, prostě jsme se snažili se zabavit.

V Brně**

Dorazili jsme o něco později než jsme plánovali, takže jen co jsme vešli do objektu, kde se naše akce konala, ujali se nás organizátoři a nahnali rovnou na pódium.

Honza "připravena?"

já "lepší už to nebude" usmála jsem se na souhlas a vykročila po čtyřech schodkách nahoru, na oči divákům.