youtuber člověk ?

84-Pája,nemocnice,Kuba

    Nedočkavě jsem hypnotizovala dveře, aby se otevřeli. Konečně, ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupila sestřička s mým nový spolubydlícím. Vypadal mile, mohlo mu být tolik co mě, mohli by jsme si rozumět.

 Počkal až sestřička odejde a představil se "jsem Pavel a ty?" 

já "Amy, co tě sem přivádí?" vypustila jsem z pusy a až pak mi došlo, jak hloupě to znělo.

 Pavel "zítra jdu na operaci, proč jsi tady ty?"

 já "pád z koně" mávla jsem nad tím rukou, jakoby to nic nebylo. 

Pavel "moje bývalá holka taky jezdila, párkrát jsem tam šel s ní ,ale koně mě moc neberou" zasmál se. 

já "a co tě bere?" 

Pavel "jezdím závodně na motorce" 

 Povídali jsme si snad do druhé hodiny ranní, než jsme konečně usnuli. Ráno přišla sestřička, nachystat Páju na operaci, slíbila jsem mu, že mu budu držet palce a na následujících pár hodin jsme se rozloučili. 

Nudila jsem se, všichni byli ve škole, nikdo nikde. Rozhodla jsem se, znovu se podívat na sérii čarovného minecraftu. I když jsem už ty videa viděla několikrát, pořád mě bavili. Utekl mi díky tomu rychleji čas a byl tu oběd. 

Nedalo se to jíst, ale už jsem měla od doktora povolené jídlo, co mi donesla mamka, sice to bylo jen ovoce, ale pořád lepší než nemocniční špenát. Konečně se zase otevřeli dveře a v nich se objevili sestřičky s Pájou spícím na posteli. 

Řekli mi jen, že se operace povedla a že se do hodiny vzbudí. Přišli za ním jeho rodiče, seděli u postele a dívali se na něj jak spí. Bylo mi trapné tam ležet, tak jsem se šla projít.

 Došla jsem do společenské místnosti, byly tam dvě holky a povídali si spolu. Sedla jsem si na gauč a byla jsem na telefonu. Volal mi Honza.

 Já „ahoj, copak je?" 

Honza „kde jsi?" 

já „kde asi? V nemocnici" 

Honza „na jakým pokoji?"

 já „no teď jsem ve společence, jinak tam co včera" 

Honza „sem si říkal, že nejsem blbej, abych si spletl pokoj" 

já „jé, ty jsi tady? počkej tam, přijdu za tebou" 

Vrátila jsem se k pokoji a na chodbě na mě čekal Honza. Přivítali jsme se objetím a pak jsem mu řekla o Pájovi. Byla jsem pryč z pokoje už tak hodinu, to jim musí stačit. Vrátili jsme se zpátky a Pája už byl vzhůru, pozdravili jsme se a já jsem si sedla i s Honzou na mou postel. 

Povídali jsme si o škole, taky o Řepkové a o školním výletu do Londýna. Jasně že chci jet, jen doufám že mě už doktoři pustí. 

Honza "mám pod každou fotkou a videem otázku o tobě"

 já "tak jim dej můj ask" 

Honza "budeš tam mít nehorázný spamy" 

já "alespoň se tady nebudu nudit" 

Honza "jak myslíš" 

Po pár hodinách Honza musel jít, byli totiž domluvení s Gejmrem na točení futurecraftu. 

Honza „napíšu ti jak dotočíme jo?" 

já „budu čekat" dal mi pusu a s pozdravem odešel. 

Chvilku po něm odešli i Pavlovi rodiče, tak jsme si zase mohli povídat. Připojila jsem se na telefonu k WiFi a málem se mi zbláznil telefon. Nechápala jsem, kde se vzalo tolik upozornění. No jasně,všechny z asku, Honza už to asi někde zveřejnil.

 Dala jsem se do odpovídání a při tom jsem si povídala s Pavlem, začíná se mi tady líbit. Všechny otázky byli sice skoro stejný, ale mě to bavilo. Ptali se hodně na kterých akcích budeme nebo kolik mi je. Postupně přibívali i otázky s prozbou o radu ohledně vztahů, nebo tak něco, prostě mě to bavilo.

 Líbil se mi ten pocit že můj názor možná někomu pomůže se rozhodnout.

Dny v nemocnici, ubíhali strašně pomalu i přes to, že se na našem pokoji střídali návštěva za návštěvou. Každý den jsme tady měli Honzu, moje nebo Pájovi rodiče, Lindu, Davida, Tomáše nebo naopak Pájovi kamarády. 

Nedá se říct že bych se tam nudila, ale nějaká extra zábava tam nebyla. Jen samé prohlídky a vyšetření. Už se těším až mě pustí, vyrazím ven, jen tak se projít s Bonnym. 

Pavel "vnímáš?"

 já "jo,jen jsem se zamyslela" 

Pája "zítra mě mají pustit domů"

 já "to je super, doufám že už mě taky brzo pustí" 

Pája "víš že mi budeš chybět?" 

já "ale prosím tě" 

Pája "ne, vážně, nikdy jsem neměl kamarádku se kterou by se dalo takhle povídat"

 já "tak už jí máš" 

Pája "uvidíme se, až budeš taky venku z nemocnice?" 

já "jasně, můžeš mě vzít na motorky"

 Pája "to zní jako plán" zasmál se. 

Další den si pro něj přijeli rodiče a potom i s ním odjeli. Zůstala jsem na pokoji sama, zase. Přišel za mnou doktor, řekl mi, že mi udělá ještě dvě vyšetření a když budou v pořádku, tak mě prý zítra pustí domů. 

Byla jsem strašně šťastná, už jsem se strašně těšila domů. Dokonce jsem i v té radosti snědla nemocniční oběd a to už fakt něco znamená. Dívala jsem se na jeden z posledních dílů čarovného minecraftu, když někdo zaklepal na dveře a vstoupil. Tentokrát to byl Kuba. 

Já "jé, ahoj!" vstala jsem z postele a běžela ho obejmout. 

Kuba "už je ti líp jak tak koukám"

 já "musím ještě na nějaký vyšetření a když to bude OK tak mě zítra pustí domů" radovala jsem se. 

Kuba "tak to pak musíme něco podniknout" 

Povídali jsme si celkem dlouho a mezi tím mu asi pětkrát někdo volal kvůli designu triček. 

Já "co mají za problém?" zeptala jsem se když ukončil i šestý telefonát. 

Kuba "jeden kluk mi navrhuje trička a náramky a pořád má kolem toho milion otázek, poslal mi už strašně moc návrhů a žádnej se mi nelíbil"

já "a jak si to představuješ ?" 

Kuba "to je právě to, aby to bylo něco symbolického s Gejmrem" 

já "mám se na to podívat?" 

Kuba "jako že by jsi něco navrhla?"

 já "můžu to zkusit, stejně nemám co dělat" 

Kuba souhlasil, byl u mě až do konce návštěvních hodin, pak ho sestřička poslala domů. Prý spí u nás a zítra se zase staví. Doufám že to vyšetření dopadlo dobře, výsledky mi řeknou až ráno. 

Dívala jsem se dlouho do noci na film a při tom si psala s Honzou. Nad ránem přišla sestřička a divila se že ještě nespím, chtěla mi dát prášek na spaní, ale odmítla jsem, nechtělo se mi spát. 

#really anonymous∞