youtuber člověk ?

41-Linda,bouřka,oslava

Druhý den**

Jsem na nádraží a mezi tím co čekám na Lindu si sama pro sebe nadávám na české dráhy, zase mají zpoždění. Přibližně po dvaceti minutovém čekání konečně na stanici zastavil vlak a spolu se spoustou lidí z něj vystoupila i mnou očekávaná Linda. 

Přivítali jsme se objetím a hned si začali povídat, co vše je potřeba do zítřka zařídit. Celý zbytek dne jsme věnovali plánování a chystání občerstvení.

 Večer jsme spokojené, že jsme všechno stihli, zalezli do postele a psali si s klukama. 

Honza<3 : celej den tu prší zítra má být pořádná bouřka:c

 já: ouch, hlavně buďte opatrní:3 

Honza<3 : však my to jinak neumíme :D

 já: no právě toho se bojím:D! 

Honza<3 : tss tak teď sem se urazil :c

 já: to si povíme zítra, půjdu se na to pořádně vyspat:3 

Honza<3 : dobře kotě, dobrou:3

 já : dobrou:*

Vždycky mě strašně potěší když mi řekne, nebo v tomto případě napíše "kotě" v těchto věcech jsem jako dítě. Řekla jsem i Lindě dobrou noc a zachumlala se do peřiny.

 Ihned jsem usnula. Probudil mě strašný rámus "co se děje?!" Zeptala jsem se nechápavě Lindy. Ta seděla na posteli s narozeninovou čepicí na hlavě a v ruce držela frkačku. 

Já "děláš si srandu? To nemohlo počkat do rána?!" 

Linda "všechno nejlepší! Chtěla jsem ti popřát první!"

 já „ty jsi blázen!" objala jsem ji radostí. 

Linda "od toho jsou kamarádky" objetí mi oplatila. 

Znova jsme usnuli a tentokrát se vzbudili až ráno. Nebo přesněji dopoledne. Udělali jsme si rychlé jídlo a začali se připravovat. 

Oblečení jsme už měli nachystané tak se stačilo jen obléct ,učesat a lehce nalíčit. Navzájem jsme si pomohly a hotové díla vyfotili na instagram. 

 Po dlouhé době jsem zase byla spokojená s tím jak vypadám. Vyrazili jsme autobusem na místo kde bude párty. 

Za půl hodiny jsme tam byli a dolaďovali poslední detaily. Abych to alespoň trošku popsala. Je to taková typická chalupa na samotě u lesa. 

Uvnitř celkem moderně zařízená, na oslavu osmnáctin jako dělaná. Lindě někdo volal podle jejího výrazu a pár slov co jsem zaslechla soudím že to byl Honza. 

"Stalo se něco?" zeptala jsem se, když hovor položila. 

Linda "prý je v Pardubicích strašná bouřka a shodila stromy na koleje, takže má vlak zpoždění ,dostanou se sem nejdřív kolem půlnoci." řekla smutně. 

Já "vždyť to nevadí, hlavně že jsou v pořádku" 

Linda "jo ,ale neříkej že tě to ani trošku nemrzí"

 já "tak jako jasně že mě to mrzí ,ale zvládneme to bez nich ne?" z povídání nás vyrušil zvonek. 

Linda "že by první hosti?" podívali jsme se na sebe a rozběhli se ze schodů ke dveřím otevřít. 

K našemu překvapení tam stál David. Přivítal mě zase objetím jen jsem hodila pohled na Lindu ,která se taky moc netvářila. 

David "to jsem tu první?"

 já "jo ,co si dáš?" 

David "zatím jen kolu?" 

Nalila jsem kolu do skleničky a podala mu ji, zatím co Linda něco nalévala pro nás dvě. 

David "tak na tebe" připili jsme si. 

Já "to je síla ,co si do toho dala?" za ksichtila jsem se na Lindu. 

David "něco pro tebe mám" 

já "ale řeklo se žádný dárky" 

David "já vím, ale já musel" a s těmito slovy mi dal do ruky malou krabičku. 

Zaskočilo mě co zmohla jsem se jen na "umh, já, děkuju to je od tebe pěkný" 

Usmál se a dal mi pusu na tvář. Ustoupila jsem od něj krok dozadu a zase se podívala na Lindu. Díky bohu už nikdo z nás nestihl nic říct. 

Protože zvonili další hosti. Otevřela jsem dveře a uviděla snad celou naši třídu. Se všemi jsem se s radostí přivítala a párty se nám začala rozjíždět.

Přišlo i pár lidí ze školy a taky pár kamarádů od nás z vesnice. Všichni se bavili ,seznámila jsem Lindu se všemi pro mě důležitými lidmi. 

Zuzka nás vytáhla tancovat. Prostě jsme si užívaly. Zvonil mi mobil, kupodivu jsem ho slyšela volal mi Gejmřík. 

Já "ahoj" utíkala jsem dál od hudby, abych slyšela. 

Kuba "kde jsi?" 

já "na té oslavě"

Kuba "zastavilo teď před bránou černý auto?"

 já "jo ,jak tovíš?" 

Kuba "jdi k němu" 

já "cože?" ale už to neslyšelprotože hovor ukončil. Váhala jsem jestli tam mám jít nevěděla jsem co mám čekat.Ale nakonec jsem šla přes zahradu prorostlou stromy a různými keři. Byla užtma, celkem jsem se bála. U brány svítilo pouliční osvětlení. Díky tomu jsemuviděla obrys vyššího kluka.

#really anonymous∞