youtuber člověk ?

190-barman,řetízek,alkohol

V baru** 

Vešli jsme do tmavé místnosti a Kubu mi hned u dveří odvedla parta kluků, já tedy zaútočila na jednu z volných židlí u baru. Barman vypadal mile, ale i přes to měl potřebu mi kontrolovat občanku. 

Neochotně jsem mu ji ukázala a čekala až dostanu své pití. První skleničku velice rychle vystřídala druhá, tu hned na to ta třetí, ale pořád mi bylo mizerně. Přišlo mi jako dobrý nápad o mém problému povykládat barmanovi a mezi tím jsem do sebe dostala další dvě skleničky. 

Já "no chápeš to?" podepřela jsem si rukou hlavu, když jsem s vyprávěním skončila. 

 Barman si mě jen pochybně prohlédl a raději odešel obsloužit i ostatní. Vedle mě se objevil chlápek, mohlo mu být tak čtyřicet, v mém stavu mi ale přišlo naprosto normální, se s ním dát do řeči. 

Kuba "ale ne, kolik toho vypila?" stál mezi mnou a čtyřicetiletým kamarádem, ale mluvil na Barmana. 

Ten mu to ochotně naprášil a odešel si zase za prací. 

Já "to je ale nepříjemnej chlap" zabručela jsem. 

Kuba "tak jo, půjdeš se mnou, co ty na to?" 

já "vlastně si musím odskočit, ale pak dojdu" seskočila jsem z vysoké barové židle a kdyby tam Kuba nestál, spadla bych nejspíš na toho čtyřicátníka. 

Kuba "jo, tak já tě doprovodím" rozhodně byl v lepším stavu než já. 

Motavou chůzí jsme se dostali až k záchodům, ale dál jsem pokračovala sama. Zastavila jsem se však hned u zrcadel, když jsem si všimla mého řetízku. Řetízku od Honzy. Tak nějak jsem měla potřebu si ho sundat. Místo toho, abych si ho ale dala do kapes a pokračovala dál, zůstala jsem tam jen tak stát a zírat. Zase. 

Kuba "jsi v pohodě?" přišel po nějaké době na dámské záchody. 

Já "jo, jen.." nevěděla jsem jak pokračovat.

Kuba "čas jít domů, co myslíš" 

já "jo, asi máš pravdu" prázdně jsem pozorovala řetízek ve své ruce. 

Když jsme odcházeli, Kubu ještě zastaviliti jeho kamarádi a dostali do něj dva panáky. 

Kuba "ale to stačí, jeden znás musí být schopnej dostat se domů" už měl taky svou náladu, když mu nalívali další. 

I ty poslušně vypil, ale pak už jsme odtamtud opravdu vypadli. Strašným zázrakem, jsme se dobelhali ke Kubovi a pokoušeli se odemknout. Kuba se za boha nemohl trefit do klíčové dírky a když už se mu to povedlo, otočil na stranu, kde se zamyká div tam ten klíč nezlomil. 

Po zdolání překážky v podobě dveří jsem hodně rychle prošla bytem a zastavila se v kuchyni u sklenice s vodou. Kuba za mnou po chvilce přišel, ale nepil. 

Já "jsem strašně ospalá" udělala jsem krok od linky a nebýt Kuby, upadla bych. 

Kuba "hlavně jsi opilá" pořád mě držel kolem pasu u sebe. 

Já "to ty taky" byli jsme u sebe strašně blízko. 

Kuba "já se ale udržím na nohou, víš?" pustil mě. 

Bylo mi mizerně, chtěla jsem spát, tak jsem šla do ložnice. 

Kuba "opatrně" zase mě chytil, když jsem zakopla o práh. 

Tentokrát to ale bylo jen tak tak. Trvalo to nejspíš jen zlomek sekundy, ale pro mě jakoby se v ten moment čas zastavil. Ta chvíle, kdy mi klopýtla noha, on mě chytil rukama kolem pasu a přitiskl k sobě. Přesně ta chvíle, kdy se můj mizerný pocit změnil. 

Podívala jsem se nahoru, abych mu viděla do obličeje, díval se na mě, stejně jako já na něj. Zmateně, bezradně, zlomeně, ale i přes to všechno se v tu chvíli objevili jiskřičky něčeho jiného. Otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale rozmyslel si to. 

Nic neříkal, nikdo z nás nic neříkal. Jeho rty byli od těch mých vzdálené jen pár centimetrů. Je jasné, že to jeden znás udělá. Jeden z nás musí. Stiskla jsem víčka k sobě a pak je otevřela v naději, že zmizí, ale pořád tam byl. 

Najednou jsme se začali přibližovat a naše rty se navzájem dotkly. Na vteřinu jsme se oba odtáhli, ale hned na to jsme zase byli zpátky. Teď už v mnohem vášnivější podobě. Nevím co se mi tu noc motalo hlavou, nevím na co myslel on, ale vím, že se mi to v tu chvíli líbilo. 

Rukou jsem mu zajela do vlasů a on se pomalu začal přesouvat k ložnici. Ráda bych řekla, že jsme byli plní adrenalinu, chtíče, nebo alespoň vášně. Jediné čím jsme ale byli plní byl alkohol a já u toho nic jiného necítila. 

Nepřišlo mi to zvláštní, ani nevhodné, prostě se to dělo. V ložnici ze mě stáhl tílko a zamířil do postele. Byla jsem pod ním, jednou rukou jsem mu stále bloudila ve vlasech a druhou stahovala jeho tričko. On měl plno práce s mými rty, a podprsenkou. 

Když ho lsouboj jazyků omrzel, jemně mi skosl kůži na krku. Rukama mi zajel pod záda a pokusil se rozepnout podprsenku. Nadzvedla jsem se, abych mu pomohla a jedním jeho pohybem byla dole. 

Teď už musí dolů i jeho triko, ať chce nebo nechce. Odstrčila jsem ho od sebe a oběma rukama mu ho svlékla. Už jsem ho bez trička viděla hodně krát, teď to bylo ale jiné. Usmál se nad mým pohledem na jeho tělo a stáhl si mě zase pod sebe. 

Mezi líbáním jsem mu začala rozepínat kalhoty a když byli dole, následovali i ty moje. Stáhl si boxerky a zaútočil i na moje kalhotky. Už teď jsem z něj byla úplně mimo, tedy ne tak úplně já, myslím tím, moje opilé já. 

Dole jsem ucítila známí pocit, donutilo mě to se prohnout v páteři a nahlas vydechnout. Bylo to celé podivně zvláštní, jako bychom se neznali, jako bychom to nebyli my. Jakoby to nebylo skutečné, jenomže zároveň bylo.

#really anonymous∞