youtuber člověk ?

60-hokej,kamarádi,nádraží

    Ráno** 

Probudila jsem se spíše až kolem oběda protože je sobota a kupodivu mě nikdo nevzbudil. Podívala jsem se na mobil Honza se pořád neozval, začínala jsem se o něj bát. Zase jsem mu zkusila zavolat, ale marně. Převlíkla jsem se a vyrazila jsem dolů na snídani. 

Psal mi David. 

David: uděláš si dneska čas na hokej a starý kamarády? 

Já: jasně že jo, kde jste?:) 

David: už ve vlaku za půl hodiny tam budeme:) 

já:tak já přijdu na nádraží:) 

David: budu se těšit:3

Souhlasila jsem protože jsem je už dlouho neviděla a chybí mi. Navíc nemám nic lepšího na práci, když je Honza bůh ví kde. Vzala jsem si bundu a vyrazila jsem k nádraží. Přišla jsem tam akorát, vlak zrovna zastavoval a následně z něj vyběhl trenér Straka a hned za ním kluci. 

Se všemi jsem se přivítala, měla jsem vážně radost že je vidím. Vydali jsme se hned směrem ke stadionu a povídali jsme si. Došla řeč i k Honzovi, samozřejmě se ptal David. Řekla jsem že se o něm nechci bavit a větu jsem zakončila falešným úsměvem. 

Ve skutečnosti si o tom potřebuju promluvit, ale rozhodně ne s ním. Z přemýšlení o tom co je s Honzou mě vytrhl Dominik "budeš doufám fandit nám?". 

Bez váhání jsem mu přikývla a pokusila jsem se o úsměv. Došli jsme na stadion bolely mě nohy už teď a to mě ještě čeká cesta domů. Při zápase jsem jim fandila a pořádně jsem si při tom zařvala. Nakonec vyhráli jak jinak. 

Počkala jsem až se osprchují a převlíknou, abych zjistila co mají v plánu teď. Většina byla unavená, ale David s Dominikem mě přemlouvali, ať jdu s nimi do baru. Jako vždy jsem se nechala ukecat a už jsem je vedla směrem k nejbližšímu klubu. 

Byla jsem naprosto příšerně oblečená, ale balit jsem se nikoho nechystala tak jsem to až tak moc neřešila. Vešli jsme tam a kluci si to namířili hned k baru. Opíjet se mi taky zrovna nechtělo, ale když už jsme tady, kopla jsem do sebe pití co nám podala barmanka a podívala jsem se na kluky. 

"Jdeme tancovat?" Řekla jsem to jako otázku, ale nemyslela jsem to tak, chytla jsem oba za ruce a táhla je do hloučku tancujících lidí. 

Večer jsem si užila, samozřejmě jsem si dávala pozor, aby se něco nesemlelo, sice nevím co s Honzou poslední dny je, ale to neznamená že na něj zapomenu. Sice tu bylo pár opilých a vážně sexy kluků co se kolem mě motali včetně Davida, ale nic s čím bych si neporadila. 

Kolem druhé jsme z klubu odešli, bylo mi líto poslat kluky na hotel tak jsem je pozvala k nám. Probudila jsem se v posteli, oblečená jako jsem byla včera. 

Trošku mě bolela hlava, ale dalo se to přežít. Rozhlídla jsem se kolem a na gauči ještě spali oba kluci. Nenapadlo mě lepší probuzení než studenou vodou, sice to pak budu muset uklidit, ale to mi za to stojí. 

Vstala jsem z postele a potichu šla do koupelny napustit dvě sklenice extrémně studené vody. Stoupla jsem si mezi ně a zároveň na ně vodu vylila. Oba rozespale vyskočili a nechápali co se děje. Musela jsem se jejich pohledům smát. 

"To s náma nestačilo zatřepat nebo tak něco?!?" zabručel Dominik. 

"Sem celej mokrej" dodal David. 

"zkusím u Romana najít nějaký suchý trička" odpověděla jsem se smíchem a šla jsem hledat trička. 

Po cestě jsem potkala mamku a řekla jí o včerejšku a že tu pořád jsou ti dva. Dala mi nějaké Romanovo tričko a zase jsem se vrátila ke mě do pokoje. 

Dominik "jsme mrtví" díval se vystrašeně na Davida. 

"Proč?" zeptal se ho nechápavě. 

Dominik "mám šest zmeškaných hovorů od Straky" 

já "to šílíte kvůli tomu?" 

"kolik je hodin?" zeptal se David a začal hledat po kapsách mobil. 

Když se ne něj podíval, vytřeštil oči "jedenáct, vlak nám jede o půl dvanácté" 

Dominik "stihneme to?" otočil se na mě. 

Já "když si mákneme tak jo" 

David "tak jdeme?" začal si převlíkat tričko. 

Odvrátila jsem pohled na Domču, jen pokroutil hlavou a vydali jsme se na nádraží. Vzala jsem rovnou i Bonnyho ať se taky vyvětrá. Vlak jsme stihli v pohodě, vlastně jsme tam ještě pár minut čekali. 

Když jsme se loučili objala jsem Dominika a přes jeho rameno jsem uviděla Honzu. Ustoupila jsem za sloup, aby mě neviděl, ale já jeho ano. Stál tam s nějakou holčinou, vypadala na šestnáct. Dominik si všiml, kam koukám. 

"Není to.." 

"jo je" nenechala jsem ho to doříct. 

Dominik "znáš ji?"

 já "asi ne, nikdy jsem ji neviděla" 

Už museli nastoupit znova jsem se rozloučila s Domčou, musela jsem mu slíbit že mu zavolám a řeknu mu, o co tady šlo. Přišel ke mě i David a taky si neodpustil obejmutí a odešli. Ještě jsem chvíli mávala, když se vlak rozjížděl pak jsem, ale šla domů. 

Ze zvědavosti jsem se podívala směrem kde byl před tím Honza pořád tam stáli, tentokrát se, ale objímali a až moc se na sebe lepili. Nechtěla jsem vidět víc tak jsem rychle odešla. A po cestě domů jsem se snažila pochopit, co jsem to právě viděla. 

 Došla jsem i s Bonnym domů a svalila jsem se na postel. Až teď mi začalodocházet, o co šlo. Nechtěla jsem si to přiznat, nechtěla jsem sama soběpřiznat, že má jinou. 

Začala mi po tváři stékat slza a to jsem si slíbila žekvůli klukovi už nikdy. Celý den jsem byla zavřená v pokoji a jediný s kým jsemse bavila byl Bonnie, i když mi neodpovídal. 

#really anonymous∞