K večeru mi volal Honza, mohla bych to zvednout, ale nechtěla jsem s ním mluvit. Za chvíli to zkusil znovu, ale zbytečně. Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit, napadl mě Gejmřík tak jsem mu zavolala.
Po pár pípnutí to zvedl, všechno jsem mu řekla, uklidňoval mě že to tak třeba vůbec nebylo a řekl ať se ho na to zeptám a promluvím si s ním. Rozloučil se se slovy "a jestli to fakt udělal ať si mě nepřeje!"
Nevím proč, ale pousmála jsem se nad tím a telefon jsem zase hodila na postel. Za pár minut můj mobil zase zvonil, dřív nebo později s ním stejně budu muset mluvit, ale raději až později.
Telefon zvonil znovu a znovu, nedalo mi to a podívala jsem se kdo volá byla to Linda. Zvedla jsem jí to ihned spustila "jsi v pohodě? Brácha se ti nemůže dovolat stalo se něco?" tak to jsem nečekala, co mám teď jako říct?
Přemýšlela jsem a nakonec jsem ze sebe vykoktala "No..já.. Ne všechno je v pohodě" Linda "tak já ti ho dám k telefonu jo?" já "ne, co? Počkej!!" zakřičela jsem do telefonu, ale asi zbytečně. Chvíli se ozýval jen šramot a pak Honzův hlas. "Ahoj, jsi v pořádku?".
Zarazila jsem se nechtěla jsem s ním mluvit a přemýšlela jsem jestli mu vůbec odpovím. "Jo, jsem" vypadlo ze mě ani nevím jak.
Honza "nechceš přijít?"
já "nějak mi není dobře" snažila jsem se vymluvit ale spíš to přitáhlo další vlnu otázek na téma co mi je. "Asi jsem něco špatného snědla, musím jít, zatím" položila jsem telefon s těmito slovy.
Svalila jsem se na postel a polštářem jsem si přikryla obličej. Asi jsem usnula, protože když jsem otevřela oči všude byla tma. Vstala jsem a šla jsem si do kuchyně pro jídlo. Původně jsem chtěla otevřít ledničku, ale uviděla jsem mrazák a tak jsem z něj vytáhla misku zmrzliny.
Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla. Přišel ke mě rozespalí Bonny, spát se mi nechtělo tak jsem se oblékla a vyrazila jsem i s ním ven. Procházeli jsme ulicí a protože byly tak tři hodiny ráno byla všude tma, nečekaně.
Bojím se tmy, ale i tak se jdu uprostřed noci procházet po městě proč ne. Za celou hodinu co jsme byli venku jsme nepotkali nikoho. Vrátili jsme se a já konečně zase zalehla do postele. Ráno mě probudilo až sluníčko.
Zase jsem se dobře vyspala, ale dobrá nálada mě přešla když jsem si vzpomněla na Honzu. Bylo mi jasné že se dneska rozhovoru s ním nevyhnu. Šla jsem se osprchovat a slyšela jsem že někdo zvoní. Ignorovala jsem to s tím že otevře mamka nebo Roman.
V klidu jsem se osprchovala a udělala ze sebe trošku člověka. Z koupelny jsem vyšla omotaná ručníkem a málem mě kleplo když jsem vešla do pokoje a tam někdo ležel v mé posteli. Byl to Honza. Když si mě všiml usmál se a vydal se mým směrem.
"Jak ses sem dostal?" byla jsem překvapená a ke všemu jsem se ho lekla.
Honza "tvoje mamča mě pustila, je ti líp?"
já "jo.. Už je to dobrý"
Teď už jsme od sebe stáli jen pár centimetrů.
Honza "víš že ti to takhle sluší nejvíc?" naklonil se ke mě a dal mi pusu.
Nebránila jsem se i když bych asi měla.
"Kde jsi byl v pátek?" nedalo mi to a zeptala jsem se ho.
Honza "s klukama ve studiu hned ráno jely domů tak jsme museli dotočit jedno video"
já "Žádný holky?" podezíravě jsem se na něj podívala ale on to pochopil spíše jako srandu.
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanfictionKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...