youtuber člověk ?

154-Miami,Adam,výročí

V Miami** 

Dalších pět hodin v letadle máme za sebou a teď míříme na další hotel. Těch pár dní v L.A. bylo k nezaplacení, až na tu hádku na pláži, bylo to dokonalý. Ale zase na druhou stranu, nebýt té hádky, Tomáš ani Linda by se k ničemu nerozhoupali, takže je nejspíš dobře, že se to stalo. 

Zase jsme si složili věci na pokojích a vyrazili hned ven. Dali jsme si zmrzlinu a procházeli jsme se po městě. Bylo to tady mega. Ty obrovské budovy a prostě všechno tady okolo nás bylo úplně jiné než doma. Domluvili jsme se přes telefon s Jirkou, že se sejdeme před kavárnou, hned u pláže. To byl trošku problém, protože pláž máme hodně daleko od hotelu, ale zvládli jsme to. 

Kuba "Baddy sedni!" okřikl ho, protože otravoval kolemjdoucí. 

Jirka "no nazdár" přišel o pár minut později, ale náladu měl dobrou jako vždy. 

Přivítali jsme ho mezi sebe a rozhodli jsme se si jít sednout na pláž. Původně jsme měli jít do té kavárny, ale s Bonnym a Baddym by nás tam asi nepustili. 

Kuba "jé, čau člověče" plácl si s nějakým chlápkem, kolem kterého se motal malý modrooký blonďáček. 

Počkat, toho znám. Toho mrňouse jsem už někde viděla. Prohlížela jsem si ho a snažila se ho někam zařadit.

 Jirka "to je můj brácha Petr" všiml si mého nechápavého výrazu na všechny okolo. 

Já "myslela jsem si to, poznala jsem Adama" došlo mi to, když to řekl. 

Jirka "jak poznala?" zvedl komicky obočí.

já "z instagramu, je to hned po Tonym moje nejoblíbenější dítě" přiznala jsem. 

Petr "Adis máš tu fanynku" zasmál se. 

Tak nějak jsme zbytek dne zůstali s Jirkou a jeho bráchou. Kluci si povídali, Linda s Tomášem blbli ve vlnách a já jsem stavěla s Adámkem hrad z písku. Bonny s Baddym běhali kolem, tak jsem je vždy jen očkem pozorovala, aby něco neprovedli. Vypadalo to spíše jako zřícenina, ale jeho to bavilo. 

Honza "mám žárlit?" sedl si vedle mě do písku. 

Já "to by bylo divný" zamyslela jsem se nad jeho otázkou.

Honza "chcete pomoct?" usmál se na Adama.

Adámek "jo!" tleskl si rukama a vykulil jeho modré oči na souhlas. 

Já "on je tu šéf" pokrčila jsem rameny. 

Pokračovali jsme ve stavbě a když bylo hotovo, Adámek se rozběhl k jeho tátovi. Nechali jsme ho, i když jsme nevěděli, proč utekl. 

Petr "no ten se ti povedl" chválil naši stavbu z písku. 

Petr "to jsi stavěl fakt ty jo?" dělal, že tomu nevěří. 

Adam "jo!" přikývl jako největší machr.

Jirka "a víš co ti tam chybí?" přišel se taky podívat. 

Adam "ne" zakroutil zmateně, ale zároveň roztomile hlavou. 

Jirka "no nějaká princezna ne?" poučil ho ze srandy.

Petr "no jo, kde máš princeznu Áďo?" přidal se k Jirkovi

Adam "tam" ukázal prstem na mě. 

Jirka "Amy je tvoje princezna?" zasmál se tomu. 

Adam "jo!" taky se rozesmál, i když z toho ještě nemá rozum. 

Honza "že o tom nevím" chytl mě kolem pasu. 

Jirka "no jako to už neukecáš, ten jak si něco usmyslí" pořád se nad tím smál. 

Den nám utekl jako všechny ostatní, stejně rychle a byl tady večer. Rozloučili jsme se prozatím s Jirkou, Petrem i Adámkem a vrátili se na hotel. 

Ráno** 

Vstali jsme s Lindou celkem brzy, takže jsme stihli snídani. Každá jsme si něco nandala na talíř a sedli jsme si ke stolu. 

Kuba "tady vás mám" sedl si k nám po pár minutách. 

Já "nějaká dobrá nálada hned po ránu?" 

Kuba "mám pro vás překvapení, uděláme si výlet" culil se. 

Linda "počkej, dneska nemůžu" zastavila ho.

 já "proč ne?" do teď mi o tom že má na dnešek plány neřekla. 

Linda "už jsem se domluvila s Tomášem" pokrčila rameny. 

Kuba "dobře, to tě omlouvá, ale ty mi košem nedáš, bylo by blbí slavit roční výročí sám" mluvil strašně rychle.

já "výročí?" nepochopila jsem. 

Kuba "dneska je to rok, co jsme se viděli prvně" zaculil se.

Linda "jej, a nemám to s Tomem zrušit?" navrhla, protože tohle je přece jen důležitější než rande. 

Kuba "rozhodně ne, přemlouváte se k tomu už týdny" nesouhlasil pro její dobro. 

Já "počkej, my jdeme spolu, vy dva spolu a co bude dělat Honza?" 

Kuba "domluvil jsem mu Jirku, neboj nudit se nebude" ušklíbl se. 

Nemělo smysl nesouhlasit, stejně by bylo nakonec po jeho, jako vždycky. Po snídani se Linda s Tomášem sbalili a šli někam ven, moc jsme se jim do toho nepletli. Nás Kuba táhl někam do neznáma. Dobře, tak ne, vedl nás k Jirkovi, neboli na apartmány kde je ubytovaný i se zbytkem jeho rodiny. Tam jsme se rozloučili s Honzou a pokračovali jsme jen ve čtyřech na autobus. Já, Kuba,Bonny a Baddy, nerozlučná parta. 

Já "kam to jedeme?" zeptala jsem se ho dnes už tak po padesáté. 

Kuba "už je to kousek" zase mi neodpověděl normálně. 

Autobus nám zastavil a když odjel, uviděla jsem před námi zábavný park. Byla tam horská dráha, ruské kolo a podobné atrakce, ty nás ale prý nezajímají. Zaplatili jsme vstupné a Kuba něco hledal v mapce tohoto parku. 

Kuba "tady to je! Pojď" schoval mapku a vedl mě zase neznámo kam. 

Neměla jsem nejmenší tušení, co ho zase napadlo, ale šla jsem za ním. Procházeli jsme parkem a já hádala kam jdeme, neúspěšně.

 #really anonymous∞