youtuber člověk ?

32-válení,nádraží,vana

Ráno**

Probudilo mě sluníčko pálící do očí. Rozhlédla jsem se kolem sebe a vzala si do ruky telefon. Devět hodin „no bezva" řekla jsem si pro sebe a přemýšlela nad dneškem. 

Honza jede dneska domů, sice se zase za pár dní zase uvidíme, ale už teď mi chybí. To nejsem já, neříkám že se mi nikdy po nikom nestýskalo ,ale nikdy s nikým jsem neměla takhle hezký a vážný vztah jako s ním. 

Za tu krátkou dobu co se známe se mi dostal pod kůži a nedokážu si představit být bez něho. Teď tady ležím vedle něj a dívám se, jak spokojeně spí. 

Nejdřív jsem ho chtěla nechat spát a nechat ho ať se vzbudí sám, ale to bych tady taky mohla čekat až do večera. Tak jsem ho prostě rychle odkryla a sedla si na něj obkročmo. 

Pomalu otevřel jeho modré oči a rozhlížel se nechápavě kolem sebe. „co blázníš? Kolik je hodin?" Zamumlal a protřel si rukama obličej. 

„Devět a jinak dobré ráno" odpověděla jsem s úsměvem. 

Sklonila jsem se k němu a dala mu pusu. „co tě to napadlo?" dálse vyptával. 

Já „máme už jen pár hodin než ti pojede vlak domů ,tak je musímevyužít ne?".

 Na chvíli se zamyslel a potom odpověděl „no tak to by jsme asi měli" a už mě rukamadržel za boky s otázkou „co máš v plánu?". 

Nic jsem neřekla jen jsemsi lehla zpátky vedle něj a jeho ruku položila na můj bok. Povídali jsme si.

 Honza "Budeš michybět" 

Já "to ty mě taky" 

Honza "miluji tě" 

já "jakto s námi bude až začne škola?" 

Honza "budeme si volat a psát ,kdyžbudu moct přijedu" 

já "myslíš že vztahy na dálku vydrží?" 

Honza"miluji tě ,jsem s tebou šťastnej a jestli nás má něco rozdělit tak torozhodně nebude tohle"

 já "taky tě miluji" Nevím proč ,alestekla mi slza po tváři.

 Honza "no tak zlato ,to není důvod k pláči,zvládneme to" Setřel mi slzu palcem, usmál se a přitiskl si mě silně ksobě.

 já "vždyť já nebrečím" 

Honza "nikdo ti za slzynestojí ,ani já ne" 

já "miluji tě" objetí jsem mu oplatila arukou mu vjela do vlasů. 

Honza "za pár dní mě tu zase máš a vynahradím tito"

 já "slibuješ?" 

Honza "slibuju jakože se MenTjmenuju".

 Já "neměli by jsme vstávat?" a začala jsem sevyprošťovat s Honzova objetí. 

Honza "asi jo ,ale mě se nechce" azatáhl mě zpátky k sobě. 

Vlepila jsem mu rychlou pusu a protestovala "alejá potřebuju na záchod" 

Honza "a když tě pustím slíbíš mi že se zamnou vrátíš?" 

já "umh.. To je fakt těžký rozhodování" 

Honza"auu tak to mě ranilo"

 já "no možná to bolí pořád méně než můjskoro prasknutej močák" 

Honza "tak utíkej".

 Sundal ze mě ruce atím mi umožnil vstát z postele. Pomalu jsme si sedla na kraj postele nohyobula do mích chlupatých papučích a následně vstala úplně.