youtuber člověk ?

98-siréna,rybník,oběd

Ráno** 

Strašný kolísavý zvuk se ozýval celou místností, domem i vesnicí. 

Honza "zab to" strčil hlavu pod polštář jako pštros do písku. 

Já "vítej na vesnici" povzdychla jsem si nad místní sirénou. 

Honza "kolik je hodin?" 

já "půl deváté" 

Honza "mohlo to být horší" 

já "nehodláme vstávat že ne?" 

Honza "rozhodně ne" přitulil se ke mě. 

Už jsem zase skoro usínala, když se rozezněl Honzův telefon. Mezi tím, co Honza mluvil s jeho tetou jsem spaní už vzdala a raději se převlékla. Když dotelefonoval vypadlo z něj že jsme pozvaní k jeho tetě na oběd. 

Šli jsme se kouknout jak je na tom děda a zase nás překvapil. Byl u garáže a skládal věci potřebné k rybaření do kufru auta. 

Já "jedeš na ryby?" 

Děda "my jedeme na ryby" slovo my zdůraznil. 

Nechápavě jsme se na sebe s Honzou podívali, ale neměli jsme sílu mu kazit radost. Dopoledne tedy budeme zmrzat někde u rybníka, no bezva. Něco jsme snědli a vyrazili jsme k místnímu rybníku. Děda nás vzal na jeho tajné místo a dost se u toho bavil. 

Rybaření mě nikdy nebavilo, ale nikdy jsem mu to nedokázala říct. Zatím co děda skákal kolem prutu, návnady a ostatních potřebných věcí, rozložili jsme si rozkládací  plastové židličky a čekali na úlovek. Děda se s Honzou o něčem bavil a mě napadlo dát nějaké informace na snapchat. 

Vzala jsem svůj telefon a šla od nich kousek dál, abychom se vzájemně nerušili. Říkala jsem nějaké novinky z mého života divákům, a potom jsem se vrátila za dědou a Honzou. Děda z ničeho nic vyskočil ze židličky a rychle chytil prut. 

Namířila jsem na něj telefon s tím, že natočím náš dlouho očekávaný úlovek a při té příležitosti představila lidem i dědu. 

Děda "podrž mi ten podběrák" pobídl Honzu, když se ryba blížila. 

Když jsem viděla Honzu jak se s podběrákem v ruce řítí ke břehu, bylo mi jasné že to nedopadne dobře. Natáhl se co nejvíc i s podběrákem nad vodu, aby mohl tu rybu vytáhnout. Jenomže ryba měla asi větší sílu, než čekal. 

Stratil rovnováhu, podjely mu nohy a žbluňk, válel se v rybníce. Z mé strany následoval nehorázný záchvat smíchu a děda jen nechápal jak se mu to povedlo. Odložila jsem telefon a pomohla Honzovy zase na břeh. Byl totálně od bláta a celý durch mokrý. Nečekaně, když byl ještě před chvílí v rybníce. 

Já "měl jsi u sebe alespoň mobil?"

Honza "no do hajzlu" jeho reakce odpovídala za vše. 

Vytáhl z kapsy telefon, který ještě kupodivu fungoval. Rybaření tímto neúspěšně skončilo a my se vrátili k dědovi. Honza se osprchoval a převlékl a byl čas jít na oběd. Bylo mi líto nechat dědu o hladu, tak jsme ho vzali sebou. 

Prošli jsme známou brankou, vchodovými dveřmi, kde jsme se poprvé s Honzou potkali, potom po chodech kolem našeho starého bytu až o patro výš k jeho tetě. Celý ten dům ve mě vyvolal tolik vzpomínek. 

Honza stiskl tlačítko zvonku a po pár vteřinách se ve dveřích objevila jeho teta. Byla strašně ráda že nás vidí, oba nás láskou málem umačkala. S dědou se znají jen od vidění, ale nevadilo jí, že jsme ho vzali sebou. 

Hned jsme zasedli ke stolu a mohli se pustit do jídla. Knedlo vepřo zelo, to mi už dlouhou dobu chybělo. Byli jsme tam, i po tom, co jsme dojedli. Děda si s ní celkem rozuměl. Vlastně jsme se zdrželi na tolik, že jsme si pak jen u dědy v rychlosti vzali věci a jely co nejrychleji na nádraží. 

Tak, tak jsme stihli vlak domů. Děda byl dost mrzutý, že zase jedeme pryč a on bude sám, ale snažil se to na sobě ne dát znát. Moc mu to nešlo. Rozloučili jsme se s tím, že za pár dnů se zase uvidíme na svatbě. 

Ještě když se vlak rozjížděl, stáli děda i Honzova teta na nástupišti a mávali nám, dokud jsme nezmizeli za první zatáčkou. 

V Pardubicích** 

Přišla jsem domů, vyprávěla mamce jak je na tom děda a hned po pár minutách mi volal Honza, že jdou do studia a jestli jdu taky. Je neděle, zítra musíme do školy, ale chvilka mě snad nezabije. Oblíkla jsem se a šla na místo, kde jsme se měli sejít. Už před domem jsem potkala Tomáše, tak jsme šli spolu. 

Tomáš "a jak jste se vlastně měli?"

já "ale jo, šlo to, byli jsme u dědy a pak jeho tety, děda nás vzal na ryby a Honza skončil v rybníku" zase se mi chtělo smát.

Tomáš "kecáš? Jak se mu to povedlo?" 

já "podával dědovi podběrák, skočil do toho největšího bahna a hnusu co tam byl, mám to na videu, dávala jsem to i na snapchat" 

Tomáš "tak to pak musím vidět" 

Sešli jsme se s ostatními a šli do studia. Kluci seděli za počítačem, na něco se dívali a já byla s Lindou na gauči. Psala mi Terka, chtěla jít ven tak nakonec taky dorazí sem. S Lindou jsme se bavili o mamčiné svatbě. Máme menší problém, pořád nemáme šaty. Příští týden musíme nějaké někde sehnat, jinak asi půjdeme nahé nebo nevím. 

#really anonymous∞