youtuber člověk ?

117-Vlak,Roman,Linda

Pořád byl s tou slečnou, no bezva další šance, kterou mu nejspíš překazím. 

Kuba "co se stalo?" vzal mě s úsměvem pod křídlo. 

Já "nic s čím bych si neporadila" usmála jsem se.

Kuba "vážně?" přimhouřil oči. 

já "jo, v pohodě, jen se mi s nimi přestalo líbit" 

Kuba "co udělali?" 

já "nic špatnýho, neboj se" otočila jsem se konečně ke slečně co tu stála s námi. 

Já "umh, jsem Amy, asi jsem vám něco zkazila?" 

Slečna "jsem Rebeka a nechám vás, dnes jsem tu navíc já, číslo máš" usmála se na mě, mrkla na Kubu a zmizela v davu. 

Já "promiň, zase jsem ti do toho vlezla" 

Kuba "tak co se stalo? Mám mu rozbí.." nestihl to doříct. 

Já "ne, prosím tě v klidu, jen něco zkusil, ani se mě nedotkl" uklidnila jsem ho. 

Kuba "proto na nás teď tak divně kouká a směje se?" 

já "ne, zato může tráva" 

Kuba "přesně proto to tady nemusím" 

já "jdeme o dům dál?" 

Kuba "ale ne, když už jsme tady tak dáme pití ne?" 

já "platíš" šla jsem si sednout k baru. 

Kuba "jak jinak" následoval mě. 

Objednali jsme si pitíčko, pak druhé, třetí a potom jsme začali probírat filozofii a politiku. To už bylo jedno z prvních znamení, že máme přestat pít. Jenomže to by jsme to nebyli my. Dost jsme to přehnali, ale bavili jsme se, to je hlavní. 

Ráno** 

 Vzbudil mě zvonící telefon. Nevím jestli mě víc bolela hlava z alkoholu nebo celé tělo z běhání a cvičení, ale bylo to příšerné probuzení. 

Kuba "vypni to" brblal do polštáře. 

Já "však je to tvůj telefon" mumlala jsem nazpět. 

Kuba "ano?" nejspíš mluvil do telefonu. 

Usnout se mi nepodařilo, ale vstávání mi taky moc nešlo. 

Já "kdo to byl?" zeptala jsem se, když to položil. 

Kuba "Jirka, chystá speciální stream" 

já "tohle je snad poprvé co jsi se mi po flámu neztratil" 

Kuba "tak domů snad ještě trefím ne?" 

já "no včera jsi na to moc nevypadal" 

Nějak jsme se během dne zbavili bolestí hlavy a úplně všeho, takže jsme na večer mohli jít na kuželky. Nevím jak jsem to udělala, ale podařilo se mi ho porazit, takže jsem se vracela s úsměvem na tváři. 

... 

Další den jsme se s Kubou zase na nějakou dobu rozloučili, protože jsem se vracela domů. Dámská jízda s Lindou a taky Bonny už je dlouho sám s mamkou. Odvezl mě na nádraží a chvilku jsme čekali, než mi pojede vlak. 

Kuba "vážně nechceš hodit až domů?" 

já "Jejda ne, už tak jsi toho kvůli mě najezdil dost" 

Kuba "mě to nevadí" 

já "vážně nemusíš, alespoň se zase svezu vlakem" 

Kuba "nesnášíš vlaky" nadzdvihl obočí a čekal odpověď.