youtuber člověk ?

179-rodiče,Linda,Tony

Ráno** 

Honza "no?..Ne..u Amy..jo..pak se ti ozvu..čau" probudil mě jeho telefonát. 

Já "kdo?" chtěla jsem vědět, kdo mě vzbudil. 

Honza "máma, všimla si že nejsem doma" měl ten svůj ranní chraplavý hlas. 

já "to brzo" usmála jsem se. 

Honza "jak jsi se vyspala?" přetočil se na bok a díval se mi přímo do očí. 

Já "po dlouhé době strašně dobře" 

Honza "tak ještě aby ne, když jsem tu já" 

já "no jasně, to bude určitě tím" zasmála jsem se. 

Spát se mi už nechtělo, jak jsem řekla, po dlouhé době jsem se dobře vyspala. Vyhrabala jsem se ze zajetí peřin a vydala se ke dveřím. 

Honza "kam tak spěcháš?" 

já "na záchod, hned jsem zpátky" s úsměvem jsem zmizela na chodbě. 

Roman "Amy?" volal namě z kuchyně. 

Já "počkej chvíli" na ten záchod jsem už opravdu nutně spěchala. 

...

Já "co jsi chtěl?" šla jsem se ho zeptat, když jsem na záchodě skončila. 

Roman "máš tady kluka?" 

já "jo, proč?" 

Roman "jen že má venku auto, dáte si s námi snídani?" zamával mi obloženým talířem před obličejem. 

Já "jasně, jenom se převlíknu" vrátila jsem se nahoru. 

Já "jdeme na snídani?" Hledala jsem ve skříni oblečení, zatím co se Honza ještě válel v posteli. 

Oblékli jsme se, nasnídali a pak už Honza musel jít, tak jsem šla ven s Bonnym. V poslední době ho dost zanedbávám. Prošli jsme naši obvyklou trasu přes park a pak domů na oběd. Po obědě mi psal Jirka, ohledně té chaty. 

Stejně si myslím, že to bude jeden znejdivnějších výletů, protože zadaného Kubu ani Jirku jsem ještě nezažila a prostě se bojím, že si s holkama nebudu mít co říct. Přesně z toho důvodu jsem do toho zatáhla i Lindu s Tomášem. 

Linda "zdár, nechceš přijít?" v telefonu se mi ozval její hlas. 

Já "už jsi doma?" 

Linda "ne, proto tě zvu k nám domů asi" zasmála se. 

Já "OK dej mi deset minut" položila jsem telefon, vzala si mikinu, protože je dnes chladno a vyrazila k Lindě. 

Když jsem tam přišla, otevřela mi dveře a hned jsem skončila v jejím objetí. 

Já "neviděli jsme se tak tři dny"

Linda "no právě" pevně mě stiskla. 

Já "mám novinu!" zajásala jsem. 

Linda "no tak mluv" 

já "vlastně jsou dvě.. Ta první, Kuba chodí s Káťou" zapištěla jsem, protože z nich mám radost. 

Linda "kecáš" koukala s otevřenou pusou. 

Já "jo, teda ne a teď ta druhá, v sobotu s nimi jedeme nachatu někam za Prahu" 

Linda "jako všichni?" 

já "jo, i Jirka s tou jeho" 

Linda "to zase dopadne" 

já "jako vždycky"souhlasila jsem. 

Měla jsem žízeň, tak jsem se vydala sehnat něco k pití. Jsem tady už skoro jako doma. V kuchyni byla Lindina mamka, pozdravila jsem ji, řekla co hledám a i s pitím se vrátila k Lindě. 

Já "ty jsi tady?" potkali jsme se na chodbě. 

Honza "neměl bych se ptát spíše já?" byl stejně překvapený jako já. 

Já "Linda mi volala abych přišla" 

Honza "však v pohodě já nic neříkám" 

já "okey" 

Honza "co děláte? Nechcete s námi ven?" 

já "asi ne, máme si co říct a tak" 

Honzův táta "na vezmi to, ahoj Amy" dal Honzovi do rukou krabice a mě s úsměvem pozdravil. 

Já "brý den" taky jsem se usmála. 

Táta "co máte dneska v plánu?" 

Honza "přivezou nám do kanclu počítač, tak tam musím být" 

táta "v osm doma, bude se grilovat a s tebou počítám taky" oběma nám dal příkaz, vzal si zpátky od Honzy krabice a zmizel někde v domě. 

Honza "přijdeš?" 

já "myslím že nemám na výběr" 

Honza "přesně tak, musím jít, zatím" vlepil mi pusu a odešel. 

Já se zase vydala za Lindou. Povídali jsme si, probírali aktuální věci, normální holčičí odpoledne. V pět jsem ale musela jít domů pohlídat na chvilku Toníka, protože mamka si musela něco zařídit. Nevadí mi to, zatím v jednom kuse spí, jí, nebo dělá do plínek, takže s ním z mého pohledu moc práce není. 

To jsem si alespoň myslela. Jen co mamka vytáhla paty z domu, začal se vztekat. Když nepomáhaly nejrůznější chrastítka ani moje komické obličeje, vzala jsem si ho do náruče a pokoušela se ho uklidnit chozením po domě.

 Tony ale pořád křičel jak na lesy. Což zase znepokojovalo Bonnyho, který byl zavřený na zahradě, takže mi tady křičeli oba, tedy Bonny štěkal samozřejmě. Pustila jsem ho domů, aby viděl, že jsme v pořádku a přestal tolik vyvádět. Mělo to lepší účinek než jsem čekala. Bonny byl spokojený že nás vidí v bezpečí a Tony byl naprosto unesený čtyřnohým chlupatým stvořením, takže zmlkli oba dva. 

Já "je tam pejsek?" promluvila jsem na Tonyho. 

Začal se roztomile smát, myslím že z toho ještě rozum nemá, ale teď mi přišlo, že mě pochopil. Položila jsem Tonyho zpátky do jeho koutku v obýváku, který tvořila deka rozložená na zemi a kolem se válelo několik polštářů a hraček. 

Bonny si hrdě lehl o kus vedle a pozoroval ho. Zajímalo by mě co si teď myslí. Na druhou stranu, je mi to jedno, jsem ráda že mám od obou klid a můžu se věnovat čtení komentářů u posledního videa.    

#really anonymous∞