youtuber člověk ?

115-voda,kamarádi,Linda

Kuba "doufám, že ta voda bude alespoň teplá" 

já "teplota vody je teď náš nejmenší problém nemyslíš?" hledala jsem místo, kam se schováme před vodní bitvou, která tady nejspíš nastane. 

Kuba "uznej to, jsme v háji" předem to vzdal. 

Já "hej, co chystáte?" chytla jsem Dominika, když kolem nás procházel a vypadal, že má na spěch. 

Dominik "co?" zmátlo ho to.

já "slyšel jsi" 

Dominik "nesmí se to rozkřiknout" 

Kuba "to jste to tady neměli řvát na celej sál" uchechtl se.

Já "ticho Cecile a ty to vyklop, jestli se mám domů vrátit durch mokrá, chci to vědět" 

Dominik "ty? Jak jsi na to přišla? Chceme vykoupat dějepisářku" 

já "vážně?" 

Dominik "jasně" 

Kuba "umh, moje chyba" 

já "ty jsi vážně případ" 

Dominik "co vám je?" 

já "ale nic, pokračuj v cestě" poslala jsem ho pryč.

Kuba "na mojí obhajobu, je tu vážně kravál" 

já "achjo, jdeme na pitíčko?" 

Kuba "dneska jsem ten zodpovědný" odmítl.

já "tak já si dám i za tebe" za ruku jsem ho vedla ke stolu s pitím. 

Místností se rozeznělo děsivé pištění a křik, který dokáže způsobit jen jedna osoba, moje bývalá učitelka dějepisu.

Kuba "tak už to má za sebou" 

já "zrovna ona si to zaslouží, byla to druhá Řepková". 

Nemůžu říct, že mě to tam nebavilo, ale nebylo to ono. Když se Kuba zapovídal s nějakou slečnou, šla jsem ven na vzduch. Sedla jsem si na schody a koukala do tmy. Je to tady celé takové zvláštní a jiné než si to pamatuji. 

Potkala jsem tu spoustu kamarádů a uvědomila jsem si, že žádný z nich pro mě nikdy neznamenal tolik co teď Kuba, Linda nebo Tomáš s Davidem. Dokonce i tu střelenou Terku mám raději než kohokoliv tady.

 A o Honzovi ani nemluvím, náš vztah se ani nedá s mým minulým srovnat. Jestli se tedy tomu co bylo mezi mnou a Davidem dá říkat vztah, v jistých situacích bych to nazvala jen využívání, lhaní a podvody. 

Seděla jsem tam ponořená v myšlenkách, dokud se nerozletěli dveře. Vyletěl z nich tak šestnáctiletý kluk a hodil šavli kousek ode mě do příkopy. Nesnáším když někdo zvrací, takže jsem se rychle sebrala a vrátila se dovnitř. 

David "tady jsi, nechceš si sednout k nám?" ukázal na volné místo u stolu mezi ním a Danem. 

Neměla jsem nic v plánu, tak jsem si přisedla. Chvilku jsme se povídali, ale když se téma začalo zdržovat u hokeje, šla jsem o stůl dál. Lépe řečeno, šla jsem se kouknout po Kubovi. Už ho měla ve svých spárech místní princezna školy, kterou jsem nikdy neměla v lásce. Zezadu jsem Kubovi skočila na záda a zakryla mu oči, jako dítě. 

Kuba "Albertýnko, hledal jsem tě" sundal mě dolů. 

Já "to vidím" bylo mi do smíchu. 

Kuba "kde jsi byla?" 

já "venku a pak mě odchytli kluci" 

David "jdeme pít" přišel k nám a rukama nás chytil kolem ramen. 

Kuba "dneska ještě řídím" 

David "proč?" 

Kuba "nebo nevím vlastně, pojedeme nebo tu přespíme?" 

já "tak jak chceš ty, aby jsi mi neusnul za volantem" 

Nakonec jsme se nějak shodli, že ještě chvilku pokecáme a pak pojedeme. Seděli jsme a bavili se o různých věcech. Bylo to fajn, ale ani zdaleka se to nevyrovnalo večerům ve studiu. Přisedl si k nám Dominik a postavil přede mě panáka nejspíš slivovice. 

Kuba "nechci být skeptický, ale slíbil jsem že na tebe dohlídnu" 

já "tak tohle je poslední" ťukla jsem si se všemi u stolu a následně to vypila. 

Dominik "už jedete?" 

já "už by jsme měli" vstala jsem společně s Kubou od stolu.

 Se všemi jsme se rozloučili a nasedli do auta. 

Já "víš že jsem nevěřila tomu že vydržíš nepít?" 

Kuba "zato ty jsi to trošku přehnala co?" rýpl si do mě. 

Já "úplně si mě překvapil" 

Kuba "to ty mě taky" 

Myslím že jsme si ještě pár minut o něčem povídali, pak jsem usnula.

... 

Kuba "no konečně, začínal jsem se nudit" zvolal, když jsem otevřela oči.

já "kde jsme?" rozhlížela jsem se kolem do tmy.

Kuba "kousek před Prahou" 

já "jsi mě měl vzbudit" 

Kuba "byl jsem rád, že jsi byla ticho, první půl hodinu cesty jsi nezavřela pusu" bručel. 

...

Půl čtvrté ráno a my jsme dorazili domů. Bylo mi všechno jedno, postě jsem si lehla a hned jsem usnula. 

Další den** 

Hned ráno, neboli lépe řečeno, ráno kolem desáté mě Kuba tahal zase do fitka. Odmítala jsem vstát, ale trval na tom. Na oběd jsme si objednali pizzu, fakt tleskám. To jsme v té posilovně byli zbytečně, ale rozhodně lepší pizza, než abychom museli vařit.

 Odpoledne jsme byli v kině na nějaké komedii a večer jsme se jen váleli doma u her. Pokusila jsem se zase zavolat Lindě a tentokrát to zvedla. 

Linda "ahoj, promiň, byla jsem u Tomáše a telefon jsem měla doma, co jsi chtěla?" zněla v pořádku na rozdíl od našeho minulého telefonátu. 

 já "to je dobrý, jen jsme byli u nás s Kubou, tak jsem se chtěla stavit" 

Linda "myslela jsem že budete v Praze?" 

já "no byli jsme na tom maturiťáku, tak jsem si byla doma pro oblečení" 

Linda "jo takhle, a kdy se vrátíš?" 

já "umh, to fakt netuším, asi o víkendu, nevím za jak dlouho si polezeme na nervy" 

Linda "musíme pak dát dámskou jízdu, potřebuji s někým mluvit" 

já "platí a jinak jsi teda v pořádku? Nestalo se něco?" 

Linda "nic vážnýho, pak si to řekneme jo?" 

já "dobře, tak zatím zase ahoj?" 

Linda "pa, měj se a pozdravuj Kubu" zněla normálně. 

Celé jsem to odříkala Kubovi, nechápali jsme proč byla předevčírem tak zvláštní. Snad je všechno v pořádku.

#really anonymous∞