youtuber člověk ?

143-tábor,Gejmr,déšť

 Další den** 

Ráno probíhalo stejně, jako ty předchozí, takže nemám nic zvláštního co bych k tomu řekla. Dopoledne jsme byli zalezlí u počítačů, protože venku pršelo, na oběd jsme měli těstoviny a teď se zase udělalo hezky tak vyrážíme k vodě. 

Seděla jsem na břehu s Ájou a pár lidmi od nás i od ní z týmu. Všichni ostatní se navzájem shazovali ze stavidla nebo jak to popsat. Prostě takový ten most nad vodou, co se na něm vždycky dělají kraviny. Přiběhl tam i Honza a shodil Kovyho do vody. 

Jenomže kluci od nás z týmu se zastali Kovyho a snažili se zase shodit Honzu. Moc se jim v tom ale nedařilo, tak jsem se rozhodla přiložit ruku k dílu. 

Já "hned přijdu" omluvila jsem se všem přítomným na dece a utíkala nenápadně zrealizovat plán. 

Přiblížila jsem se nepozorovaně co nejblíž, rozběhla jsem se a s pomocí kluků jsme shodili Honzu. 

Vítek "tak to jsem nečekal" zasmál se. 

Já "ještě někdo mi nevěří, že se mu dokážu postavit?" brala jsem to s humorem. 

Honza "hej! To neplatí" křičel z vody. 

Získal tím naši pozornost, takže když jsem se otočila zpátky běžel ke mě Vadim, už jsem nestihla ustoupit a letěla za Honzou do vody. Takhle jsme tam blbli dost dlouho na to, aby to všechny dostatečně unavilo. 

Další dny to probíhalo v podstatě stejně, vodní bitky, soutěže, hry, videa. Videa, natočili jsme s Kovym myslím že nejlepší video jaké se mi kdy podařilo. Pátý večer nám začalo zase pršet a v noci byla dokonce bouřka. 

Využili jsme toho a zrušili jsme starším táborníkům večerku. Vyprávěli jsme si v jídelně strašidelné historky. Byla to do jisté míry sranda, jenomže pršet nepřestalo ani ráno, tak vedoucí začali uvažovat o předčasném zrušení tábora. 

Snažili jsme se to s nimi řešit, protože zabavit se přeci můžeme i uvnitř, ale nedali si říct. Navíc voda začala zaplavovat vesnice v okolí, je rozhodnuto, jestli během dne nepřestane pršet, zítra se tábor ruší. Přišla jsem do společenské místnosti, ale bylo tam jen pár lidí. Sedla jsem si k nim a dost mě zaskočilo téma které řešili. 

Kája "vždyť to by nebyl on, je super, že ho nikdo nezná" rozhazovala rukama na Matese.

Mates "to sice jo, ale zase vezmi si jakej by to video mělo úspěch, že jo Amy?" chtěl i můj názor.

já "noo, já vlastně, souhlasím s Kájou, nic bych na něm neměnila" usmála jsem se.

Kája "ty se s ním vlastně znáš celkem dobře ne?" 

já "párkrát jsme si zahráli hry, jinak moc ne" poprvé jsem zalhala kvůli Kubovému tajemství. 

Mates "Týjo, to by bylo super, kdybych si s ním mohl zahrát" 

Markéta "jenomže to je skoro nemožný, vezmi si jak by dopadl kdyby měl hrát s každým fanouškem" vzala mu naději. 

Já "náhodou zrovna on si s fanoušky zahraje rád, koukněte na mě, nebo na Marwexe, vlastně mě teď něco napadlo, za chvilku se vrátím" šla jsem ven z místnosti. 

Mám nápad jak udělat radost pár dětem a myslím že Kubovi to taky nebude moc vadit. Vytočila jsem jeho číslo a doufala, že si na mě udělá čas. 

Kuba "čauko kočko, co jsem to zase řekl proboha" zvláštně mě pozdravil. 

Já "čau kocoure, co by jsi řekl na pokec s pár fajn lidma na team speaku nebo tak někde?" 

Kuba "teď jsem venku s Baddym, tak za hoďku?" 

já "dobře, budeme se těšit" 

Kuba "a o co jde? Myslel jsem, že jsi na tom táboře" 

já "jsem, ale pár lidí by si s tebou chtělo popovídat, pokud ti to teda nevadí" 

Kuba "fíha, no.. Tak dobře no" souhlasil. 

Rozloučila jsem se s ním a šla oznámit dobré zprávy ostatním. Byli dost nadšení, dokonce trvali na tom, že to nikomu jinému neřekneme a půjdeme to hned nachystat. Zapnuli jsme jeden z počítačů v herní místnosti a spojili se s Gejmrem. 

 Já "ahoj, funguje to?" promluvila jsem jako první do mikrofonu. 

Gejmr "Jojo, jsem tady, ahoj" pozdravil nás. 

Všichni z něj byli naprosto unesení, volali jsme asi hodinu a půl. Ptali se ho na nejrůznější otázky a zahráli si pár her. Já jsem jen seděla a z dálky je s nadšením poslouchala. 

Další den** 

Pršet bohužel nepřestalo a voda se už začala přibližovat i k nám, takže to budeme muset dneska ukončit. Obvolali jsme rodiče, aby si pro děti přijely. Všichni jsme byli takový přepadlý z toho, že už musíme domů. 

Já osobně jsem si těch pár dní tady maximálně užila a jsem ráda, že jsem poznala tak super lidi. Myslím že na ten tábor budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Postupně jsme se loučili a sledovali jak si rodiče odváží jednoho táborníka za druhým. 

Honza "tak co, můžeme?" přišel ke mě, když jsem se loučila s Kájou a jejími rodiči. 

Já "jasně, jenom si dojdu pro věci" 

Honza "máš je už u východu, nemáš zač" usmál se. 

Naposledy jsem Káju objala a šli jsme každá svojí cestou. Venku pořád prší, takže si nejspíš i cestu na vlak užijeme. 

Stejk "a nechcete vzít?" na poslední chvíli nás zastavil. 

Honza "máš místo?" 

Stejk "jo tak vezu Áju a Kovyho, dva se tam ještě vlezete" ukázal na svoje auto stojící na parkovišti. 

Nenechali jsme se přemlouvat a rovnou souhlasili. Je tedy čas jet. Všichni máme plné ruky našich věcí a psychicky se připravujeme na běh deštěm k autu. 

Kovy "tak jo, tři.. Dva.. jedna.." odpočítával. 

Ája "teď!" zavelela a všichni jsme běželi k autu. 

Naházeli jsme věci do kufru a rychle se schovali dovnitř, jenže i za tu chvilku jsme kvůli vlivům přírody byli durch. Stejk nastartoval motor a vyrazili jsme směr Pardubice. Za necelé dvě hodiny jsme byli doma a po dešti a bouřce až na pár mraků nebylo ani památky. 

Doma** 

Jsem u sebe v pokoji a na notebooku si prohlížím fotky a videa z předešlých dnů. Pár fotek jsem dala na sociální sítě a poslouchala jsem při tom nové video z futurecraftu. 

Linda "kámojdo! Jak jsi se měla?" vlítla mi do pokoje a málem mě umačkala v objetí. 

Já "ahoj, eh, dobrý, jak jsi se sem dostala?" 

Linda "Roman mi otevřel, nějaký detaily?" 

já "bylo to fajn, lidi tam byli super, vodní války a tak, líbilo by se ti tam" 

Dost dlouho jsme si povídali a tak u nás přespala. 

#really anonymous∞