youtuber člověk ?

174-voda,internet,nákupy

Otevřela jsem dveře do pokoje, kde byli a nevěděla co říct. Můj pohled zůstal na vodě, co byla všude kolem, včetně zdí, peřin, o podlaze ani nemluvím. Honza i Tomáš na mě koukali s plnou pusou nejspíše té samé vody a nevěděli co dělat.

Tomáš "to může vypadat divně" prolomil ticho, když se mu podařilo polknout.

Já "neptám se, radši.., jen vám nesu jídlo" položila jsem na poličku vedle dveří tašku s jídlem.

Honza "hned přijdeme, jen to dotočíme" taky dokázal polknout.

Já "nespěchejte" s úšklebkem jsem odešla.

Linda "co je?" všimla si mého překvapeného výrazu.

Já "ani se neptej" mávla jsem nad tím rukou.

Kuba "to je prostě nemožný, i venku někde v jeskyni by byl rychlejší internet než tady" začal se vztekat u notebooku.

Linda "můžeš to jít zkusit" moc ho tím neuklidnila.

Rozhodla jsem se zase po pár dnech ozvat domů. Přes Skype jsem chvíli mluvila s dědou a pak i s mamkou a Romanem. Napadlo mě jim poslat pohled, ale chtělo by to něco originálnějšího. Všichni jsme měli něco na práci, takže jsme do večera už zůstali doma.

Obeznámili jsme kluky s naším plánem jít zítra společně do zoo a souhlasili, což mi udělalo radost, protože se tam chci vážně podívat. Další z našich zítřejších cílů bude Statue of Liberty, neboli jak se říká u nás, socha svobody. Objednali jsme si pizzu na večeři a udělali si klidný večer. Povídali jsme si, pouštěli si videa, poslouchali písničky a tak dál.

Ráno**

Vstávala jsem první, což nebývá zvykem, ale dneska mi to nevadilo. Měla jsem dobrou náladu a unavená jsem rozhodně nebyla. Dala jsem si moji oblíbenou ranní sprchu a čekala, až se někdo probudí. Krátila jsem si při tom čas koukáním na youtube. Zase se u nás řeší nějaká kauza, kvůli tomu, že se dva youtubeři navzájem urazili.

Tohle nechápu a vždycky se tomu snažím úspěšně vyhýbat. Vždyť bychom měli držet tak nějak jako youtube scéna pohromadě a navzájem se podporovat, neurážet a vnímat se jako konkurenci.

Tomáš "já se tě lekl!" povyskočil, když vešel do obýváku.

Já "to vypadám tak hrozně? a taky ti přeju dobrý ráno" usmála jsem se.

Tomáš "máme něco k jídlu?" otevřel úplně zbytečně ledničku.

Já "nemáme, měli bychom do obchodu" vypnula jsem Youtube a začala se mu věnovat.

Tomáš "tak já se převlíknu a skočíme pro něco?"

S úsměvem jsem mu na to přikývla, ale to jsem neměla dělat. Když už se nám podařilo najít nějaký vhodný obchod s jídlem, strávili jsme v něm seriózně tři čtvrtě hodiny. Já, jakožto dá se říct normální člověk, vejdu do obchodu, popadnu to co potřebuji, zaplatím a zmizím.

Jenomže Tomáš je evidentně jiné povahy. Nejdříve se tak deset minut rozhodoval, jaké pečivo máme koupit. Poté jsme strávili asi patnáct minut vybíráním nějakého pití. To jsem byla ještě klidná. Ale když jsme už nejméně po čtvrté procházeli stejný regál, protože si nemohl vybrat příchuť brambůrků, došla mi trpělivost.

Já "ty jsi horší než moje máma" odmítala jsem se znovu vracet na začátek regálu.

Tomáš "tak kdyby toho tady neměli tolik" rozhodil rukama, jakoby za to mohl ten obchod.

Já "tak tyhle jsou dobrý třeba" s nadějí v očích jsem mu podala jeden pytlík s brambůrky.

Tomáš "ty jsme měli ale minule" nelíbilo se mu to.

Já "pfuu, tak tyhle" nahlas jsem vydechla a ukázala na další.

Tomáš "je mají předražený" komentoval to zase záporně.

Já "tak si už ale vyber, jsme tady přes půl hodiny!" zatnula jsem si dlaně v pěsti a snažila se uklidnit.

Tomáš "vezmeme ty první" s úsměvem mě tam nechal stát a vrátil se pro brambůrky co byli na druhé straně obchodu.

V kapse mi začal vibrovat telefon, tak jsem to zvedla.

Já "ano?" vydechla jsem trošku podrážděně.

Honza "jsi s Tomášem?" byl rozespalý, nejspíš se právě probudil.

já "jo, šli jsme pro jídlo"

Honza "ajéje, žije ještě, nebo jsi ho už uškrtila?" zasmál se, nejspíš si náš nákup uměl živě představit.

Já "už nikdy s ním nejdu nakupovat" procedila jsem mezi zuby.

Honza "kdy se vrátíte?"

já "předpokládám že tak za týden, protože ještě nemáme nic k pečivu" chytila jsem se za hlavu.

Tomáš "co je?" přišel i se svým sáčkem a hrdě ho hodil do nákupního košíku.

Já "zrovna říkám Honzovi, jak se s tebou fantasticky nakupuje" usmála jsem se ironicky.

Honza "tak jo, čekáme na vás, zatím" hovor ukončila já tak byla zase napospas nekonečnému nakupování.

Tomáš "co ještě potřebujeme?"

já "normální kamarády" zabrblala jsem s šla kregálu s masem a nejrůznějšími sýry.

Tomáš "říká někdo, komu nedělá problém chodit s Honzou" vrátil mi to.

Ani jeden jsme to samozřemě nemysleli vážně, ale jen ze srandy.

Tomáš "tak jakej?" koukal na různé druhy salámu.

Já "tenhle a tenhle" vybrala jsem jeden salám a jeden sýr a hodila je do košíku.

Udělala jsem to tak rychle, že ani nestihl nic namítat. To samé jsem udělala při výběru zeleniny a pak už jsem si to mířila k pokladně. Zaplatili jsme a vrátili se za ostatními. Všichni už byli vzhůru a hladoví seděli u stolu. Předali jsme jim nákup a společně jsme se najedli.

Pobrali potřebné věci a vyrazili do Zoo. Dobré je, že tam pustili i psiska, samozřejmě jen s náhubkem, ale pustili. Hned při příchodu jsem zamířila k mapce, která nás naváděla ke všem pavilonům a výběhům. Vypadá to sice jako každá jiná zoologická zahrada, ale jde spíše o ten pocit, že jsme v New Yorku.

Honza "hele Lindo, ta je ti podobná" ukázal na opici visící na větvi.

Linda ho zpražila pohledem a pokračovala raději dál v chůzi. Prošli jsme sekcí která byla vyhrazená pro opice, medvědy a nějaké kočkovité šelmy a dostali se tak k tučňákům, lachtanům a ostatním vodním stvořením.

V jednom jezírku se tam na kameni vyčuhujícím z vody vyvaloval lachtan a vypadal, že ho nic netrápí. Ležel si tam, jako vyvrhnutý vorvaň a bylo mu všechno úplně jedno.

Linda "hele bráško, nepřipomíná ti to někoho?" vrátila mu úder za tu opici.

Honza "ha-ha-ha" falešně se usmál.

Pokračovali jsme k tučňákům a samozřejmě jsme si všichni vzpomněli na Madagaskar. Vůbec jsme si nedělali hlavu s tím, že v té pohádce nejspíš nebyla tahle zoo.

Kuba "úsměv a mávat hoši, úsměv a mávat" opakoval se smíchem hlášky tučňáků z pohádky.

Po pár hodinách procházení se mezi divokou zvěří, jsme naši návštěvu zoo ukončili a vyrazili jsme metrem k lodi, kterou se dostaneme k soše svobody. A někde po cestě si nejspíše dáme i něco k obědu.

#really anonymous∞