Já "je tu někdo?"
Po otevření dveří se mi naskytl dost strašidelný pohled na staré dřevěné schodiště a menší chodbu.
Linda "to je jako z hororu" evidentně nejsem sama, komu to tak přišlo.
Já "to jsme se zase někam dostali" povzdychla jsem si.
Dnes už po druhé mi pod nohama proběhl Bonny a zmizel někde uvnitř. Volala jsem na něj, ale nepřišel.
Honza "budete tu tak stát?" promluvil mi přímo do ucha, takže jsem se samozřejmě lekla.
Já "myslím že jo" tahle situace se mi zdála čím dál více strašidelná.
Linda "je tady někdo?" zavolala dovnitř.
Jirka "pojďte dál, co tam tak stojíte" objevil se ve dveřích.
Dost se mi ulevilo, že to byl on a ne nějaký vraždící maniak. Šla jsem se s ním přivítat, zatím co se ostatní vzouvali.
Já "ahoj" objala jsem ho.
Jirka "to je dost, už na vás čekáme" objetí mi oplatil.
Vedle něj se do pár vteřin objevila brunetka s nervózním úsměvem.
Já "ahoj, jsem Amy" usmála jsem se na ni, abych odlehčila atmosféru.
Hnědovláska "Kristýna, ale radši mám Týna"
já "tak tedy Týna".
Kuba "a co já?" ani jsem nepostřehla, kdy přišel.
Honza "tak já tě klidně obejmu že jo" roztáhl ruce jeho směrem.
Kuba "aaw, ty jsi mi tak chyběl" objal ho se smíchem.
Já "Pff, mám žárlit?" změřila jsem si je oba pohledem, zatím co se Tomáš s Lindou seznamovali s Týnou.
Kuba "né, to bych si nedovolil" dal z Honzy ruce pryč a objal mě.
Já "ráda tě vidím" poplácala jsem ho po zádech.
I vedle Kuby se během chvilky objevila naše nová známá, vlastně spíše neznámá. U ní jsem si ale narozdíl od Kristýnky nebyla jistá, jestli je ten sladký a nevinný úsměv upřímný.
Kuba "to je Honza s Tomášem a dvě prdlý kamarádky Amy a Linda..Lidi, Káťa" všechny nás tahle seznámil.
Tomáš "dneska extrémě prdlý" poznamenal tiše.
Linda "kušuj! už jsme se viděli v letadle" okřikla Tomáše a taky se na ni usmála.
Katka "jojo, pamatuji si vás" přikývla.
Já "neviděl někdo Bonnyho?"
Kuba "jo, už na mě spáchal atentát přímo na gauči a ten můj mu ještě pomáhal" mluvil o Baddym s Bonnym jako o zločincích.
Já "hotový kriminálníci" otočila jsem oči v sloup.
Jirka "tak pojďme alespoň dovnitř ať tady nestojíme mezi dveřmi" Sedli jsme si do místnosti, co tady sloužila asi jako obývák a povídali si.
Zhruba po půl hodině nás však sluníčko vylákalo ven k vodě. Rozložili jsme si na neupraveném trávníku deky a usadili se tam. Pesani pobíhali kolem, a my se jen lenošně válely.
Kuba "nějakej dobrovolník?"
Linda "od kdy bereš dobrovolníky?"
Kuba "když to vidíš takhle" pokrčil rameny a dříve než stačila cokoliv říct nebo udělat, měl ji pověšenou na rameni a běžel do vody.
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanfictionKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...