youtuber člověk ?

104-foťák,boty,babča

Zase jsme si šli sednout, u stolu z nějakého důvodu nebylo místo, tak jsem skončila Honzovi na klíně. V těch šatech to bylo vážně luxusní. To byla ironie, kdo by to nepoznal. Celou dobu jsem totiž měla pocit, že mi je vidět až do kuchyně. 

Seděli jsme zrovna vedle takového podivného sloupu a u zdi, takže to nemohl nikdo vidět. Alespoň v to doufám. Jenomže Honzovi to asi taky došlo a začal toho, že pod stůl nikdo nevidí využívat. 

Hladil mě rukou po stehně, níž, výš, nahoru a dolu. Pokaždé jsem ho zastavila svojí rukou, ale vždycky si našel jinou cestu. 

Já "zajdu si pro foťák, půjdeš se mnou?" 

Honza "mám na výběr?" 

já "nemusíš jestli nechceš" jeho rukou jsem jela po mém stehně výš a doufala, že nás opravdu nikdo nevidí. 

Honza "půjdu rád" usmál se od ucha k uchu.

Kuba "na co kameru?" vyptával se. 

já "slíbila jsem mamce, že něco nafotím" zvedla jsem se z Honzy a upravila si šaty. 

...

Já "problém" zasmála jsem se své blbosti, když jsme stáli před pokojem. 

Honza "nemáš klíče že?" už to na mě poznal. 

Já "dala jsem je Kubovi než jsme šli k obřadu" 

Honza navrhl že půjdeme k nim na pokoj, souhlasila jsem. 

Na pokoji** 

Stoupla jsem si před zrcadlo a upravovala neposlušné pramínky vlasů. 

Honza "jsi krásná" stoupl si za mě, políbil mě na krku a ruce mi položil na boky. 

Já "někdo přijde" 

Honza "nechal jsem klíče ve dveřích" uklidňoval mě. 

já "a jak vysvětlíme že nemáme kameru?" protahovala jsem to. 

Honza "nikdo se ptát nebude" otočil mě k němu čelem. Pak už naše cesta směřovala do jedné z postelí. 

...

Celkem mi trvalo dostat se zpátky do šatů a s vlasy už jsem se neobtěžovala, jen jsem si je sepnula do drdolu. 

Honza "už jsi?" volal na mě do koupelny. Když jsem vyšla snažil se uvázat si kravatu. 

Já "ukaž, pomůžu ti" vzala jsem to do svých rukou. 

Honza "díky" zase si mě přitáhl k sobě. 

Já "ani to nezkoušej, teď jsem se učesala" udělala jsem krok zpátky.

Vrátili jsme se dolů, vše bylo stejné jako před půl hodinou než jsme odešli. Jen mamka byla konečně skoro sama a nikdo se kolem ní nemotal, šla jsem tedy za ní a Honza za Lindou s Tomášem. 

Já "gratulace" objala jsem ji. 

mamka "konečně to máme za sebou" vydechla.

já "bylo to pěkný" 

Kuba "tak co kamera?" přišel k nám. 

Mamka "já půjdu najít Romana" s těmito slovy odešla. 

Já "nech toho, nechala jsem si u tebe klíče" praštila jsem ho do ramene. 

Kuba "mohli jste to udělat trošku nenápadně" smál se. 

Já "ha-ha-ha, kde máš Týnu?" taky jsem si do něj rýpla. 

Kuba "tak trochu si pro ni přišel její táta"

já "a?" 

Kuba "nebyl nejšťastnější, když mi seděla na klíně" zasmál se. 

Já "neříkej" nepřekvapilo mě to. 

Sedli jsme si ke stolu k ostatním. 

Já "co mi mamka udělá, když se půjdu přezout do tenisek?" 

Linda "ani mi nemluv, mám nohy samej puchýř" 

já "budeme rebelové?" 

Linda "jo?" váhala. 

Nohy mě z bot vážně boleli, tak jsme se šli přezout do tenisek. 

Linda "šaty a tenisky, to je fakt styl" smála se nám. 

Já "toho si nikdo nevšimne" uklidnila jsem ji. 

No, pletla jsem se. Šli jsme po chodbě zpátky ke stolům a odchytla si mě babička, prý se mnou chtěla mluvit. Linda nás nechala a zůstali jsme sami. Mluvila hlavně ona, skoro mě nepustila ke slovu, mluvila o jejím životě v Americe a připadalo mi, že se mě tam snažila nalákat. 

Mluvila o školách a podobných věcech, které jsou tam pochopitelně lepší. Jen jsem ji poslouchala a občas přikývla. Samozřejmě si neodpustila poznámku o mých botách a rozcuchaných vlasech, ale ignorovala jsem to. Díky bohu mě přišel zachránit Honza. 

Honza "hledal jsem tě" přišel k nám. 

Já "a našel jsi" 

babička "seznámíš nás?" prohlížela si ho, jako novou kabelku. 

Já "Moje babička, babi Honza, můj přítel" představila jsem je na její žádost. 

Babička nás různě vyslýchala a netvářila se moc šťastně, když z nás vypadlo, že se bavíme točením videí na YouTube a možná nás to jednou bude i živit. Tvářila se jako kedlubna, jak by řekl Kuba. Asi počtyřiceti minutách našeho utrpení přišel babiččin přítel Greg nebo jak se jmenuje a odvedl si ji. 

Já "to bylo něco na mě" rozdýchávala jsem to. 

Honza "tvoje babička mě nenávidí" koukal na mě vyděšeně.

já "ještě že mi na jejím názoru nezáleží, neboj se, nejsi sám, ta nemá ráda nikoho" 

Honza "jsi v pohodě?" 

já "jo, jen mě to vzalo" objala jsem ho. 

... 

Svatba probíhala na plný pecky, pilo se tancovalo, každý si našel své. K večeru už byli všichni unavení a spíše posedávali a povídali si, někteří už šli dokonce do svých pokojů. A já jsme se tak nějak ocitla u stolu s mamkou, babičkou, Romanem a Kubou. A to byl zase rozhovor století na téma mé osoby. 

Babička "tady nemají budoucnost a to nemluvím o těch praštěných videích" mluvila na moji mamku. 

Teď jsem seděla na židli se zatnutými zuby a doufala že mi z naštvání nejde z uší pára. 

Mamka "dělají co je baví, a mají z toho i nějakou tu korunu, tak proč ne? Je dospělá" 

babička "tím se přeci nemůže uživit na celý život, jsou to dětinské blbosti musí mít nějakou kariéru, základy" držela se svého názoru.

Kuba "já se třeba těmi blbostmi jak jste řekla živým a nemám se špatně" vložil se do toho. 

Já "nejvyšší čas jít o stůl dál co ty na to?" postavila jsem se a táhla sebou i Kubu. 

Já "bože ta snad seděla x hodin v letadle jen aby se mi mohla hrabat v životě" 

Kuba "právě proto se na ni vykašli" 

já "a to jí za to mám poděkovat nebo co?" 

Kuba "pojďme něco podniknout, seženeme ostatní a koukneme co hotel nabízí" táhl mě pryč. 

#really anonymous∞