youtuber člověk ?

116-lenost,kondička,motivace

    Další den** 

Nechápu jakse nám to povedlo, ale spali jsme až do půl druhé a to jsme nešli spát nějak extra pozdě. 

Kuba "když se daří, tak se daří" zahlásil starou hlášku z kameňáku. 

Já "to znamená, že se dneska vyhneme fitku?" ještě teď mě totiž bolí všechny svaly v těle. 

Kuba "nemáš žádnou kondičku" 

já "a ani jsem nikdy neměla" 

Kuba "lenochu" 

já "jsou dvě hodiny odpoledne a ty jsi teprve před půl hodinou vylezl z postele, povídej mi něco o lenosti" bránila jsem se.

Kuba "tak můžeme jít alespoň běhat?" 

já "bě..Co?" koukala jsem na něj jestli to myslí vážně. 

Kuba "BĚ-HAT"zdůraznil to. 

Já "jakože ven?" pořád jsem nevěřila že si nedělá srandu. 

Kuba "jdeme?" 

já "teď to myslíš vážně?" pořád jsem mu nevěřila. 

... 

No, asi to myslel vážně. Asi určitě to myslel vážně. Jsem teď totiž v parku a sotva popadám dech. 

Kuba "už nemůžeš?" zasmál se.

já "dneska oficiálně nesnáším běhání, dáme pauzu?" zastavila jsem ulavičky na kterou jsem si okamžitě lehla. 

Kuba "nikoho to nebaví, dokud tomu nepřijde na chuť" 

já "jak se jmenuje ta nemoc když ti nechutná běhání?" naznačovala jsem mu, že mě to bavit nebude.

Kuba "myslím to vážně, musíš si při tom vyčistit hlavu, najít v sobě nějakou motivaci a pak už to jde samo" 

já "nic ve zlém, ale.." nenechal mě domluvit. 

Kuba "tak pojď" podal mi pomocnou ruku a postavil mě na nohy. 

Zrovna kolem nás běžel kluk, mohlo mu být tak dvacet, nebyl nejlepší, ale k zahození taky ne a v danou situaci se to hodilo. 

Já "mám tu motivaci" schválně jsem koukala po tom klukovi a čekala reakci. 

Kuba "cože?" nepochopil mě. 

Já "tak jdeme" rozběhla jsem se za tím klukem. 

Kuba "máš kluka" doběhl mě, až se vzpamatoval. 

já "vždyť nic neříkám" musela jsem se jeho pozdní reakci zasmát. 

Po strašně dlouhé době běhání jsme se konečně vrátili k němu domů. Osprchovala jsem se, protože ze mě pot tekl proudem a poté jsem se jen svalila na gauč. 

Kuba "zahrajeme si?" podal mi ovladač od Playstationu. 

Já "jsem mrtvá" měla jsem hlavu zabořenou v polštáři, takže mi možná nebylo rozumět. 

Kuba "ale no tak, nebyla to až taková dálka" 

já "říkám, že jsem mrvtá" pořád jsem si hrála na mrtvolu. 

Kuba "to je škoda, ptá se na tebe Honza" 

já "psal ti?" otočila jsem se, abych na něj viděla. 

Kuba "to je rychlost najednou" smál se a podal mi telefon. 

Vážně mu psal, ptal se co se mnou je, že neodepisuji. Zamyslela jsem se nad svým telefonem. Jasně, nechala jsem ho v koupelně. Došla jsem si pro něj a odepsala Honzovi. Psali jsme si jen chvilku a došlo mi že mi chybí.