youtuber člověk ?

55-Rozlučák,duch,sanatorka

Když jsem ve škole oznámila že se budeme stěhovat, byli všichni dost překvapení a upřímně i mě, přes to zlý co jsme si spolu zažili mě to mrzelo. Zuzka s Dominikem si vzali do hlavy že se musíme pořádně rozloučit. Neměla by to být žádná extra velká akce, prostě se jen sejdeme a v klidu pokecáme.

Nějak jsem se tím nezabývala, dokud mi Zuzka jednou ve škole neřekla že to už je se všemi domluvený a že to bude u ní doma, jako když jsme byli malý. Byl pátek a my jsme měli jít hned po škole k Zuzce na „rozlučku".

Přišla jsem do školy jako každý jiný den. Všechny hodiny rychle ubíhali, šla jsem se taky rozloučit s Hanákem a ostatními učiteli. Nemůžu uvěřit že jsem tady naposledy. Když vyučování skončilo, šli jsme rovnou s Davidem, Dominikem, Danem a pár dalšíma spolužáky k Zuzce.

Prvních pár hodin jsme jen seděli v obýváku a vzpomínali na zážitky ze základky a podobně. Venku se začalo stmívat a my jsme si zavzpomínali i na náš rozlučák na základce v deváté třídě.

Dominik „nezajdeme se podívat k sanatorce?"

Dan „hej tam už jsme dlouho nebyli"

já „vždyť už je tma, co tam chcete dělat?!"

David „pojďte bude sranda".

Nechali jsme se ukecat a vyrazili jsme. Sanatorka je už několik let opuštěná bývalá léčebna, chodili jsme tam dříve dost často, ale vždycky jen za světla. Pokud nepočítáme jednu naší noční „procházku" s Davidem když jsme spolu ještě chodili. Došli jsme tam, a všichni kluci ihned zamířili k oknu, kterým se dá vlézt dovnitř.

Já „to tam hodláte vážně lézt? Zase?"

Dan „po tmě jsme tam ještě nebyli"

David „no, já vlastně jo, že Amy?" podíval se pohledem jako by naznačoval že si to chce zopakovat.

já „no.."

Vážně to musel vytahovat? Snažila jsem se to neřešit a spolu se Zuzkou jsme šli za nimi. Prošli jsme přízemím po schodech do třetího patra. Všude tam byla tma, drželi jsme se se Zuzou za ruce a snažili se nespadnout. Nevím co bych dělala kdyby tam byl nějaký bezdomovec nebo tak něco.

David „bojíte se?"

Zuzka „bojím se že ti jednu natáhnu jestli mi ještě jednou sáhneš na prdel!" Začala se vztekat.

Musela jsem se smát.

Já „když jsme byli malí, bylo to tady o moc strašidelnější"

Dominik „tak pojďme vyvolávat duchy" zajásal.

Já „až tak v pohodě to není"

David „ale pojďme, nic se nestane"

Zase jsme se nechali ukecat a sedli jsme si do kroužku. Neuhodnete kdo si sedl vedle mě. Chytli jsme se za ruce a říkali tu stupidní básničku ze třetí třídy.

„V bílém lese, v bílém kočáře, v bílé rakvi leží Václav Havel".

Zuzka "já ti fakt jednu natáhnu!" vztekala se.

David "vždyť jsem se tě ani nedotkl!"

Zuzka "jo jasně, on asi totiž přišel Havel a začal mě osahávat!" vraždila ho pohledem a odešla.

Šla jsem za ní.

já "vážně jsi mu měla fláknout, zaslouží si to" snažila jsem se zlepšit náladu sobě i jí.

Zuzka "je to hovado, jdeme?"

já "kam?"

Zuzka "porozhlédnout se tady" pokrčila rameny a šla nějakou chodbou do tmy.

Ta holka je blázen, ale nechtěla jsem se vracet za kluky a už vůbec jsem tady nechtěla zůstávat sama, tak jsem ji následovala.

já "jestli nás něco sežere, tak za to viním tebe!"

Zuzka "jestli tady něco je, tak už ti to může být jedno" zasmála se jakoby jsme zrovna nestáli uprostřed tmy v opuštěné budově. To že jsem věděla že se tu léčili hlavně děti s psychickou poruchou mě taky zrovna neuklidňovalo.

Hlavně ty historky co nám vyprávěla učitelka v dějepise, říkala že se odtud někdy ozývají hlasy a podobně. Chtěla nás nejspíš vystrašit, ale my jsme hned v ten den po škole šli sem a celý to tu prolezly. Připadali jsme si strašně drsně tak jsme se sem vraceli a točili to na mobil, prostě děti.

Chytla jsem se jí za ruku a procházeli jsme chodbami, svítili jsme si mobilem takže jsme toho moc neviděli, což je možná i dobře.

Zuzka "umh, asi bys měla vědět že mám tři procenta baterky"

já "to si děláš prdel?!"

Zuzka "tak se vrátíme za nimi, to stihneme" pokrčila v klidu rameny.

Nechápu jak se může nebát, já jsem podělaná strachy a ještě k tomu mobil zhasl.

Zuzka "do hajzlu".

Nic jsem neříkala jen jsem se snažila zorientovat, ale moc to nešlo, všude byla jen černočerná tma.

V tom se ozvali kluci "kde jste?!"..."Zuzko!, Amy?" volali na nás.

Snažili jsme se jít po zvuku jejich hlasů zpátky a do někoho jsme vrazili. Všichni tři jsme začali strašně ječet. Myslela jsem že se jim tam složím, byl to Dominik s tím že nás šel hledat.

já "Ty máš víc štěstí než rozumu! kdybych něco držela v ruce tak ti to omlátím o hlavu!!" snažila jsem se uklidnit.

Dominik "tak promiň že jsem vás v té tmě neviděl! to nemáte mobil?!"

Zuzka "vybil se"

Dominik "okey, no tak se asi vrátíme ne?"

Opustili jsme sanatorku a šli jsme do parku kam jsme taky dříve hodně chodili.

Dominik „pamatujete jak jsme si u toho potoka udělali bahenní bitvu?"

Dan „nebo jak jsme chytali pulce v té fontáně".

já "nebo jak jste jeli spolu na kole a přeletěli jste přes řidítka"

David "ale on zařval že tam jede auto tak sem zabrzdil.."

Dominik "jo ale přední brzdou!"

David "zadní mi nebrzdila.."

Byli čtyři hodiny ráno tak jsme se sebrali a šli zpátky k Zuzce.

David „hele a pamatujete si jak jsme vždycky na oslavách tancovali?"

Pustil písničky a šel směrem ke mně, přerušil ho Dominik „a pamatuješ si jak jste spolu chodili a ty jsi ji pak několikrát hnusně podvedl?!"

Neměla jsem co k tomu dodat, David se taky netvářil že by chtěl něco říct.

Dominik „tak smím prosit?"

Souhlasila jsem.

Já „díky za záchranu"

Dominik „choval se jako hovado, zasloužil si to"

Tancovali jsme asi na dvě písničky a pak se vrátili k ostatním. Byli jsme vzhůru až do rána, měli jsme na co vzpomínat a o čem se bavit. Kolem desáté ráno jsem se definitivně se všemi rozloučila a šla jsem domů. Jen jsem pozdravila mamku a šla dospávat minulou noc.

#really anonymous∞