youtuber člověk ?

169-Jamajka,bungalov,Craston

V letadle bylo moc lidí, takže jsme se sešli až u našich zavazadel. Spokojeně jsme si je převzali a šli si najít taxík, který nás odveze k našemu ubytování. Tentokrát jsme karavan vyměnili za hotel stojící hned u pláže. 

Jen ho najít. Mladý modrooký taxikář nám zastavil co nejblíže to šlo, ale dál jsme museli po svých. Navedl nás, kudy a kam máme jít a my vyrazili. Došli jsme úspěšně k našemu hotelu, ale paní na recepci nám oznámila, že se jim pokoj pro nás, uvolní až zítra a nabídla nám náhradní ubytování. 

Byl to bungalov někde tady na pláži. Všichni jsme tam stáli a koukali na ni jako na blázna. Vážně po nás chce, abychom spali v nějaké malé chatrči? Jenomže jsme neměli na výběr, jiný hotel by jsme si už teď stejně nesehnali, tak nám nezbylo než nabídku bungalovu přijmout. 

Vzhledem k tomu, že se s kufrem po písku nejde zrovna nejlépe, museli jsme si věci táhnout v rukou a to nebylo nic příjemného. Náš bungalov je číslo třináct, jen doufám, že tentokrát to bude šťastná třináctka. Vydali jsme se tedy k našemu příbytku a když jsme ho uviděli, zůstali jsme stát s otevřenou pusou. 

Linda "to se mi zdá?" zírala před sebe, stejně jako my. 

Honza "nezdá" štípl ji do ramene. 

Linda "auu, to byla řečnická otázka!" chytla se za bolavé místo. 

Kuba "no tak, pojďme se tam podívat" usmál se a šel směrem k Bungalovu. 

Bungalovu, který byl půlkou zarostlý mezi palmami a různými místními keříky. Bungalov, který byl celý jen ze přírodních materiálů. Bungalov, ze kterého bude výhled hned na tyrkysové moře a čistě bílí písek. Vyšli jsme tři menší schodky, které byli nejspíše z bambusu a Tomáš otevřel dveře.

 Nebylo to nic velkého, ale bylo to nádherné. Stěny byli jen z bambusu a ostatních přírodnin, podlahu pokrývali jemné koberce a střecha vypadala, jakoby ji tvořili jen listy z palmy. Za bambusovou zdí se skrývala menší koupelna, ale vanu, nebo sprchový kout, jsme tam nenašli. 

Pouze zrcadlo, něco jako umyvadlo a chemický záchod, který nevypadal tak špatně, jak jsme čekali. S elektřinou to tu nejspíš taky nebude jako v pěti hvězdičkovém hotelu, ale pár dní to zvládneme. Trošku jsem se zarazila u postelí, bylo to spíš jako houpací sítě než postele. Tedy byla to postel, ale byla zavěšená na laně a hned nad ní byla druhá. 

Vlastně něco jako dvoupatrovka, jenom s tím rozdílem, že tohle bylo jen zavěšené. Teď ale postele řešit nebudeme, venku je totiž překrásné tyrkysové moře, co čeká na naši návštěvu. Jinak tady na Jamajce budeme tři dny a pak letíme o pár států dál. 

Tomáš "no tak pojď" vytáhl mě z myšlenek. 

Hodila jsem na sebe v naší skoro koupelně plavky a vyběhla i s Bonnym v patách ven. Klasicky, jak už u nás v posledních dnech bývá zvykem jsme střídavě blbli ve vodě a slunili se napísku. Počkali jsme si na západ slunce a nafotili pár fotek, myslím, že se nám povedli. Když nás západ slunce omrzel, zavřeli jsme Bonnyho s Baddym v bungalovu a šli se podívat do města. 

Tedy jestli se tomu tak dá říct. Byli jsme zrovna v té části, kde hluk motorů aut, nebo velké domy prostě nejsou. Prošli jsme několik ulic a zavítali do jednoho z barů. Hlasitá hudba z něj byla slyšet už když jsme přicházeli a když jsme vešli dovnitř, bylo to skoro stejné jako doma. Tedy až na puch a kouř způsobený marihuanou. 

Dost mi to vadilo, vždycky mi tráva smrděla a tak jsem se jí vyhýbala obloukem, stejně jako cigaretám. Zvědavost poznat místní byla ale větší, tak jsme se usadili na barové stoličky a objednali si u barmanky nějaké to pití. Myslím, že tady věk moc neřeší, když kolem nás prochází s pytlíky marihuany i o moc mladší, než jsme my. 

Seděli jsme, povídali si a pozorovali lidi kolem. Kuba s Lindou se zapovídali s barmankou a dost se u toho bavili. Honza se zase bavil s Tomášem o jednom pánovi co seděl v rohu ve zvláštní poloze a mě nezbylo než jen prostě koukat kolem. Na židli vedle mě si sedl chlápek kolem třicítky, vlasy měl zapletený do dredů, na očích tmavé brýle a rty se mu křivily do zvláštního úsměvu, zatím co v ruce svíral jointa. Sedl si tam a zíral na mě s tím podivným úsměvem. 

Já "Hi" //ahoj// promluvila jsem na něj, protože mi mlčení přišlo zvláštní. 

Chlápek "Hi Babe" //ahoj kotě// jeho úsměv se vytratil, protože si mezi rty zastrčil jointa, ale dále na mě nepřestával zírat. 

Já "tohle začíná být divný" zamumlala jsem pro sebe a odvrátila od něj pohled na skleničku před sebou. 

Chlápek "you from here?" //jsi odtud?// jointa zase vytáhl a držel ho mezi dvěma prsty. 

Já "no, I'm here on holiday" //ne, jsem tady na dovolené// nepřestávala jsem si prohlížet skleničku. 

Chlápek "I'm Craston, Cras for friends" //jsem Craston, Cras pro kamarády// nabídl mi jointa, zase s tím úsměvem. 

Já "oh, no" //oh, ne// prohlížela jsem si jeho ruku, ale odmítla jsem. 

Honza "dobrý?" sáhl mi na rameno a tím trošku polekal. 

Já "j-jo, asi" usmála jsem se. 

Cras "and you?" //a ty?// natáhl vyzývavě ruku přese mě až k Honzovi. 

Honza se na něj překvapeně koukal, jako já předchvílí. 

Cras "come on, you're in Jamaica. I will not tell anyone" //no tak, jste na Jamajce, nikomu to neřeknu// poslední větu vtipně zašeptal. 

Honza "why not? Yolo!" //proč ne? yolo!// zasmál se a odhodlaně si vzal jointa. 

Položil si ho mezi rty a jemně potáhl, hned se zakuckal a jointa vrátil Crasovi. 

Linda "nic nevydržíš" protočila nad ním očima. 

Honza "myslíš, že budeš lepší?" zvedl obočí. 

Linda "dívej se a uč se" zvedla se ze židle a šla ke Crasovi. 

Ten hned pochopil co chce, i když nám nerozuměl a dal jí jointa. Linda si ho s úsměvem vzala a potáhla o něcobvíc, než Honza. K udivení nás všech, nezakašlala ani jednou. 

Honza "neptám se" otočil se k ní raději zády. 

Myslím, že se mu teď nechtělo si hrát na staršího rozumného sourozence a páčit z ní, kdy se to stihla naučit. Linda se vítězně usmála a vrátila jointa Crasovi. 

Tomáš "chci to vědět?" koukal stejně překvapeně jako já s Kubou. 

Linda "raději ne" políbila ho na tvář a sedla si na svoji židli. 

#really anonymous∞