youtuber člověk ?

138-lampička,taxi,video

  Další den** 

Otevírám oči až na druhý pokus, hlava mě bolí jakoby byla plná střepů. Nebolí mě jen hlava,bolí mě úplně všechno a je mi vážně mizerně. Když se mi podaří oči otevřít úplně, zjišťuji, že ležím na posteli, společně s Lindou a Kubou. Všichni jsme oblečení, což je dobrá zpráva. 

Pokoj jsem poznala, jsme u Kuby v ložnici. Pokusím se vstát, ale marně. Nohy se mi podlomí a spadnu zpátky na postel. Proboha, to byla zase noc. Proč já si raději doma nečetla knížku nebo tak něco, ale ne, já jsem se musela totálně ztřískat na fesťáku. 

Vstávání, pokus číslo dva. Pomalu se posadím na kraj postele. Položím nohy na studenou podlahu a pomalu se postavím. Hned se pro jistotu opřu o zeď a udělám pár kroků ven z pokoje. Došla jsem pomalu do kuchyně a napustila si sklenici čisté vody. 

Napila se a zkroutil se mi žaludek. Cíl je jasný, koupelna. Najednou jsem i běžet uměla, abych to stihla. Klekla jsem si k záchodu, ale nic nepřišlo. Bylo mi na zvracení, bolelo mě úplně všechno, pořád jsem byla celá od barev, kdyby mě takhle viděla máma asi by mě zabila. 

Zvláštní, že zrovna teď myslím na to, co by řekla moje máma. Bože musím přestat přemýšlet bolí to. Umyla jsem si alespoň obličej studenou vodou a natáhla jsem se na gauč. Tedy chtěla jsem a málem jsem při tom zalehla Baddyho. 

Nespal, koukal na mě, vypadal že si chce hrát, to mě se ale vůbec nechtělo. Lehla jsem si tedy na druhou stranu gauče a očima jsem zabloudila na hodiny, co vyseli na zdi. Dvě hodiny odpoledne, cože?! V kolik jsme sakra přišli domů?! Auu, zase přemýšlím, musím přestat. 

Zavřela jsem oči a i přes bolest jsem usnula. Probudila mě zase obrovská rána. Už mi bylo lépe, alespoň v rámci možností. Kouknu na hodiny, tři hodiny odpoledne. Opatrně jsem vstala a šla jsem do ložnice zjistit, co způsobilo tu ránu. Vypadá to, že jen Kuba shodil z nočního stolku lampičku. 

Já "žijete?" koukala jsem na ně. 

Kuba "kde jsi? Já se lekl že jsme tě někde nechali" šeptal chraplavým hlasem.

já "máš něco nahlavu?" 

Kuba "kuchyň, šuplík vpravo nahoře" přesně mi popsal. kde to najdu. 

Otevřela jsem zmiňovaný šuplík, vzala prášky a společně se sklenicí vody jsem je donesla do ložnice. 

Kuba "díky" 

Linda "pane bože" šeptala, neměla hlas, určitě ji bolelo v krku. 

Já "Žiješ?" prohlížela jsem si jí starostlivě.

Linda "bohužel, bylo to moc zlý?" ptala se na minulou noc. 

Kuba "jenom jsi chtěla volat Tomášovi" 

já "chci vědět komu jsem volala já?" 

Kuba "to je ještě vtipnější" zasmál se.

já "co?" do smíchu mi rozhodně nebylo.

Kuba "nad ránem ti volal Honza a řekněme, že byl taky v náladě" 

já "tak ten rozhovor si umím představit" 

Linda "měje zle" přikryla si hlavu polštářem. 

Kuba "povídej mi o tom" 

Dokopali jsme se ke stolu a alespoň něco málo jsme snědli, aby jsme se nesložili úplně. Zbytek dne jsme se jen váleli a snažili se neumřít. 

Linda "pamatuju si, že mě honil nějakej chlap" 

Já "to byl sekuriťák" 

Kuba "ale ten taxikář byl nejlepší" 

Linda "jely jsme taxíkem?" 

já "nešli jsme pěšky?" 

Snažili jsme se si objasnit,co se vůbec včera stalo. K večeru nám už bylo lépe, tak jsme se vydali zase vlakem domů. Domluvila jsem se s mamkou, že pro nás přijede na nádraží, aby jsme nemuseli jít zase takový kus pěšky. 

Doma** 

Linda "a co vůbec videa? Chystáš něco?" 

já "vlastně jo, chtěla jsem s tebou natočit jednu hru" 

Linda "juu, o co jde?" 

já "doplňování vět" 

Linda "skvělí, tak jdeme na to?" 

já "jasně, jen to nachystám" 

Vzala jsem kameru, připevnila ji na stativ, protože už venku bylo šero, rozsvítila jsem i světla, usadili jsme se obvykle na pohovku a mohli jsme začít. Jen začátek s pozdravem a vysvětlením o co ve videu půjde jsme točili nejméně sedmkrát. Zkrátka celé video bude jeden fail za failem, ale i tak si myslím že nebude nejhorší. 

Já "a pokud se vám Linda líbila nezapo.., zvoní mi telefon" podívala jsem se na displej, volal mi Honza. 

Já "ano?" dala jsem ho nahlas, aby ho slyšela i Linda. 

Honza "co děláš?" 

já "točíme, proč?" 

Honza "je s tebou ségra?" 

Linda "ne" odpověděla za mě. 

Honza "nechcete jít ven?" 

já "až to dotočíme?" 

Honza "přijdeme pro vás, máte patnáct minut" položil to. 

Linda "to bylo rychlý" pousmála se. 

Já "no nic, dokončíme to ne?" 

Linda "jo však si to ukonči" nechala mě mluvit. 

Já "pokus číslo dvě, pokud se vám naše faily líbili, můžete dát lajk, pokud ne Linda bude smutná a uvidíme se zase u dalšího videa" usmála jsem se na kameru. 

Linda "mějte se hezky, ahooj" zamávala do kamery. 

Myslím, že máme všechny potřebné záběry, takže je čas se obléknout, protože za chvilku tady bude Honza. Vlastně ani nevíme s kým přijde, jaksi se zapomněl zmínit. 

Linda "že mi půjčíš mikinu, mám ji od barev" 

já "jo vezmi si nějakou ze skříně, odnesu to na praní" vzala jsem všechno naše oblečení z minulé noci a hodila ho rovnou do pračky. 

I já jsem si vzala mikinu a šli jsme čekat do obýváku. 

Roman "kam jdete?" 

já "těžko říct" pokrčila jsem rameny.

Roman "v pyžamech?"narážel na tepláky a mikiny, co jsme měli oblečené. 

Já "stejně je tam už skoro tma" protočila jsem očima. 

Zrovna se ozval náš zvonek, takže jsme se vyhnuli dalšímu rozhovoru s Romanem a jeho protivnou náladou. V pohodě spolu vycházíme a z toho z ničeho nic bych ho za ty kecy zabila. Linda otevřela dveře a konečně jsme se dozvěděli s kým máme tu čest. Honza a Tomáš, tenhle výlet bude při nejmenším divný. 

#really anonymous∞