youtuber člověk ?

185-rodiče,Sára,telefon

    Doma** 

Už jsme se vrátili z kina, ten film byl celkem fajn. Honza jel do studia, ale já zůstala doma s mamkou. V poslední době ji dost zanedbávám, tak jsem se rozhodla obnovit naše rodinné vztahy. Pomohla jsem ji poklidit dům, přesadit nějaké květiny na zahradě a upekli jsme buchtu. Myslím, že dnešek už z mé strany víc produktivní nebude. 

Je devět hodin večer. Už se doma zase začínám nudit, tak jsem usoudila, že je nejvyšší čas vypadnout. Hodila jsem na sebe to prádlo, co jsme dneska s Honzou koupili a na to po dlouhé době šaty. Cíl byl jasný.

Když už jsem se dostala do toho prádla, mělo by se toho využít. Šla jsem k Honzovi. Došla jsem k nim před dům a jeho rodiče zrovna odcházeli k autu.

Já "brý večer" mávla jsem na ně. 

Honzův táta "je nahoře, jdeš za ním?" 

já "ano, páni, vám to sluší" prohlédla jsem si oba rodiče. 

Honzova mamka "děkujeme, jedeme na ples" usmála se na mě s jiskrou v oku. 

Táta "jo, a jedeme pozdě, takže honem" popoháněl nás obě. 

Máma "ještě jsme nikdy nepřišli v čas" zasmála se. 

Táta "zůstaneš přes noc?" 

já "umhh, asi ano" 

máma "to je dobře, a vyřiď mu, prosím tě, že je v troubě ještě to kuře tak ať ho dá do lednice ano?" 

já "jasně, vyřídím, bavte se" tahle věta byla něco jako rozloučení, protože už odešli do auta a já do domu. 

Slušelo jim to, vždycky jim to spolu sluší. To že odjely znamená, že máme dům pro sebe, Linda je totiž přes noc u Tomáše a oni se asi taky jen tak nevrátí. Nejdříve jsem šla dát to kuře dolednice, abychom na to nezapomněli. Při cestě z kuchyně jsem se strašně lekla Sáry. 

Proběhla mi před nohama, asi se mě lekla stejně jako já jí. Klekla jsem si na zem a zavolala ji k sobě, abychom se usmířili. Zní to možná zvláštně, ale já to musela udělat, nechtěla jsem aby se mě bála nebo tak. Hned přiběhla a nechala se pohladit, tak jsem to považovala za uzavřené. Vystoupala jsem po schodech do horního patra a zamířila k Honzovi do pokoje. Jinde v domě nebyl, takže musí být tam. 

Když jsem se blížila ke dveřím, slyšela jsem ho mluvit, nejspíš s někým telefonoval. Otevřela jsem pomalu dveře a vstoupila dovnitř. Stál u okna a opravdu měl telefonu ucha. Vypadal, že je překvapený, že mě vidí, usmál se na mě a dál pokračoval v hovoru. Není divu, myslel si, že je sám doma a teď se tady objevím já. 

Sice už bylo po půl desáté večer, ale vypadalo to, že to je něco pracovního. Šla jsem ho obejmout a při tom dostala nápad. Gestem mi naznačil, ať mlčím, asi je to vážně něco důležitého. To mi ale nebránilo, uskutečnit můj plán. Chytila jsem jeho volnou ruku a položila si jí nad zadek. 

Svojí rukou jsem si ho za zátylek přitáhla blíž a tou druhou mu kreslila na hrudníku nejrůznější tvary a patvary. Usmál se na mě, ale dále byl myšlenkami zabraný do telefonátu. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych na něj lépe dosáhla a jemně ho políbila. Nebránil se, ale ani nespolupracoval. 

Opět se jen usmál a věnoval pozornost hlasu, co vycházel z telefonu. Nechala jsem to být a přesunula svoje rty k jeho krku. Telefon držel u pravého ucha, takže celá levá strana byla moje. 

Honza "ano, to jsme už řešili.." promluvil zase jen do telefonu. 

Jemně jsem mu skousla kůži na krku a zanechala tam i pár polibků. 

Honza "no..já jsem to s ním řešil, řekl mi asi to co vám takže.." stále se snažil dělat, jakoby nic. 

Nezbývalo mi nic, než nasadit drsnější taktiku. Ruce jsem přesunula k jeho opasku u kalhot, který jsem rozepnula. Na chvíli jakoby se zarazil a díval se na mě, hned ale zase začal odpovídat člověku na druhé straně telefonu. 

Já "pomůžeš mi z těch šatů?" zašeptala jsem mu do ucha a agresivně ho kousla do rtu. 

Honza konečně prokázal svoji účast a ruku, kterou měl do teď položenou na mém pase přesunul níž. 

Já "tak se mi líbíš" zase jsem mu šeptala do ucha. 

Rukou jsem mu pomalu sáhla do kalhot a stáhla mu je, až sami spadli na zem. Silně mi stiskl ve své ruce zadek a přitáhl mě blíž k sobě. 

Honza "cože? jsem tady, ano, poslouchám.." nejspíš už se přestával soustředit na telefon. 

Pousmála jsem se nad tím a pokusila se získat jeho plnou pozornost. Znovu jsem se mu přitiskla na rty, tentokrát ale pořádně, takže neměl na výběr, jestli chce nebo nechce, prostě spolupracoval. Mezi tím, co se naše jazyky praly mezi sebou, rukou jsem ho párkrát pohladila po rozkroku. 

Už to vypadalo, jako že mám vyhráno, ale on zase přestal a promluvil do telefonu. Díval se mi do očí a stejně tak já jemu. Poznala jsem že to chce, ale ten telefonát byl nejspíš vážně důležitý. 

Já "něco pro tebe mám" naposledy jsem se mu zakousla do rtu, jedním okem na něj mrkla a ustoupila jsem od něj. 

Lehla jsem si mu do postele a předstírala nezájem, přitom jsem ho ale očkem pozorovala a moc dobře věděla, že se na mě také dívá. 

Honza "dobře, tak jsme domluvení?...jo, tak se mějte, naschle" ukončil po pár dalších minutách hovor. 

Já "to muselo být fakt důležitý" zase jsem se postavila. 

Honza "taky že bylo, jak jsi se sem dostala?" přišel ke mě a znovu mě objal. 

já "to je tvoje otázka?" zarazila jsem se. 

Honza "ještě jich mám pár" opřel se čelem o to mé.

 já "například?" chyběli jen milimetry, aby se naše rty dotkly. 

Honza "třeba co to do tebe vjelo?" pevně si mě přitiskl k tělu. 

já "zatím nic" ušklíbla jsem se. 

Honza "to by jsme měli napravit" konečně mě taky políbil. 

Já "už mi pomůžeš z těch šatů?" 

Honza "to je moje další otázka, co se stalo, že jsi si vzala dobrovolně ša..." nedořekl to, protože jsem ho políbila. 

Já "máš moc otázek" usmála jsem se nevinně. 

 Pochopil, že už se má přestat vyptávat a zaútočil mi na rty. Líbali jsme se a při tom mi na zádech rozepínal zip od šatů. Pomohla jsem mu a svlékla si je úplně. Zůstala jsem před ním stát jen v tom dokonale padnoucím prádélku. 

Honza "už chápu" od hlavy až k patě si mě prohlédl, svlékl si tričko a oddělal z postele peřinu, abychom měli místo. 

Poslušně jsem si tam lehla a počkala až udělá to samé. Trvalo to sice jen několik vteřin, ale v tu chvíli to bez něj bylo jako věčnost. Jen co se ocitl nademnou, hned jsem se mu přitiskla na rty. Spolupracoval a po chvilce se přesunul níž. Zanechal mi pár polibků na krku. Několikrát mi zuby stiskl kůži u klíční kosti a zastavil se na jeho obvyklém místě.     

#really anonymous∞