youtuber člověk ?

65-Rodiče,nákupy,dárky

Řekněme, že jsem málem prodělala infarkt když jsem uviděla v kuchyni Honzovu mamku. S úsměvem mě pozdravila, ale já jí sotva odpověděla, určitě nás musela slyšet pomyslela jsem si.

Dorazil mě Honza volající ze schodů "krásko, ty kalhotky sis nevzala schválně?! To chceš abych tě ohnul i na stole?" přišel k nám do kuchyně, v ruce držel moje kalhotky a zarazil se ještě víc než já.

Díky bohu mi to jeho tričko bylo dlouhé.

"My-myslel jsem že se vrátíte později" řekl místo pozdravu a kalhotky schoval za záda.

Honza "ty si to to si ty,,.. Slyšela jsi to?" vykoktal ze sebe.

Vstoupil do toho i Honzův táta no bezva nezavoláme i Lindu? Byla jsem rudá úplně všude. Rodiče se jen zaculili, ale bylo jim nejspíš trapné cokoliv říkat.

Honza "tak my budeme nahoře" řekl a vedl mě zase nahoru.

Přišli jsme do pokoje a oba jsme totálně odpadli smíchy.

Já "nesměj se to není sranda!" snažila jsem se smích neúspěšně zastavit.

Sedl si na postel a ukázal ať jdu k němu. Stoupla jsem si před něj, mezi jeho rozkročené nohy a ruce si položila na jeho ramena. Automaticky mě chytl za boky a přitáhl blíž k sobě. Jednou rukou mi stiskl zadek a druhou pomalu vyhrnoval tričko.

"To ti to nestačilo?" zasmála jsem se nad jeho pohledem a ustoupila jsem od něj dál.

Honza "kotě to mi nedělej" pokusil se o psí oči.

Já "musím domů, mám tam těhotnou mamku pamatuješ?" chtěla jsem se začít oblékat, ale on měl pořád moje kalhotky.

Honza "hledáš tohle?" zvedl ruku ve které je držel.

Já "dej to sem"

Honza "co z toho budu mít?"

já "umm, dobrý pocit?" pokrčila jsem rameny a snažila se mu kalhotky vzít.

Nechtěl mi je dát tak jsem ho začala lechtat na břiše, aby je pustil, jenže neúspěšně. Zvolila jsem tedy jinou metodu, sedla jsem si mu na klín a začala ho zuřivě líbat. Když se uvolnil a začal spolupracovat vzala jsem si svoje kalhotky a vstala jsem z něj.

"Hele.." zakňučel a ublíženě se na ně podíval.

Vyplázla jsem na něj jazyk a konečně jsem se oblékla. Šel mě doprovodit dolů ke dveřím a po cestě jsem se rozloučila i s jeho rodiči.

"A vážně nechceš zůstat?" přimáčkl mě ke dveřím a jeho obličej byl od toho mého tak dva milimetry.

Já "vážně nemůžu, ale klidně večer přijď" usmála jsem se, vlepila mu rychlou pusu a zmizela jsem za dveřmi.

...

Za týdenvánoce tak jsme s Lindou usoudili, že je nejvyšší čas jít nakupovat. Dnesje pátek a ve škole obě výjimečně končíme v jednu. Už od rána přemýšlím cokomu koupím, určitě musím vybrat něco mamce a Romanovi, taky samozřejměHonzovi, Lindě, Tomášovi, Davidovi a Gejmrovi.

Nemám nejmenší představu co budukupovat, spoléhám na to že Lindu něco napadne. Zvoní na konec poslední hodiny,oběd dneska asi vynechám, půjdeme se někam najíst s Lindou.

Ze školy jsemšla rovnou k ní. Čekala jsem až se oblékne a mohli jsme vyrazit. Když jsmeodcházeli od Macáků, potkali nás ve dveřích Honza s Tomášem. Trvali na tomže jsou s námi, no bezva.