youtuber člověk ?

182-les,závody,šlapadla

Šli jsme se tedy převléct, ale pod oblečením jsme stejně měli plavky. Pobrali nějaké potřebné věci a opustili naši chatku. Odhodlaně jsme si vyšli po vyšlapané, ale i tak hodně zarostlé cestičce kolem rybníka. 

Všude tam rostli kopřivy a ostružiny, pod nohy se nám pletli snad všechny větve světa a určitě tam bylo plno hadů a podobných příšerek. Navíc jsme všichni na sobě měli jen kraťasy a trička s krátkým rukávem, takže vyhýbat se všem trnům a kopřivám bylo nemožné. 

Honza "půjdeme pěšky, to bude v pohodě, les ty vole, to ani není les to je džungle normální" vztekal se, když prošel nějakým bodláčím a měl to na sobě všude přilepené. 

Linda "jestli tady nenajdu mrtvolu, tak budu mít fakt štěstí" taky se jí tady nelíbilo. 

Kuba "vy jste strašní měšťáci" 

Tomáš "spíš bude štěstí pokud nás tady nesejme nějakej lidožravej skřet" 

Kristýnka "áaarh" vyjekla strašně nahlas, že by se i ten Tomášův skřet vyděsil a utekl. 

Jirka "co je?" lekl se asi nejvíc, protože šel hned za ní. 

Kristýnka "byl tam had" oddychla si, protože už byl asi pryč. 

Na rozdíl od nás si tam Bonny s Baddym dost libovali v očuchávání a značkování všech stromů. Každopádně, nikomu se nám tam nelíbilo a tak jsme se snažili odtamtud co nejrychleji dostat do civilizace. Vyvázli jsme z tama ve zdraví, teda až na moje škráblé koleno od větve a dali si oběd. 

V nabídce sice byli jen hranolky se smaženým sýrem, ale brali jsme i to. Po jídle jsme si konečně půjčili šlapadla a odvážně se vydali na naši první plavbu. Neřešili jsme kdo je s kým na šlapadle, prostě jsme nasedli a dva dobrovolníci vpředu šlapali. Dopluli jsme zhruba do středu rybníka a rozhodli se vyzkoušet skluzavky, co byli na šlapadlech. 

Kuba jel první a přežil, tak jsme tam hned po něm naskákali všichni. Prostě klasická zábava na vodě. Shazovali jsme se dolů, cákali vodou, skákali do vody a spoustu dalších nebezpečných blbostí. 

Linda "mír! Už nemůžu" vylezla si na šlapadlo ke mě a Týně. 

Zatím co Jirka, Tomáš a Kuba byli na druhém. 

Kristýnka "pojď k nám" natáhla pomocnou ruku Katce. 

Linda "Bonny nech mě, jsi mokrej" odstrčila ho od sebe. 

Linda "dáme závod?" sedla si na místo, kde se šlape. 

Jirka "holky VS kluci?" 

Kuba "to chcete prohrát nebo co?" 

já "pff, ještě řekni, že by šlo s vámi prohrát" 

Honza "uvidíme, kdo bude dřív u břehu?" vlezl si ke klukům. 

Katka "platí!" 

Já "tak jo, tři.. dva.. jedna.. start!" odpočítala jsem to a začali jsme všichni pracovat na vítězství. 

Tedy u nás všichni u kluků jen Kuba s Tomášem, protože šlapali, Honza s Jirkou jim dělali takovou tu psychickou podporu. U nás šlapala Linda s Kristýnkou a já s Káťou jsme pomáhali alespoň rukama pádlovat. Ne, že by to bylo bůh ví jak účinné, ale vyhrávali jsme. 

Kuba "Baddy nech mě!" 

Honza "šlapej kluku! Předhání tě holka!" křičel na Tomáše, který už nemohl s dechem. 

Kuba "tak si to pojď zkusit sakra!" křičel na něj taky.

 Chtělo se mi z nich strašně smát. Linda chtěla vystřídat, tak jsme se v rychlosti vyměnili a já šlapala dál. Byli jsme tak metr před klukama, takže jsem na ně pořádně neviděla, ale slyšet je bylo pořádně. 

Honza "tak uhni, budu šlapat" 

Kuba "tak pojď" 

Jirka "tam nehoď, klouže to!" Najednou se ozvalo jen žblunknutí a následný smích všech kluků. 

Donutilo mě to se otočit a zjistit co se stalo. 

Kuba "hoši! Muž přes palubu!" snažil se vytáhnout Honzu zpátky na plavidlo, ale kvůli smíchu mu to nešlo. 

Linda "to je ocas" naší loďky se už taky zmocnil záchvat smíchu, ale i tak jsme závod vyhrály. 

Na břehu** 

Kristýnka "kde jste tak dlouho?" smála se jim. 

Tomáš "ty vole tak když se tam Macák rozhodne skočit" taky se smál. 

Honza "já tam nespadl schválně!" 

Kuba "zítra dáme odvetu, uvidíme kdo se bude smát potom" 

Linda "neboj se, porazíme vás kdykoliv" 

Koupili jsme si ještě místní vyhlášené hranolky a neochotně se vydali na zpáteční cestu. Nakonec jsme se ale přes všechny nástrahy zdejší přírody ve zdravý dostali zpátky na chatu. Všichni totálně unavení jsme se složili v obýváku a tam jsme už zůstali až do rána. 

Ráno** 

Něco hodně otravného mě šimralo na obličeji. Ošila jsem sebou, abych to zahnala, ale místo toho jsem spadla z gauče. To mě donutilo otevřít oči a uvědomit si, kde to vlastně jsem. Jasně, usnula jsem tady a vypadá to že nejsem sama. 

Společně s Kristýnkou, Lindou a Tomášem jsem se až do teď krčila na jednom gauči. Který mimochodem nebyl rozložený, takže se divím, že jsem spadla až teď. Na druhém menším se vyvaloval Kuba, ale ostatní tady nebyli. 

Nešla jsem je přímo hledat, ale jen se tak podívat a po případě si vzít něco k jídlu. V kuchyňce jsem se potkala s Honzou a Káťou. Seděli u stolu a snídali. 

Já "bré ráno" 

Honza "ahoj krásko" 

Káťa "ahoj, dáš si s námi?" nabídla mi chleba se salámem. 

Nabídku nešlo kvůli mému hladu odmítnout, tak jsem si k nim přisedla a pustila se do jídla. 

Já "a kde je Jirka vlastně?" 

Káťa "šel spát nahoru"

Ráda bych řekla, že nechápu proč jsme si nešli lehnout pohodlně všichni, ale já to vím moc dobře, proč jsme nešli. Prostě jsme se báli. Ty schody co mě zaujali už při našem příchodu. Vypadali jako z hodně špatného hororu ve dne, natož v noci. 

Proto jsem usoudila, stejně jako ostatní poseroutky, že zůstanu dole. Počkali jsme až se všichni probudí a vyrazili zase na druhou stranu rybníka. Tentokrát jsme už cestu zdejší džunglí zvládli bez jakéhokoliv zranění a zase jsme si zapůjčili šlapadla. 

Musíme přeci obhájit naše vítězství. Byl to den stejný v podstatě jako ten předešlý, znova jsme vyhráli, dali si něco k jídlu a na večer jsme se vrátili do chatky. Zítra už bychom měli jet domů. Líbí se mi tady, s holkama je sranda, ale pořád dokola blbnout na šlapadlech to taky časem omrzí. 

Další den** 

V noci jsem byla donucena Honzou, vyjít ty schody a spát v normální posteli, takže jsem se vyspala dobře. Ráno jsme se prostě sbalili, poklidili po nás, aby majitel nedostal infarkt hned u vchodu a byl čas se zase rozloučit.

#really anonymous∞