youtuber člověk ?

132-štěně,Roman,výlet

Doma** 

Přišla jsem a zjistila, že tady Roman pořád není. Zkoušela jsem mu volat, ale marně. Vzdala jsem snahu ho hledat a raději jsem si udělala něco k jídlu. Zvonil mi telefon, myslela jsem si, že to bude Roman, ale ne. Bylo to cizí číslo. Ze zvědavosti jsem to zvedla. 

Já "ano?" zeptala jsem se možná až moc mile.

pan Mertl "ahoj Amy, maminka mi dala tvé číslo volám kvůli tomu štěněti, jak jsi se rozhodla?" mluvil strašně rychle.

já "noo, já vlastně.." přemýšlela jsem, jak to s tím Kubu vlastně je.

Mertl "ozval se mi totiž zájemce tak ať vím co mu říct.." 

já "umh, já musím se ještě domluvit s kamarádem, jestli nezměnil názor,můžu vám zavolat tak za deset minut?" 

Mertl "jo tak dobře, zatím se měj" 

Sedla jsem si na linku a vytočila Kubovo číslo, po pár pípnutíto zvedl. 

Kuba "čau kočko, copak je?" 

já "ahoj, víš jak jsme se bavili že chceš psa?" 

Kuba "no jo, proč?" 

já "ten pán co má Bonnyho štěňata mi jedno pořád nabízí, tak mě napadlo.." 

Kuba "týjo, to je takhle na rychlo.. Co za něj chce?" 

já "právě že nic a je fakt kjůt" 

Kuba "ale i kdyby jo, teď si pro něj nemůžu přijet zítra jedeme s bráchou do Rakouska" 

já "aha, no tak bude pár dní u mě a pak si hovezmeš? Jestli teda chceš.." 

Kuba "mohl by být teda u tebe těch pár dní?" 

já "jasně že jo, ale musíš si ho vzít, mě by s ním mamka vyhodila" 

Kuba "a je zdravej a všechno ok jo?" 

já "jo, to on se o ně staral jak o vlastní, mám ti ho teda vzít?" 

Kuba "no tak jo, nějak to tady pro něj nachystám a jak přijedeme se u tebe stavím jo?" 

já "platí, a co tam jedete dělat?" 

Kuba "brácha tam chce na nějakej fesťák a ještě tam jsou jedny závody a naši ho nechtěli pustit, tak jsem se obětoval" 

já "hodnej bráška, no nic musím končit, užijte si to tam" 

Kuba "dobře, děkujeme ahoj" 

Až teď jsem se otočila zpátky ke sporáku a všimla jsem si pálicího se masa na pánvičce. Do háje, já jsem fakt v kuchyni naprosto marná. Každopádně, zavolala jsem panu Mertlovi že si pro pejska zítra přijdu a snědla jsem svoji připálenou večeři. Honza ani Roman už nepřišli, byla jsem naprosto sama doma a vůbec jsem z toho neměla dobrej pocit. 

Další den** 

Vstala jsem a pořád jsem byla sama. Začínám se o Romana trošku bát. Udělala jsem si v rychlosti ranní rutinu a šla s Bonnym k panu Mertlovi. Moc dlouho jsem se tam nezdržela, protože někam spěchal, ale to nevadí. Nejdůležitější je, že už jsem s objemy psisky doma a někdo se k nám dobývá. 

Šla jsem se strachem ke dveřím, přece jenom pořád jsem sama doma. Stoupla jsem si na špičky, abych pořádně viděla do kukátka a dost se mi ulevilo, když jsem v tom malém okýnku viděla Romana. Otevřela jsem dveře a pomohla mu dojít k pohovce. Měnil barvy snad každou vteřinou, vůbec nevypadal dobře.