youtuber člověk ?

165-Lerry,had,vodopády

O dvě hodiny později** 

Chodíme s babičkou a jejím zaměstnancem po parkovišti a vybíráme si karavan. Některé byly boží, s kuchyňkou, dokonce i se sprchou. Moc jsem se do výběru ale nezapojovala, v autech se vůbec nevyznám. Linda svoji snahu se v tom zorientovat taky brzy vzdala, tak byl výběr jen na klucích a babičce. 

Nakonec jeden vybrali, byl obrovský, ale prý jeden z mála co tu mají, co je pro pět osob. Samozřejmě potřebujeme i něco, co karavan potáhne, takže jsme si vybrali i menší dodávku. Babička nám vyřídila papírování a mohli jsme i s naším vypůjčeným kamarádem odjet. Kuba si sedl za volant, Tomáš s Honzou vedle něj a já s Lindou na sedadla za ně. 

Zevnitř to vypadá vážně dost dobře. Je tu menší kuchyňka, sprchový kout, stůl, který se dá složit a rozložit. Jen se spaním by mohl být problém, ale s tím si poradíme. Kuba s tím zaparkoval u babičky před domem a šli jsme si zabalit věci. Dneska odjíždíme. Budeme hlavně v přírodě, takže jsme si zašli do obchodu pro nějaké jídlo, co se jen tak nezkazí a není složité na přípravu. 

Tomáš "kde mám batoh?" hledal svoje věci. 

Kuba "Honza ti ho už naložil do Lerryho" zavolal na něj z vedlejší místnosti. 

Linda "Lerry?" ptala se. 

Kuba "karavan" odpověděl jednoduše, jako by to bylo normální. 

Všichni jsme si sbalili, naložili jsme se do auta a karavanu, rozloučili s babičkou a vyrazili na cestu. Náš první cíl je kemp u jezera Charles. Odtud by to mělo být necelé čtyři hodiny jízdy, což není tak hrozné. Usedli jsme na svá místa. Kuba nastartoval a vyrazili jsme. Jediné štěstí bylo, že v autě je klimatizace, jinak by jsme se asi upekli. 

Cesta ubíhala rychle, bavili jsme se, zpívali, koukali z oken. Nenudili jsme se. Všechno kolem nás bylo něčím zajímavé. Opřená hlavou o Honzovo rameno jsem bezmyšlenkovitě pozorovala mizící město. Čím déle jsme jely, tím méně civilizace kolem nás bylo. 

Našli jsme si místo, kde bylo povoleno kempovat. Byla to tam taková spíše divočina, než exotika, ale byla to nádhera. Moře a písek je sice lepší, ale tohle je potřebná změna. Vyskákali jsme z auta a prohlíželi jsme si okolí. Trošku mi to připomínalo bažiny, ale pěkné bažiny. 

Tomáš "hele co mám" zvedl na klacku hada. 

Načež Linda začala pištět a utekla od něj, protože stál hned vedle ní. 

Já "jsou tady hadi?" vyděšeně jsem se podívala kolem sebe. 

Kuba "vy jste fakt rození skauti" smál se nám, když rozdělával oheň. 

Linda "jdu nachystat to maso" 

já "jdu ti pomoct" opatrně jsem docupitala až do karavanu. 

Jediná zvířata, kterých se bojím jsou hadi a pavouci. U pavouků je to spíše fobie, protože ti mi nic neudělají, tedy alespoň ti u nás doma. Kdežto hadí uštknutí mi nahání opravdu strach. Ať už je to obyčejná užovka nebo Bazilišek, odemne  ať se drží dál. Nakrájeli jsme špekáčky a opekli si je na ohni. 

Nachystali jsme na spaní, dokud bylo světlo a šli jsme si sednout zase k ohni. Pět kamarádů, co se vydalo do neznáma. Sedí u ohně, a zírají do uhasínajících plamenů dlouho do noci. 

Honza "tohle je dokonalost" upil z piva. 

Já "až na ty hady" pořád jsem se bála a tma kolem nás, mi odvahu taky zrovna moc nepřidávala. 

Honza "oni se tě bojí víc než ty jich" hladil mě po zádech. 

Tomáš "spí?" ptal se Kuby, protože Lindě neviděl do obličeje, když o něj byla opřená. 

Kuba "jako zabitá" přikývl. 

Tomáš "odnesu ji" postavil se a Lindu vzal do náruče. 

Neprobudila se, jen se ho chytila ze spánku kolem krku, ale jinak to nejspíš nevnímala. 

Já "taky bych si šla lehnout" zívala jsem. 

Honza "mám jít s tebou?" 

já "nemusíš, klidně tady zůstaň" 

Honza "tak pojďme, aby mi tě nesnědl ten had" postavil se. 

Rozloučila jsem se s Kubou a šli jsme do karavanu, odkud zrovna Tomáš odcházel. I jemu jsem popřála dobrou noc a zabrala jsem si místo vedle Lindy. 

Honza "dobrou krásko" políbil mě a vrátil se ke klukům. 

Ráno**

 Všechny nás probudil Tomáš, když se snažil otevřít dveře karavanu. Myslím, že jsme se všichni vyspali dobře, i když jsme měli méně místa než obvykle. Na dnešek jsme měli v plánu tůru k místním vodopádům. 

Nejsou nějak extrémně velké, ale podle obrázků vypadají nádherně. Nasnídali jsme se, sbalili věci na celý den a vyrazili. Šli jsme podle mapy a hlavně podle ukazatelů, takže tam snad dojdeme. Šli jsme už skoro dvě hodiny lesem. 

Linda "víte jistě, že jdeme správně?!" pochybovala o jejich orientačních schopnostech. 

Honza "jo, prosím tě, za chvilku jsme tam" zněl dost přesvědčeně. 

Já "počkám tady na vás, co vy na to?" začala jsem stávkovat, protože mě boleli nohy. 

Kuba "chceš vzít?" nastavil záda. 

Z posledních sil jsem mu vyskočila na záda a nechala jsem se zbytek cesty nést. 

Honza "mám žárlit?" zakňučel. 

Linda "ty máš mě" skočila mu taky na záda. 

Honza "no to jsem to vyhrál" chytil ji, aby nespadla a nesl ji. 

Tomáš "pfff, tak si to užijte" zaradoval se, že nikoho nenese. 

Konečně, dorazili jsme na místo. Seskočila jsem Kubovi ze zad a rozplývala se nad průzračným jezírkem, do kterého stékal vodopád. 

Tomáš "kdo tam bude poslední, myje nádobí" rozběhl se k vodě, sotva se stíhal svléct. 

Nebylo na co čekat, nikdo nechce mýt nádobí. Poslední byl Honza. 

Já "a víš co bych nechtěla?" smála jsem se mu. 

Voda byla studená, ale v tomhle vedru mi to tolik nevadilo. 

Honza "co jsi říkala?!" přišel ke mě a studenou rukou z vody mě chytil kolem pasu. 

Já "Nene, to mi neuděláš" chytila jsem ho za ruce, aby mě nemohl postříkat. 

Honza "nechceš do vody?" lišácky se usmál a přitiskl se tělem ke mě.

Já "prosím, je to studený" ze zoufalosti mi nezbylo nic, než se smát. 

Honza "něco za něco" mrkl na mě. 

Já "to je vydírání" 

Honza "bral bych to spíš jako obchod, vydírání by bylo třeba ..jestli mi nedáš pusu, skončíš ve vodě" nebyla mezi námi už žádná mezera. 

já "chceš pusu?" skousla jsem si ret. 

Honza "jestli nechceš do vody" spojil naše rty. 

Spolupracovala jsem, líbali jsme se. Když jsme se odtrhli, ostatní už byli na břehu a cpali se brambůrky. Líbilo se nám tam, byli jsme tam sami. Střídavě jsme blbli ve vodě a váleli se na dece. Je to po dlouhé době klidný den.

#really anonymous∞