youtuber člověk ?

108-Bonny,babča,plány

Ráno** 

Celou noc jsem nespala, jen jsem koukala do stropu a doufala, že bude v pořádku a taky to na mě bylo vidět. Hned v osm jsme s mamkou sedli do auta a jely za Bonnym k veterináři, kde jsem ho včera musela nechat. 

Bonny byl ještě v ordinaci a spal. Doktor nás nechal jít k němu. Měl bříško obvázané obvazy a taky zadní tlapku. O krvavých ranách kolem ucha a očí ani nemluvím. Mamka něco řešila s doktorem, mě ale zajímal jen a jen Bonny. Seděla jsem vedle něj a nespouštěla z něj oči. Zdálo se mi, že sebou trošku škubl. Počkat, nezdálo, udělal to zase. 

Já "probouzí se?" zavolala jsem doktora. 

Doktor k němu přistoupil a v tom se Bonny probral úplně. Nehýbal se, muselo ho to bolet, ale už měl otevřené oči. 

Já "ani nevíš jak jsem se bála" neodolala jsem a opatrně ho objala. 

 Pan doktor mu udělal ještě nějaké vyšetření a poslal nás domů. 

Doma** 

Bonny sotva šel, bylo vidět že ho to bolí, ale snažil se jít sám. Vešli jsme do domu a už se k nám řítil zvědaví Roman s milionem otázek.

Roman "tak jak je na tom náš pacient?" přiřítil se z obýváku. 

Já "bude v pořádku" podívala jsem se na kulhajícího Bonnyho.

Roman "chceš ho vzít nahoru?" nabídl se dobrovolně.

já "uneseš ho?" bylo mi jasné, že to sám nevyjde.

Roman "spíš abych ho to nebolelo" 

já "tak to zkus" pobídla jsem ho. 

Vzal ho opatrně do náruče a vynesl po schodech až do mé postele. 

Já "díky" 

Roman "musím do práce, ale kdyby něco tak zavolej" zmizel ve dveřích. 

Lehla jsem si k Bonnymu a pustila si film. Kolem deváté mi zase volal Honza, tentokrát jsem to už zvedla. 

Honza "co se stalo?" 

já "nechce se mi to řešit po telefonu, stavíš se odpoledne?" 

Honza "jasně, jsi v pořádku?" 

já "jo, neboj se jsem v pohodě" 

Honza "dobře, budu muset jít" 

já "dobře, tak zatím" 

Honza "vážně jsi v pohodě?" 

já "jo, už je to dobrý, řeknu ti to potom jo?" 

Honza "jak myslíš, miluji tě, ahoj" 

já "já tebe, pozdravuj tam, zatím". 

Zase jsem koukala na film. Vlastně jsem celý den koukala na televizi a válela se s Bonnym v posteli, dokud nepřišel Honza. Vstala jsem z postele, že mu půjdu otevřít, ale mamka to už udělala za mě. 

Honza "tak co se stalo?" objal mě na chodbě. 

Já "Bonnyho včera srazilo auto" dívala jsem se do země, nevěděla jsem jak bude reagovat.

Honza "co? Jak je na tom?" vyděsil se. 

Já "je v pořádku, museli ho operovat, ale je v pořádku" přivedla jsem Honzu do pokoje a ukázala tím Bonnyho. 

Honza "Kámo, co jsi to vyváděl?" sedl si k němu. 

Já "promiň že jsem nezavolala, ale nešlo to" 

Honza "to je dobrý, hlavně že jste v pořádku" opatrně hladil Bonnyho. 

Já "co ve škole?" 

Honza "nic moc, Řepková si mě zase vychutnala" 

já "kráva, kvůli čemu?" 

Honza "mi přišel e-mail, tak jsem si ho chtěl přečíst a ona s tím měla zas problém, když už jsme u toho pořád jsem si ho nepřečetl" 

já "tak ty si přečti mail a já půjdu sehnat něco k jídlu" podala jsem mu svůj notebook a šla jsem do kuchyně. 

Mamka "v lednici je rizoto" volala na mě z obýváku. 

Nechtělo se mi to zase celé ohřívat, tak jsem se pokoušela najít v lednici něco jiného. 

Roman "zmrzlinu nemáme" pořád nezapomněl na naši šlehačkovou bitku. 

Já "ha-ha-ha, nemáš být v práci?" 

Roman "nebuď drzá, jsem teď tvůj táta"

já "mami?!" křičela jsem aby mě slyšela. 

Mamka "ano?" 

já "máme v kuchyni divného pána co mi tvrdí že je můj táta" 

mamka "to si vyřešte spolu" bylo jí to jedno. 

Roman "máš tady kluka?" 

já "proč?" ¨

Roman "máme jít večer do divadla a babču sebou nepotáhnu" 

já "to zvládneme, při nejhorším utečeme k němu" 

Roman "no,no,no ještě ti to nikdo nedovolil dcero" zase si dělal srandu. 

Já "je mi osmnáct otče" vzala jsem si svůj rohlík se šunkou a šla zpátky za Honzou. 

Honza "co ti provedli?" 

já "kdo?" 

Honza "že jste po sobě tak křičeli" 

já "to jenom Roman, co ten email?" zasmála jsem se a sedla si k němu na postel. 

Honza "pozvánka na tábor" 

já "jako zase ten  s Youtubem?" 

Honza "jo, potřebují instruktory" 

já "no to si teda vybrali instruktora" smála jsem se té představě jak se Honza snaží hlídat bandu dětí. 

Honza "co tím chceš říct?" ublíženě se na mě podíval. 

Já "vůbec nic" 

Honza "no jen aby" 

já "mě přece můžeš věřit" 

Honza "co máme v plánu na večer?" 

já "hlídáme babču, ti dva jdou do divadla" 

Honza "to zase bude" 

já "nemusíš tady být" 

Honza "ale já chci, jdeš zítra do školy?" 

já "umhh, jako mohla bych, ale kdo má ráno vstávat tak brzo" 

Honza "tak si uděláme postelovej den?" 

já "já mám psa skoro na umření, jakou výmluvu máš ty?" 

Honza "musím se starat o tebe a nemocného psa, teda pokud chceš" 

já "ummh, těžký to rozhodování" 

... 

Roman s mamkou už odešli a my jsme se ocitli v obýváku s babičkou. Nic moc jsme si neřekli, jen zase povídala o Americe. Tak trochu nás pozvala na prázdniny, prý když budeme chtít, můžeme být u ní. 

já "máme jet na prázdniny k tobě a Bredovi?" koukala jsem na ni jako na bubáka, co mě chce sníst.

babička "jmenuje se Fred a není tak špatný, když ho víc poznáš" bránila ho.

Přišel Bonny, myslím že už ho to tolik nebolí. Když byla šance, utekli jsme zpátky nahoru. Všichni tři jsme se váleli v posteli a povídali jsme si. Teda alespoň já s Honzou, Bonny toho samozřejmě moc nenamluvil. 

Z Honzy vylezlo, že pár dní po maturiťáku poletí s Kovym do Tokia. Nevadí mi to, ale bude mi chybět. Celkově jsme se zbytek večera bavili o tom, kam kdy pojedeme. Pár YouTube akcí, nějaký ten festival, koncerty a podobně. 

#really anonymous∞