Tajemství ze zoo

1. Dvojí život

Sid se chystala na cestu do Prahy a tak jako vždycky za poslední roky si to vlastně hodně užívala. Studium zoologie na Karlově univerzitě jí naplňovalo hrdostí na to, že to skutečně zvládla i se vším ostatním v jejím životě. Pořád pracovala v zoo, ale momentálně od začátku měsíce už jen na poloviční úvazek, aby se mohla soustředit na školu. Paní ředitelka jí mileráda vyšla vstříc a ona jí byla moc vděčná. Normálně zvládala svoji práci i při škole, ale teď bylo potřeba se soustředit na poslední zkoušky a hlavně obhajobu bakalářské práce. Byla na ní opravdu strašně pyšná a doufala, že všechno dobře dopadne. Největší oporou jí v tom všem byl Adam se kterým zanedlouho oslaví páté výročí. Milovala ho snad ještě víc než kdysi a věděla, že on to má stejně. Za ty poslední roky se toho opravdu hodně stalo a něco bylo dobré a něco ne. Adam se bohužel tehdy na podzim do Amazonie nedostal, ale nakonec toho nelitoval a rozhodl se využít čas, který dostal. Kuba Vágner mu totiž řekl, že se přibližně za dva roky do Amazonie bude vracet a může jet s ním. Mezitím se Adam k obrovské radosti dědy rozhodl dokončit školu. Chyběl mu jeden rok k obhajobě doktorantské práce a získání titulu, než školu přerušil po smrti rodičů. Všechno zvládl na výbornou a ona na něj byla strašně pyšná. Po jeho návratu ke studiu jí přemluvil, aby zkusila bakalářské studium a pak by se klidně mohla rozhodnout pokračovat dál. Dneska si byla jistá, že dál pokračovat nechce, ale škola jí dala strašně moc.

Teď si ještě naposledy zkontrolovala jestli má všechno a vzala si svačinu, kterou si nachystala už včera večer. Adam nebyl doma, protože musel na pracovní konzultace do Kodaně. Během posledních let se z něj stal hojně vyhledávaný odborník. Podařilo se mu vyvinout líheň na vajíčka želv obrovských a měl na to i patent. Taky si mohl přičíst další úspěchy a jí to moc těšilo, byla na něj strašně moc pyšná. Zároveň taky přednášel od loňska právě na Karlově univerzitě a občas to bylo vážně vtipné, protože jeho semináře byli povinné a ona tam musela jít. Krom toho, že základní poznámky k přednášce mnohokrát četla doma tak zároveň i věděla další podrobnosti. Tohle všechno bylo jejich velké tajemství, protože ona vlastně vedla dvojí život. Na fakultě se všeobecně vědělo, že je Adam zadaný, ale on o ní vždycky mluvil jako o Anně nikoli jako o Sid což používali spolužáci. Už na začátku jejího studia se takhle domluvili a všichni v jejich okolí je v tom podporovali a schvalovali to. Moc se nedružila ani se spolužáky, tedy až na pár výjimek a krom několika lidí včetně vedoucího katedry neznal pravdu nikdo. Chtěla být na škole sama za sebe a dařilo se jí to. Patřila k premiantkám a už několik profesorů jí přemlouvalo k pokračování ve studiu. Zatím jim říkala, že to opravdu nemá v plánu, ale neříkala proč. Pro ní bylo nejdůležitější, že Adam jí v tomhle rozhodnutí podporoval. Koneckonců mohla si třeba magisterský titul dodělat za pár let.

Byla oblíbená, ale zároveň si střežila svoje soukromí a naštěstí většina lidí to chápala. Soukromí si střežil i Adam a rozhodně si ho musela hlídat, protože spolužačky a některé zaměstnankyně fakulty po něm prostě jely. Nedivila se jim, ale taky věděla, že on má oči jen pro ní a věděla, že to tak bude vždycky. Adam jí požádal o ruku loni v létě a bylo to tak krásné a romantické. Vylákal jí do plazárny v den výročí jejich vztahu a to dokonce pod falešnou záminkou. Tam zjistila, že se v zázemí nic nestalo, ale to už si Adam klekl a požádal ji o ruku přesně na místě kde se poprvé políbili. Všichni z toho byli nadšení a ona se vznášela na obláčku štěstí. Měla nádherný prstýnek s centrálním čtvercovým smaragdem, který obklopovaly dva menší diamanty. V práci i ve škole ho nosila na řetízku, který jí Adam koupil přímo k tomuto účelu. Se svatbou nespěchali už kvůli její škole a taky dalším věcem. Za ty poslední roky její a Adamova láska jen rostla a hlavní bylo pro ně oba, že měli podporu rodiny a přátel. To všechno činilo jejich život daleko snazší a umožnilo jim si plnit svoje sny a přání. Někdy to nebylo úplně jednoduché, ale to život prostě není. Nakonec vyrazila směr Praha a měla po cestě ještě dost času přemýšlet o tom jak prožili s Adamem ty poslední roky. Rozhodně byla pyšná na to jak všechno zvládli a překonali i nástrahy osudu.

Předloňský rok jim přinesl osm týdnů dlouhé odloučení, ale stálo to za to. Adam se s Kubou Vágnerem opravdu vydal do Amazonie a byl úspěšnější než se jim i v nejdivočejších snech mohlo zdát. Zadařilo se mu pracovně, protože expedice nakonec měla záštitu od společenství světových zoo. Podařilo se jim potvrdit nejnovější teorie ohledně výskytu vzácných agam a na základě toho pak Adam s americkým kolegou publikovali přelomový článek o jejich rozmnožování. Hlavně, ale našli místo nehody i hroby kam místní posádku letadla pohřbili. Nakonec za velké pomoci našeho konzulátu a místní samosprávy mohli ostatky vyzvednou, identifikovat a přivést Adamovi rodiče konečně domů. Zároveň Adamovi osobně poděkovaly i rodiny pilota a průvodce, kteří tam také zahynuli a oni je teď také mohli správně a s úctou pohřbít v rodinných hrobech. Bylo to všechno hodně emotivní, ale Adam mohl tohle všechno konečně uzavřít a zároveň se posunout dál. Viděla i jak moc dědu potěšilo, že jsou jeho syn a snacha pohřbeni tady. Adam také mohl uzavřít dědické řízení a nechat si vyplatit pojistku po rodičích. Bylo toho na ně oba opravdu hodně, ale naštěstí měli kolem sebe rodinu a všechno zvládli zařídit a zajistit jak nejlépe s penězi naložit. Jim dvěma odloučení pomohlo si jen víc uvědomit jak moc se milují a chtějí spolu být. Všechno bylo prostě úžasné a ona byla moc šťastná. Měli s Adamem trnitou cestu ke štěstí, ale zvládli to a to bylo pro ni nejdůležitější. Vůbec se za ty roky hodně změnilo a možná kdyby Adam odjel hned tehdy tak by se spousta věcí stala jinak, ale to už dneska nebylo důležité.