Tajemství ze zoo

19. Láska mého života

Při cestě z práce se Adam už vážně těšil domů. Zůstal trochu déle, aby doladili všechno potřebné kolem jeho pavilonu. Bude u něj brigádník se kterým vycházel docela dobře a navíc na něj bylo spolehnutí. Byl to fajn kluk, který se zotavoval po nehodě před dvěma lety. Stal se mu ošklivý pracovní úraz, který nedbalostí zavinil jeden jeho kolega a dokonce mu hrozily trvalé následky. Naštěstí se ze všeho dostal, ale pořád ještě chodil na rehabilitace a tak pracoval jen na částečný úvazek. Dřív pracoval jako dřevorubec a k té práci se už teď vrátit nechtěl. Znal se Alenou a Janou ještě než se mu ten úraz stal a ony mu pak zařídily práci v zoo. Dominik chtěl totiž něco dělat a ne jen čekat na další operaci nebo rehabilitaci. Postupně mohl dělat víc věcí a lidé v práci si ho oblíbili. Za nějakou dobu už bude mít i po poslední operaci, která ho ještě čeká a pak jak sám říkal by rád nastoupil nastálo. S ním bude vycházet a navíc i Tamara mu slíbila pomoct jak bude potřeba. Život holt někdy před člověka staví zajímavé výzvy a je jen na něm jak se k tomu postaví. Došel teď domů a nechal si věci v předsíni, aby mohl jít obejmout Aničku která už byla nějakou chvíli doma. Přitáhl si jí do náručí a začal ji líbat. Nakonec musela večeře počkat a nevadilo to ani jednomu z nich. Dopřáli si společnou sprchu a usadili se v obýváku, kde si Aničku přitáhl do náručí a chvilku jí tak ještě držel.

Sid si užívala večer s Adamem a byla ráda, že se rozhodla pro studenou večeři. Koupila v lahůdkách jejich oblíbené věci a připravila to na tác spolu s ovocem, zeleninou a čerstvým pečivem. Adam jí pak zatáhl do postele a společné sprchy. Teď seděli v obýváku a ona si to užívala. Chápala, že na Adama toho dneska bylo opravdu hodně. Dívala se na něj jak jim nalil víno a zdálo se jí, že je trošku vážný. "Lásko je všechno v pořádku?" "Anni miláčku samozřejmě, že je víš jen bylo toho dneska vážně hodně." "To já přeci chápu a doufám, že nepřemýšlíš o tom místě ředitele." Sid se dívala jak se Adam zasmál a dal jí malou pusu. "Je to zvláštní, ale to mě trápí úplně nejmíň. Možná to bude víc práce než si teď umím představit, ale zároveň se na to těším. Taky jsme se domluvili jak to budeme dělat teď bez Boba." Sid poslouchala na čem se domluvili a byla rád, že k Adamovi půjde právě Dominik. Byl to fajn kluk, který si toho hodně zažil a navíc s Adamem spolu vycházeli. Ona i Eliška si ho taky oblíbili. "Je fajn, že tam bude a pomůže ti. Je to hodný kluk a upřímně mě už napadlo, že by to bylo fajn. Samozřejmě ho čeká ta poslední operace, ale to až nakonci května." "Přesně a to už nastoupí Michal, takže se to hezky vykryje. Víš Anni já jsem tak šťastný, že tě mám. Jsi láska mého života a já nevím co bych si bez tebe počal."

Adam se díval jak se Aničce zaleskly v očích slzy a stulila se mu do náručí. Řekl jí pravdu, protože bez ní by byl ztracený a nikdy by se ani pracovně nedostal tam kde je teď. To ona při něm stála a podporovala ho v každém jeho rozhodnutí ať už šlo o školu nebo nové postupy u chovu, když sám váhal. "Vždycky jsi tu pro mě byla i v době, kdy jsme nebyli spolu a já si hlavně v poslední bodě uvědomuji jak moc tě to tehdy muselo stát sebezapření mi to všechno chování k tobě pořád odpouštět. Miluju tě a vždycky se budu snažit, aby jsi byla jen a jen šťastná." "Adame já tě taky miluju a to jde ruku v ruce s tím, že chci, aby jsi byl šťastný a spokojený. Vždycky budu vnímat tvoje přání a touhy. Jsem tu pro tebe i kdyby jsi se rozhodl jinak u školy nebo třeba u místa ředitele. Ty taky chápeš proč teď nechci pokračovat ve škole. Oba jsme za ty roky prožili hodně věcí ať už spolu nebo zvlášť v době kdy jsi byl v Amazonii. Díky tomu všemu je naše láska pevná jako skála." Adam se na ni usmála a políbil jí. Pak si v klidu vychutnávali večeři a oba si užívali ten čas jeden pro druhého. Navíc až do pátku má Anička školu před pauzou kdy se bude připravovat na ústní zkoušky. "Jinak ve čtvrtek mám s Karolem schůzku a domluvíme se co dál. Vážně se snad nechá přemluvit." "Jsem si jistá, že nechá a taky by to chtělo naplánovat ten příští týden."

Sid sklidila nádobí a pak si ještě se zbytkem vína sedla zpátky k Adamovi. "V pátek už máme jen poslední povinné přednášky a toho bych využila. Pozvu sem Michala s tím, aby se v zoo rozhlédl jestli je to vážně to co chce a že by tu rovnou nechal životopis. Navíc budeme vědět už s jistotou co Karol." "To by bylo fajn a pak si s ním promluvím já. Máš v tom všem pravdu, jsi prostě úžasná." "Stejně jsem Michalovi o nás dvou chtěla říct před obhajobou práce, ale nic se nestane, když to hude už teď. On naše tajemství udrží čímž jsem si úplně jistá." "Na přednáškách má vždycky dobré otázky a opravdu vnímá co se říká. Taky jsem rád, že mu to řekneš, protože si to zaslouží." "Tak domluveno a teď z jiného soudku. Někdy se taky budeme muset domluvit se Sandrou kvůli dortu na svatbu. Psala mi máma, že s ní mluvila a udělají nám vzorky různých příchutí." "Lásko víš dobře, že mě chutná věcechno tak to možná prostě vyber podle sebe a toho co bude chutnat i našim přátelům?" "Vím jak to myslíš, ale můžeš ochutnat a říct, který ti chutná nejvíc. Dort bude jen tak akorát velký nic přehnaného a spíš dáme menší zákusky jako sladký bar. Tak si každý vybere co má rád, protože na svatbě Elišky se to osvědčilo." "To zní skvěle a vím jistě, že nám s tím plánováním všichni rádi pomůžou." Sid se usmála a věděla, že v tomhle má úplnou pravdu. Pak se už jen nechala v náručí odnést do ložnice. Adam objímal spící Aničku a byl tak rád, že brzo dokončí školu a začnou se snažit o miminko. Hlavně byl rád, že se stane jeho ženou.