Tajemství ze zoo

26. Plán je v běhu

Páteční odpoledne zastihlo Sid s Adamem už doma z Hradce. Teď si užívala dívat se na Adama jak telefonuje s Karolem a řeší byt který by se mu tady líbil. Nakonec si vybral ten, který si tak nějak i oni pro něj představovali. Byl to hezký byt v prvním patře s velkým obytným prostorem a menší ložnicí. Do obýváku se pohodlně vejde velká knihovna i menší pracovní kout. Samozřejmě teď řešili jak to bude s jeho koupí, protože ho teď vlastnil táta. Nakonec musel Adam přesvědčit Karola, že je to v pohodě se hned nastěhovat a dát svůj byt k prodeji. Jakmile prodá byt v Praze tak se dokončí koupě bytu tady. Do konce semestru už Karol neměl žádné přednášky a tak se příští týden v klidu sbalí a přestěhuje se sem. Jakmile Adam hovor ukončil sedl si k ní zpátky na pohovku. "Jsem rád, že Sidonii i děda předvídali všechno co by mohl mít Karol jako námitky." "Je stará škola a prostě bere některé věci jinak než my. Takhle to bude skvělé a vážně nepotřebuje pomoct s balením a dalšími věcmi?" "Říkal mi, že ne ovšem ještě na něj radši v týdnu dohlednu. Na stěhování mi doporučil firmu Eduard a tak to bude celé snazší, protože velké věci jako hlavně knihovnu a knihy mu zabalí oni." "Jsem ráda, že bude tady, protože nejen pro tebe to bude pomoc, ale hlavně i on tady bude šťastný. Chybí mu klasická práce se zvířaty tak jako by to chybělo i dědovi a to samé platí o provádění skupin."

Adam si přitáhl Aničku blíž k sobě a dal jí pusu. "Máš samozřejmě pravdu a jsem rád, že jsme měli dneska čas pro sebe. Občas máme oba moc práce a takové chvilky nám chybí. Jak to máš nakonec domluvené s Michalem." "Přijede v pondělí kolem desáté, dáme kávu a pak mu půjdu ukázat tvůj pavilon. Víš vážně se těším až mu řeknu pravdu. Navíc on se teď trochu trápí situací doma." Adam poslouchal jak mu Anička vypráví o Michalově mamince a tom jak to teď má v práci. "Trápí ho to a dělá si o ní starosti. Párkrát jsem jí viděla a je moc fajn." "Má jen ji a já jeho postoj chápu občas jsem si tak dělal a pořád občas dělám starosti o dědu. No každopádně snad mu vidina jisté práce dá tu správnou stabilitu. Navíc pokud by opravdu chtěla skončit tak by mohla jít taky sem do města. Myslím si, že oba máme dost kontaktů na to abychom jí sehnali nějaké fajn místo." "Už jsem o tom uvažovala a pokud se potvrdí, že chce paní Hrabalová skončit mohla by být v zoo, nebo by se možná našlo něco ve sklárně." "To zní dost povzbudivě a uvidíme jak se to celé vyvine. Plán je v běhu a teď nezbývá než jen čekat." Sid se usmála a byla tak ráda, že mají s Adamem na takové věci stejný názor a hlavně, že stojí při sobě. Volný den jim oběma vysloveně prospěl v tom být takhle spolu sami.

Později k večeru šel Adam za dědou, aby mu řekl novinky a Sid zatím vařila večeři. Adam měl chuť na pečené kuře s rýži a to mu ráda splnila. Těšila se v pondělí na Michala na to jak se bude tvářit na informace, že bude pracovat v pavilonu plazů. Karol tu bude šťastný a spokojený a Adam se nebude muset o pavilon bát. Dominik mu tam teď sice pomáhal, ale s jedovatými hady zacházet neuměl a měl z nich i dost strach. To nebylo něco co by mu někdo vyčítal, hlavní bylo, že vycházel s Adamem a zvládl další práci v pavilonu. Taky jí teď zazvonil telefon a byla to máma. "Sid holčičko jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku. Včera mi přišlo, když jsi volala, že jsi nebyla úplně ve své kůži." "Mami jsem v pořádku jen toho bylo prostě moc." Sid nakonec mámě ve stručnosti řekla co se dělo ve škole a ona pochopila, že toho na ní jen bylo moc najednou. "Holčičko neboj to bude dobré, prostě se to jen špatně sešlo. Hlavně kdyby jsi cokoliv potřebovala tak mi řekni a rádi ti všichni pomůžeme." "Já vím mami a jsem za to moc ráda. Adam je úžasný, ale teď se vážně těším na den kdy všechny ty husy zjistí, že je jen a jen můj. Kdyby to nebylo dětinské tak mu snad řeknu, aby se objevil hned jak se mi podaří obhájit práci a nejlíp tak jako chodí normálně když jsme spolu." Sid slyšela jak se máma směje a bylo jí jasné, že se teď baví na její účet, ale nevadilo jí to.

Adam stál v chodbě a poslouchal jak Anička mluví s Alicí a rozhodně mu to vnuklo nápad. Chudinka se vážně trápila, ale on to čekal a dokonce o tom někdy loni mluvil s Alenou. Ta zastávala názor, že to vydrží dlouho, ale čím déle to budou skrývat a hlavně čím dotěrnější její spolužačky budou tím to bude horší. No rozhodně s ní hodí zítra v práci řeč a něco vymyslí. Počkal až Anička hovor ukončí a pak teprve vešel do obýváku. Otočila se na něj a zářivě se usmála. "Mám tě pozdravovat od mámy, jen chtěla vědět jak se mám." "Já doufám, že teď už dobře ne?" Sid se nechala obejmout a dala Adamovi pusu. "Mám se teď v tuhle chvíli přímo fantasticky a ty si dej pozor na ruce nebo spálím večeři." Adam se zasmál a ještě jednou jí přejel rukama po páteři až k zadečku. "Tak dobře, ale opravdu jen nerad a taky proto, že mám vážně hlad." Při večeři Adam zjistil, že si Anička udělala rozpis učení na další týden kdy měla volno před zkouškami. Všechno si rozepsala a zároveň se rozhodla, že alespoň na dopoledne bude chodit do práce. "Nemůžu být pořád zalezlá tady. Navíc holky mi slíbili, že mě budou průběžně zkoušet zatímco budeme třeba chystat krmení. Já vím, že je za mě zajištěná náhrada, ale potřebuju být i jinde než v pracovně." "Miláčku to nechám na tobě, protože víš moc dobře, že já do práce taky chodil. Je to skvělé na zvládnutí stresu a i mozek si tak odpočine." "Děkuju, že mě chápeš, protože Eliška se na to moc netvářila, ale Anežka i Tamara se mě zastaly." Po večeři si ještě sedli na pohovku a pustili si film, aby si opravdu užili báječný klidný večer a Adam si uvědomil, že takhle opravdu vypadá dokonalé štěstí.