Tajemství ze zoo

5. Ranní zprávy

Adam se díval ven z kuchyně na zasněženou zahradu a byl rád, že přiletěl už včera. Přes noc napadlo docela dost sněhu, ale to na konci února nebylo nic divného. Vlastně měl tohle roční období moc rád a užíval si možnosti domu, kde mohli v klidu sedět v obýváku a dívat se na zahradu pokrytou sněhem. Připravil věci na snídani a ještě se rozhodl zkusit jestli je děda vzhůru než půjde vzbudit Aničku, včera mu jen napsal, že už je v Čechách. Došel spojovací chodbou k jeho bytu a zaklepal. Děda měl svůj vlastní vchod, ale za garáží bylo možné k němu dojít i vnitřkem domu. Děda mu otevřel téměř hned a pak si s ním sedl v obýváku. "Adame jsem moc rád, že jsi doma a Anička je určite nadšená." "To opravdu je a já se domů vážně těšil. Potřebuju od tebe radu a upřímně já vím, že nechce abychom se do toho pletli, ale já mám toho chlapa tak akorát dost." Adam následně dědovi řekl co se včera stalo a hlavně i to jak si neustále ten zmetek dovoluje i na ostatní. "Doktorka Landová je výborná a já jí chci do svého týmu. Naprosto nechápu proč mu to chování děkan trpí." "Znají se roky a je možné, že tam je nějaké tajemství o kterém nevíme. Každopádně ruku nad ním drží celé roky. Promluv si s Aničkou a snaž se to vydržet. Ona je silná a sebevědomá mladá žena a poradí si. Pak až bude mít po obhajobě si klidně tu svoji pomstu užij." Adam se usmála věděl, že má děda pravdu, ale asi to jen potřeboval znovu slyšet.

Po Adamově odchodu se Josef zadíval na fotografie co měl vystavené v malé knihovně. Na spoustě z nich byl Adam s Annou, protože jejich vztah a láska mu přinášeli největší štěstí. Výprava do Amazonie přinesla možnost přivést ostatky jeho rodičů a oni je mohli opravdu pohřbít tady. Adam a vlastně i on sám tak mohli konečně tuhle minulost nechat spát. Došel si teď do kuchyně uvařit čaj a byl rád, že se nakonec nechal přemluvit k tomu, aby tady bydlel. Jeho starý byt se prodal a on teď už vůbec nelitoval, protože třetí patro bez výtahu už pro něj úplně nebylo. Rozhodně se necítil starý a v posledních letech se mu dokonce i zdraví zlepšilo, ale prostě nemládl. Anička s Adamem si nechali postavit krásný velký dům, kde snad i brzo založí rodinu. On měl svůj krásný malý byt, který měl svůj vlastní vchod a malou terasu na straně domu. Oni dva měli zbytek spodního patra a pak celé druhé patro. Hodně času taky trávili ve vile Novotných a on sám trávil i dost času u Raula. Ten nakonec přijal nabídku Sidonie a když bylo nevlídno tak bydlel ve vile. Jeho starý staromládenecký byt se hezky od základu zrekonstruoval a měl ho teď Ed. Prostě život jim všem přinášel nové výzvy, ale hlavně hodně štěstí a spokojenosti. Kdysi si neuměl představit, že se Adam usadí, ale stalo se to a on byl díky tomu tak moc spokojený.

Josef se teď zadíval na fotografii kde byli Anna a Adam v zoo. Byla to krásná fotka z celé kolekce, kterou jim nafotil Robert k jejich loňským zásnubám. Všichni se z toho radovali ať už v rodině, nebo v práci. Teď už se jen čekalo až Anička dokončí školou a pak se ti dva vezmou. Byl tak rád, že si Adam dodělal doktorát a navíc teď i na univerzitě přednášel. Anička se nakonec rozhodla pro bakalářské studium a tak jak on sám tak i Adam předpokládali měla k tomu talent. Škola jí šla naprosto hladce a to i při práci v zoo, které se prostě nevzdala. Teď měla od ledna jen poloviční úvazek, protože jí čekali nejnáročnější zkoušky a pak hlavně obhajoba bakalářské práce. On sám pořád prováděl návštěvníky v zoo a zároveň se podílel na nových azáchranných projektech v zoo a v Africe. Bavilo ho to a hlavně jen tak nevysedával doma. Nakonec loni vydal další ze svých knih a byla velmi úspěšná a teď zrovna dopisoval novou. Navazovala na tu loňskou a byla o národních parcích a záchraných programech v Africe. Bylo to téma, které ho vždycky hodně zajímalo a navíc si tím připomínal i dobu, kdy v Africe v záchranných centrech působil. Dneska bude výjimečně pracovat doma a tak nemusí ani do toho sněhu co v noci napadl. Co ho trápilo bylo to jak si na Aničku zasedl jeden z jejich profesorů. Byla to na katedře známá firma a děkan bůh ví proč za ním stál. Ranní zprávy od Adama nebyli dobré, ale byl si opravdu jistý, že to Anna zvládne. Konec konců toho za poslední roky zvládla už spoustu a některé věci byly opravdu zlé. Naštěstí teď už bylo dobré a ona s Adamem byli úžasný pár.

Sid se vzbudila a zjistila, že je Adam už dole. Na cestu do práce měli ještě spoustu času a navíc byla výhoda, že to měli kousek. To byl jeden z důvodů proč si tuhle lokalitu zamilovali a hledali dům právě tady. Vzala si župan a vyšla z ložnice. Ještě přes chodbu nakoukla, že není u sebe v pracovně a vydala se dolů. Jednou z jeho i její pracovny budou dětské pokoje, ale teď tam měl každý svoje království. Prostě měli možnost tam mít volné všechny svoje věci a nemuseli to pořád uklízet. Hlavně ona měla tuny poznámek a skript. Dole měli velkou knihovnu a až přijde čas bude tam mít Adam pracovnu. Ona opravdu potřebovala svoje vlastní místo jen teď než dokončí školu. Čím dál tím víc si uvědomovala, že by chtěla miminko co možná nejdřív. Bylo to dané i tím jak vídala děti přátel a tak si čím dál tím víc přála být taky mámou. Hlavně si byla jistá, že Adam bude úžasný a milující táta. Našla ho nakonec v kuchyni jak vaří kávu. Jakmile vešla tak se na ní otočil a usmál se. "Dobré ráno miláčku, zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit." "Tak jsem ti ušetřila cestu do schodů." Sid se usmála, vytáhla se na špičky a dala mu pořádnou pusu. Chvilku si užívala být v jeho náručí, protože jí to vždycky přinášelo pocit klidu a bezpečí. Nakonec si sedli ke stolu se snídaní. "Byl jsem za dědou, abych ho pozdravil než půjdeme do práce. Chystá se dneska pracovat na svojí knize. Mimochodem včera večer jsem mluvil s Karolem." Sid se smutně usmála a věděla, že mu určitě řekl o dalším střetu co měla se Slovákem. No dalo se to čekat, ale tak co, stejně mu to chtěla říct.