Tajemství ze zoo

17. Konec jedné éry

Anežka seděla s Tamarou u sebe v zázemí a zrovna si dopřávaly kávu po ošetření jedné z jejich zeber. "Je štěstí, že jí ti potomci netrefili tím kamenem nějak víc. Sice má dva stehy, ale brzo bude fit." "Ti teď hlavně budou litovat, že je Alena dostala do rukou zmetci. Ty Anežko jak myslíš, že Adam naloží s Bobem? Je mi jasné, že chtěli po poradě řešit tohle." "Doufám, že ho definitivně vyhodí flákače jednoho. Vydržel to opravdu dlouho a myslím si, že jen proto, aby nemusel řešit někoho jiného když byl na škole a teď co studuje Anča. Jenže on má taky jen jedny nervy a ačkoliv ho Anča hodně za ty roky uklidnila tak Bob pokoušel osud už moc dlouho." Anežka chtěla ještě něco říct, ale přišel Josef a zdálo se jí, že má dobrou náladu. "Dámy omlouvám se, že jsem část rozhovoru slyšel, ale výsledek je, že Bob za chvíli dostane výpověď. Marie a my všichni jsme s tím více méně počítali, ale konečné rozhodnutí bylo na Adamovi." Anežka si vyměnila pohled a úsměv s Tamarou. "No bylo na čase a máš nějakou dobrou náladu." Josef se usmál a řekl jim o možnosti nástupu Michala o kterém koneckonců Anička občas mluvila. To jaký byl ten hlavní výsledek jednání Marie s Adamem zatím zůstane jen ve velmi úzkém kruhu lidí. "Jsem rád, že ho sem nalákají, protože je to chytrý a šikovný chlapec což mimochodem může v Praze potvrdit i doktor Matuška. On k němu Michal chodí na brigádu."

Tamara se na Anežku usmála a věděla o kom je řeč. Vlastnil velkou veterinární kliniku a hodně se specializoval na plazy a další exotická zvířata. Občas dělal konzultace i v pražské zoo a s Anežkou ho obě osobně znaly. "Ten je skvělý a jeho klinika má fantastickou pověst." "Souhlasím s Tamarou a navíc pokud si ho tam on nechává tak je to dobré znamení hned na začátku. Je snad i vybíravější v tom s kým pracuje než Adam." Tomu se všichni zasmáli a Josef pak nechal dámy dál popíjet kávu. Sám se vydal za Aničkou, aby si s ní promluvil. Samozřejmě už mu Adam psal, že je z té zprávy naprosto nadšená a on jí moc chápal. Tak moc se Adam díky ní změnil a on si pořád uvědomoval jaké je to štěstí. Nemusela mu odpouštět, nemusela na něj čekat až si konečně sám přizná co k ní cítí a že s ní chce být. Občas si vzpomněl na den kdy jim Adam na poradě oznamil, že jí unesli a pak se zjistilo jaké bylo zapojení i Jardy od hrošíků. Naštěstí jí Adam našel a oba se pak už mohli věnovat svojí lásce. Neměli to tehdy ze začátku úplně jednoduché kvůli Sidonii, ale i to si nakonec sedlo a teď si všichni užívali čekání na jejich svatbu. Vůbec ho nepřekvapilo stejně jako všechny ostatní, že se chtějí vzít tady. Bude to krásná svatba a on se třeba už pak brzo bude moct těšit ze zprávy, že bude pradědeček. Všiml si Aničky na cestě od výběhů a tak počkal než k němu dojde.

Sid šla za Adamem, protože jí napsal, že Marie už má hotové papíry a za chvíli to Bobovi oznámí. Na cestě na ní čekal děda a tak k němu došla a objala ho. "Jak dlouho jsi to věděl?" "Holčičko už nějakou dobu, protože Marie o tom poprvé začala mluvit, když Jitka s Vojtou oznámili, že čekají miminko. Pak o tom přemýšlela a poslední týdny se zdála být rozhodnutá." "Jsem šťastná za Adama i za zoo, protože on bude skvělý, ale teď bychom měli jít do pavilonu míří tam Marie." Sid po cestě ještě mluvila s dědou o tom jak to bude dál a jak všichni včetně Lubora Adamovi moc rádi pomůžou. Těšilo jí to a hlavně si byla jistá, že to pro Adam bude skvělá příležitost. Před pavilonem se ještě zastavili a ona konečně dědovi svěřila to co jí nějakou dobu trápilo. "Prosím tě tohle zůstane jen mezi námi, ale já jsem šťastná, že konečně Adam Boba vyhodil strašně jsem se v poslední době bála." Josef se na Aničku podíval a pak jí obejmul, sakra proč si toho ani jeden nevšimli. Trápilo jí, že kvůli Bobově nepozornosti by se mohlo stát něco Adamovi. "Holčičko neboj se, nikomu nic neřeknu a mrzí mě, že nám to nedošlo. Já si dělal starosti, ale ne takové jako ty." "Nechtěla jsem Adamovi přidávat další starosti a tak jsem mlčela, ale strach jsem měla pořád. Kolikrát se stalo, že nechal ten pitomec otevřené terárium." Sid byla ráda, že se mu svěřila a hlavně, že vydržela tím vším nezatěžovat Adama.

Nakonec Sid s dědou prošla pavilnem a zastavili se u krokodýlům. "Vždycky jak je tu vidím tak si vzpomenu na ten dovoz samce a kolik práce s tím bylo. Víš máš pravdu v tom, že Adam byl hodně trpělivý s tím jak se Bob choval a opravdu mohl být v nebezpečí. Ještě mě jen napadlo a nechci, aby jsi se zlobila opravdu neuvažuješ jít dál? " Josef věděl, že se pouští na tenký led, ale byl si jistý, že by to bylo skvělé kdyby pokračovala na magisterský program. Sid se usmála a věděla, že to děda myslí dobře. "Já chápu proč se ptáš i jak to myslíš, ale teď není ta správná doba. Respektive jsi sem jistá, že minimálně roční pauza by byla skvělá. Víš moc dobře, že se chceme s Adamem pokoušet o miminko a to má pro mě prioritu. Možná až bude prcek větší a já ještě pořád na mateřské bych se do školy vrátila. Zatím nevím jak by to šlo a jak by to fungovalo, ale neříkám škole definitivně sbohem. Adam ví, že teď pokračovat nechci a zároveň ví, že to nevzdávám úplně." Josef se usmál a dal Aničce pusu na tvář. Páni takže oni o tom mluvili a domluvili se naprosto racionálně a hlavně s ohledem na to co chce Anička. "Jsem moc rád jak za to, že chcete miminko tak za to, že nezavrhuješ školu úplně. Jsi dobrá a byla by to prostě škoda." "Já vím a chápu i jak to vnímají profesoři na katedře, ale oni to pochopí až vyjde najevo můj vztah s Adamem. Teď bychom měli jít ať jsme s Adamem až to ukončí s Bobem. Je to konec jedné éry a vím jistě, že nikomu nebude chybět." Josef se usmál a vydali se společně za Adamem.