Tajemství ze zoo

92. Nesmíš to nikomu říct

Víkendové ráno se Sid vzbudila, když ji Adam začal jemně hladit po zádech a nakonec si jí přitáhl k polibku. Dopřáli si úžasné ranní milování a ona si teď dávala sprchu zatímco šel Adam chystat snídani. Byl tak roztomilý, když se ptal doktora jestli si mají dávat pozor, nebo dokonce si milostný život radši na nějakou dobu odepřít. Slyšela ho jen trochu protože byla v tu dobu ještě u sestřičky, která jí vypisovala těhotenskou průkazku. Pan doktor byl úžasný, protože říkal, že je to nejčastější otázka u dvojčat. Naštěstí nebyl důvod něco měnit jen měli brát ohled na to jak se cítí a jak řekl nedivočit. Rozhodně by se nerada vzdávala téhle stránky vztahu s Adamem, ale byla si jistá, že pokud by jim lékař doporučil se sexu vzdát Adam by poslech okamžitě. Prostě se o ní bál a bál se hlavně i o jejich miminka. Najdou si svoji vlastní cestu tak jako po celou dobu jejich vztahu. Teď si vzala čisté oblečení a byla ráda, že zatím na ni není nic vidět. Do svatby zbývali teď méně než tři týdny a snad to tak ještě tu chvilku vydrží. Co si tak četla na internetu tak u dvojčat je bříško absolutně individuální věc. Některé ženy ho mají téměř hned a jiné až mnohem později, ale o to rychleji pak třeba naroste. No pokud to bude nutné tak se svěří Elišce, ale zatím se jí i před ní dařilo to tajit. Dole našla Adama jak ji chystá snídani a taky léky.

Brala teď klasické těhotenské vitamíny a zatím se ještě vyhnula tabletám železa. Sestřička ji při hovoru den po kontrole jen ubezpečila, že je zcela běžné mít méně železa v těhotenství a zvlášť u dvojčat. Stačí ho chviku víc doplňovat ve stravě a pokud by se to nesrovnalo tak nasadí léky. Všimla si, že Adam si to vzal k sdrci a měla ke snídani omeletu se špenátem. "Snídaně k vaší plné spokojenosti madam." "Dám si to líbit a jsem ráda, že snad bude stačit jen větší příjem železa v jídle nechci brát léky jsou hnusný." "Já vím lásko, děda je před pár lety musel brát a stěžoval si na ně hrozně. Zatím uvidíme co ti řeknou po dalši kontrole krve a třeba to bude v pořádku." "Adame jen jsem s tebou chtěla něco probrat kolem svatby. Kdy přesně jim to chceme říct?" "Už jsem o tom uvažoval, ale nejradši bych jim to řekl po našem prvním tanci? To budou všichni kolem parketu a myslím si, že by to byla vhodná chvíle." "Tenhle nápad se mi hodně líbí. Já se tak těším jak nadšení budou a navíc až jim řekneme, že to budou dvojčátka." "Anni miláčku všichni se na to těší a já hlavně chci, aby jsi byla v bezpečí a..." Sid vzala Adamovu tvář do dlaní a dala mu pusu. "Cítím se skvěle a nic mi zatím není a i ta únava je teď lepší, to možná taky dělal ten nedostat železa přesně jak říkal doktor. Pokud budu jen trochu cítit, že se něco děje zůstanu doma." Sid se usmál a byla ráda, že se Adam uklidnil.

Později toho dne byla Sid v zázemí a zrovna uvažovala, že bude muset říct Elišce pravdu. Odpoledne jim přivezou seno a brigádník, který jim měl pomoct byl nemocný a ona teď těžké balíky sena prostě tahat nemohla. Napsala tedy Adamovi a ten se tady teď objevil. "Ach jo, vážně jsem se tomu chtěla vyhnout." "Miláčku já mám v pavilonu všechno hotové a navíc je tam Dominik. Takže já půjdu udělat to seno a vy dvě si promluvíte." "Jsi skvělý a já vím jistě, že nás Eliška neprozradí, ale tak nějak jsem ji chtěla dopřát stejné překvapení jako všem ostatním." Adam obajl Aničku, která byla smutná, protože prostě nastala situace kdy se musí Eliška dozvědět opravdu a jí to trochu přišlo líto. Dotyčná teď taky přišla do zázemí a zarazila se když je viděla. "Je všechno v pořádku? Zrovna přijelo auto tak musíme jít na to seno." "Anni miluju tě a pak se tu ještě stavím. Eliško s tím senem si nedělej starosti já ho udělám." Eliška se dívala na Anču a na Adama, který kolem ní zrovna prošel a nechápala co se teď stalo. "Proč jde Adam dělat seno, jsi v pořádku? Stalo se ti něco?" "Eli jsem v pořádku, ale chtěla jsem to mít i pro tebe jako překvapení až na svatbě." Eliška se na Anču dívala a konečně jí to došlo. Okamžitě skočila ke kamarádce a pořádně, ale opatrně ji obajla. Bože můj jaktože si toho nevšimla dřív, ale teď dávalo smysl to jak omezila kávu a hlavně ta její únava. "Zlatíčko to je úžasné a proboha proč jsi mi to neřekla, nenechala bych tě ani nosit větve natož krmení. Jak dlouho a bože já mám za vás takovou radost."

Sid se usmála a ještě Elišku obajla než jí odpověděla. "Prostě jsme to chtěli nechat jako překvapení a nesmíš to nikomu říct, protože to neví ani moje máma." "Mlčím jako hrob, ale ty už žádné tahání věcí k výběhu je to jasné?" "To dělat zatím můžu dokud se cítím dobře a doktor taky říkal, že se mám jen šetřit a odpočívat. Víš ono je tu ještě něco." Sid sáhla do šuplíku kde měla peněženku a tam schovanou fotku co ukázala Elišce. Ta na ni chvilku koukala a pak bylo vidět, že jí to došlo, protože jí okamžitě zase objala. "Dvě? Můj bože vy čekáte dvojčátka, Ančo to je tak úžasná zpráva." "Proto jsem teď byla taky víc unavená. Neboj jakmile by mi bylo špatně nebo cokoliv jiného hned bych zůstala dma a řekli bychom to. Jenže jsme tak nějak chtěli ten náš velký den udělat ještě víc slavnostní." "Tohle bude vrchol večera a neboj nikomu to neřeknu. Mám z vás takovou radost." Eliška nakonec nechala Anču v zázemí a vydala se k seníku kde objala Adama. "Neboj se dám na ni pozor a nikomu ani muk." "Nechtěla tě o to překvapení připravit, ale tohle prostě dělat nemůže. Já na to mám čas a víš mám o ní opravdu strach, ale doktor i ona říká, že je v pořádku." "Prostě jsi milující partner a hlavně budoucí táta a tak je logické, že se bojíš. Všechno bude v pořádku a předpokládám, že se pak můžu těšit na Dominika?" Adam se na Elišku podíval a oba se začali smát. "On to tady má rád a ty si s ním rozumíš takže určitě bude tady." "Super a teď uháněj tohle už dodělám sama." Adam ještě Elišku obajl a šel ještě za Aničkou.