Tajemství ze zoo

22. Časy se mění

Ve čtvrtek ráno si Sid užívala snídani do postele, protože Adam prohlásil, že si to zaslouží. "Dneska bych spíš měla obskakovat já tebe ne? To ty máš před sebou důležité věci, protože tě čeká přednáška, ale hlavně rozhovor s Karolem." "Anni miláčku, já tě rád rozmazluju a pořád doufám, že Karol řekne ano. Taky mě napadlo, že děda mi nabízel, že když máš zítra volno, že by se postaral o pavilon a my bychom mohli něco podniknout." "Adame já nechci, aby jsi..." "Anni neboj se v pavilonu je teď všechno v pořádku a pod kontrolou. Včera se krmila většina jedovatých hadů a tak dneska a zítra je potřeba jen to nejnutnější. Rád bych tě vzal do Hradce. Může si zajít někam na dobrý oběd a pak třeba do kina." Sid se usmála a bylo jí jasné, že ne stejně nebude ta správná odpověď. Navíc strávit s Adamem takhle volný den by bylo moc fajn. "Tak dobře a ten Hradec zní jako skvělý nápad. Miluju tě." "Taky tě moc miluju a chci, aby jsi byla šťastná." Nakonec se v klidu nasnídali a pomalu se chystali do Prahy. Sid se dívala na Adama a pořád si uvědomovala jak mu to sluší. Na přednášky nosil většinou kalhoty od obleku a košili s vestou. Moc mu to slušelo a chápala proč na něj spolužačky a některé pracovnice fakulty vždycky tak koukají. Jeho skoro dva metry a vysportovaná postava prostě budila obdiv.

Adam pozoroval Annu jak si bere věci a kontroluje jestli má v batohu všechno na poslední den před volnem. Všiml si teď jak ho porozuje. "Uvažuju co se ti teď honí v té tvojí krásné blonďaté hlavičce." "Moc ti to sluší, ale já si zase budu muset vyslechnout to slintání spolužaček. Holt jsi žádaná partie a ani to, že se mluví o tom, že máš přítelkyni nepomáhá." Adam se zasmál a políbil jí. "Takže by jsi byla radši, abych si vzal něco jiného?" "Ani náhodou, protože takhle je to fajn. Představa, že by tě viděli v džínách a upnutém tričku s koženou bundou..." Adam se začal smát a zatočil se s Aničkou v náručí po pokoji. "Miláčku já mám oči jen a jen pro tebe." "Tak jako já pro tebe." Sid dala Adamovi pusu a byla tak šťastná, že jsou spolu a hlavně jak úžasné si rozumí. Nakonec nasedli do auta a vyrazili směrem do Prahy. Řekla mu pravdu, protože od doby co byli spolu na jiné muže ani jen nepomyslela a upřímně to tak bylo ještě i před jejím únosem. Od doby co si přiznala, že ho miluje tu byl jen on. Byl snem každé ženy, ale patřil jí a hlavně měla jeho lásku. Cestou taky ještě řešili možnosti jak vyřešit věci kolem svatby, protože některé už vážně byli nutné zařídit. "Sandra říkala, že příští týden by nám udělali ty vzorky a napdlo mě jich vzít víc a ochutnat je v práci." "To zní skvěle, protože tak budeme vědět i čeho vzít kolik na zákusky." Sid byla nadšená, že mají na tyhle věci stejný názor.

Karol Kolárik seděl v kavárně a sledoval dění na ulici. Poslední dny si paní zima dala pohov a bylo celkem příjemně. On zrovna moc neměl rád zimu ve městě, ale na hory jezdil rád. Dřív jezdili i se ženou, ale co před pár lety zemřela tak se mu samotnému nechtělo. Dcera teď pracovala v Anglii a vracela se do Čech jen sporadicky. Dokonce ho lákala jít bydlet k ní, ale jemu se nechtělo, protože to měl v Čechách rád. Byla veterinářka jako její máma a po studijním pobytu si rozhodla dokončit školu právě v Anglii a pak tam zůstat. Neměl jí to za zlé a byl hlavně rád, že dělá to co miluje. Třeba časem jí to do Čech zase přiláka. Včera si volali a on se jí svěřil, že mu chybí práce se zvířaty. Miloval univerzitu, ale nebylo to ono. Tohle všechno byl i důvod proč se vzdal práce koordinátora, protože sice mohl o chovech rozhodovat, ale neměl pravidelný kontakt se zvířaty. Možná i proto tak rád jezdil za Adamem, protože on ho rád pustil ke všemu a když měli nová mláďata tak se na ně jezdil pravidelně dívat. Teď se mu Adam zdál poslední dobou zvláštní. Měl hodně práce a taky hlavně ten nový prokejt, ale bylo tu i něco jiného. Naštěstí věděl jistě, že Anička je vedle něj a díky tomu zvládne úplně všechno vyřešit. To dva byli pro sebe stvoření a on si občas s úsměvem vzpomněl na jejich první setkání. Pořád byla tak milá a úžasná jako tehdy a člověk byl rád v její přítomnosti.

Všiml si jak prošla kolem kavárny a za chvilku už viděl Adam jak vešel do kavárny. Vzal si kávu a sedl si k němu. "Ahoj a promiň za ty tajnosti a díky, že jsi zvolil stůl takhle vzadu." "V pořádku to byla maličkost, ale vážně uvažuji co tak naléhavého máš na srdci, že to nemohlo počkat a proč ty tajnosti." "Je tu pár věcí o kterých si s tebou potřebuju promluvit a projekt je jen jedna z nich. Víš jak to teď mám s prací a díky blížící se svatbě toho teď má hodně i Anička." "No musím říct, že kdyby jsi mi před těmi pár lety řekl, že by dva budete spolu a navíc teď budete mít těsně před svatbou nevěřil bych. Jenže časy se mění a hlavně tehdy, když přijde láska. Vidím jak moc šťastný s ní jsi a jsem za to rád, protože si to po tom všem co jsi zažil zasloužíš." "Díky moc a díky i za tvoje přátelství. Vím co se zase dělo na fakultě a upřímně se nemůžu dočkat až toho zmetka Slováka zadupu do země." "Nikdo by se nezlobil i kdyby to nebylo jen obrazně. Ten chlap mě vysloveně vytáčí. Teď mi ovšem řekni co se děje, protože vidím jak se mi chystáš něco říct." Adam se na Karola usmál a na začátku mu řekl co je nového kolem projektu a jak pokračuje výběr lidí. Bylo v tom zapojených několik evropských zoo a to bylo opravdu velké a důležité. Taky mu řekl jak se to vyvíjí s možností zapojení zoo v San Diegu. "No vidím, že všechno je na nejlepší cestě a to mám vážně radost." "Já samozřejmě taky, ale teď se tě chci na něco zeptat a asi tě to bude šokovat." Adam se díval jak se na něj muž proti němu se zájmem podíval. Teď už nebyla cesta zpátky a bylo potřeba se dozvědět pravdu.