Tajemství ze zoo

113. Jsou šílené

Konec října přinesl už definitivně podzimní počasí a Sid teď seděla na pohovce doma a dívala se jak venku jemně prší. Poslední týden jí nebylo zrovna dobře, protože záda začala víc trpět a prostě se jí začalo i špatně spát. Nebylo to nic na co by nebyla připravená, ale prostě to bylo definitivní potvrzení, že je čas skončit v práci. Teď byla první den doma a musela uznat, že si to užívala hlavně kvůli možnosti si lehnout a pospat během dne. Adam nechával rozhodnutí na ní a toho si moc vážila. Teď se podívala na obrovskou hromadu věcí před sebou a promnula si tvář v dlaních. Doslova a do písmene tady měla obří hromadu dětského oblečení, které koupili jak s mámou a tátou, když byli na nákupech tak hlavně obří objednávku co jí přišla teď dopoledne. Babička se samozřejmě rozhodla, že k oblečení co už si vybrala ještě něco přidá. Naštěstí jí máma pomohla a tak oblečení co se jí líbilo a vzala ho v nějaké velikosti babička přidala ještě v té následující, nebo ještě o velikost větší. Byla za to ráda, ale teď se potýkala s obrovským množstvím věcí a přemýšlela co s tím bude dělat. Taky samozřejmě měla další krabici kde byli věci co jí koupily holky v práci. Musela uznat, že se hodně držely a tak té růžové a modré bylo docela málo. Sice už byla doma, ale domluvili se v práci, že za pár dní se sejdou večer v hotelu v zoo a ještě si udělají malou oslavu jejího odchodu na mateřskou.

Sid teď přemýšlela jak se do té hromady pustit, když se ozval zvonek a ona šla otevřít. U branky stála Eliška, Julie a Stáňa a ona je hned pustila dál. V předsíni je všechny objala, ale nechápala co se teď děje. "Holky co tady děláte? Jako, že nejste v práci? Stalo se něco?" "Klid všechno je v pohodě a nic se nestalo. V pavilonech je o všechno postaráno a všichni ví co mají dělat. Adam si myslel, že potřebuješ pomoct, protože ten telefonát zněl dost vyplašeně." Sid se na Elišku usmála a byla tak vděčná za to jak Adam ví co se děje i když není vedle ní. "Nechtěla jsem ho děsit, ale no pojďte se podívat." Julie si tak jako holky odložila věci a šla za Annou do obýváku. No Adam měl pravdu tady bylo vážně potřeba pomoct. "Ježíš tady to vypadá jak v obchodě před nějakou akcí." "Souhlasím s Julií, protože tohle je mazec. Vůbec jsem si neuvědomila kolik toho může být když se to musí vlastně kupovat dvakrát." "Já vím Stáňo a navíc babička tam ještě přidala věci ve větších velikostech, když věděla přesně co se mi líbí. Jsem ráda to každopádně, ale je toho teď strašně moc." Eliška objala kamarádku a usadila ji na pohovku. "Takže nám řekni kde jsou nůžky a nějak se pustíme do toho zbavit to všechno cedulek a roztřídit to." Sid se usmála a byla ráda, že bude mít pomoc. Nakonec se s pomocí holek pustila do téhle obří hromady, protože toho bylo vážně hodně.

Eliška seděla na židli a zrovna sundávala další body z ramínek a dávala je na jednu z hromad co už měly před sebou. "Safra fakt jsem za ty roky zapomněla jak moc je toho vlastně potřeba a chválím, že hlavně teď na ty nejmenší velikosti máš spoustu overalů." "No Adélka říkala ať jdu hlavně po nich, protože je to nejpraktičtější a já souhlasím. Doma fakt nepotřebuji mít děti v tuně módního oblečení, budu chtít mít hlavně něco praktického." "Jo to dává logiku, ale i tak toho je zatraceně hodně. No koukám, že už zbývají jen takové ty velké věci, ale všechno menší už máme." Sid se na Elišku usmála a byla ráda, že jí s tímhle vším holky pomohly. "Takhle roztříděné už se to jen hodí do pračky a pak do sušičky. Mě hlavně děsilo to množství, protože na všem jsou obaly, cedulky a ramínka." "Je mi to úplně jasné a my jsme ti rády pomohly, jak jinak to máš s mámou a babičkou, protože ty asi taky nakupují hodně." "Jsou šílené, ale v tom dobrém slova smyslu. Naštěstí máma se krotí, nebo spíš jí krotí táta a oba pak mají pod palcem babičku." "Všichni se na ty dva drobečky těší a tak jsme holt trošku přehnané v některých věcech." Sid se usmála a věděla, že má Stáňa pravdu. Nakonec si s holkama objednaly skvělý oběd a vybalily ještě i poslední věci. Velká krabice odpadu byla roztříděná a holky to hned odnesou až se budou vracet do práce. Ona sama měla teď několik velkých košů prádla co se muselo vyprat, ale na to byl ještě chvilku čas. Nakonec holky vyprovodila a byla tak šťastná, že má ve svém životě tak úžasné ženy.

Adam dorazil domů dneska docela brzo a byl rád, že se ráno rozhodl zařídit Aničce pomoc. Po jejím telefonátu, kdy zněla zoufale z množství věcí pro miminka. Holky se vrátily a všechny prohlašovaly, že to byl skvělý nápad. Taky když viděl fotky toho všeho byl ještě víc rád, že to zařídil. V pavilonech pomohli brigádnici a on šel taky pomoct. Teď dorazil domů a zjistil, že Anička není dole a jak viděl tak v obýváku už nebylo po dětském oblečení ani stopy. Našel ji nahoře v chodbě jak zrovna vyšla z prádelny. "Lásko hledal jsem tě." Hned jí šel dát pusu a láskyplně pohladil její bříško. "Jen jsem nesla zpátky koš na prádlo. Zatím jsem si všechno dala do těch skládacích látkových. Adame vážně jsi úžasný a děkuju, že tě napadlo sem holky poslat." "Poznal jsem, že je toho na tebe moc a jak mi holky ukázaly fotky no jako jsem ještě víc rád." Sid se nechala obejmout a chvilku jen tak líbat. Pak se vydali zpátky dolů a pohodlně si sedli na pohovku. "Zítra mám volno a tak mě napadlo, že bychom mohli něco podniknout. Můžeme být doma, nebo jsem myslel, že bychom zajeli do Hradce na dobrý oběd a třeba se ještě podívat po obchodech." "To zní jako úžasný plán a myslím si, že se mi to moc líbí. Miluju tě." "Taky tě miluju Anni."