Tajemství ze zoo

67. Prstýnek z lásky

Lubor seděl u sebe v kanceláři a výjimečně tu byl dneska sám, protože Adam byl u sebe a Jana byla na jednání mimo zoo. Musel uznat, že byl vážně rád, že Adam už se chopil otěží a on se na něj mohl plně spolehnout. Taky s tím jak rychle chápal se ihned dostal i do věcí, které do teď nemusel řešit. Prostě byl nejlepší volbou a ona sám se teď těšil na možnost spolupráce se zoo v polsku. Budou jim dodávat zelené krmivo co si sami pěstovali a to jim přinese další finance a hlavně budou moc přidat další místo a pěstovat víc druhů klíčků. Teď ho překvapila Anna s velkou krabicí a v patách jí byl Adam s krabicí ještě větší. Obě položili na Adamův stůl. "Víš jestli se sem chceš přestěhovat tak k Marii to budeš mít rovnou lepší." "Vůbec se sem nestěhuju, ale řekněme, že bych hodně ocenil, kdyby jsi už dneska nebyl v kanceláři." Lubor úplně nechápal proč přesně má zmizet, ale obsah jedné krabice, kterou Anna otevřela mu dost napověděl. "Adam má pravdu, prostě vezmi Moniku na večeři a užijte si čas taky jen pro sebe." "Dobře dobře už se chytám a musím říct, že tohle se mi moc líbí. Neboj te se, Monice zatím nic neřeknu." "Díky moc Lubore, prostě chceme pomoct." Lubor se usmál, vzal si věci a nechal ty dva připravovat to co měli v plánu. Tak nějak čekal, že by se možná mohlo mezi Alenou a Janou něco stát a teď to bylo tady a moc jim to přál.

Sid vyndala z krabice kytici světle růžových růží a postavila ji na stůl. "Takže my to připravíme a jak to pak Alena plánuje?" "Jana se staví doma, aby se převlékla, protože jí Alena řekla, že půjdou na večeři a tady jí má vyzvednout." "Super a moc ráda s tím pomůžu, koneckonců je to na oplátku tehdy si s tím pro mě dala sakra práci." "Přesně tak miláčku a proto jsem jí pomoc nabídl. Navíc z nich mám vážně radost. Už mi ukázala i prstýnek je moc hezký jednoduchý, ale vážně krásný." Sid se usmála a zkontrolovala, že je tu všechno připravené. Svíčky, květiny a připravily jim sem šampaňské v kbelíku s ledem a k tomu skleničky. Jakmile to dokončili tak se objevila Alena. Moc jí to slušelo, protože měla hezké společenské kalhoty a k nim úžasnou halenku v tmavě červené barvě což byla Jany oblíbená barva. "Páni vypadá to skvěle a moc oběma děkuju." "Álo děláme to rádi, no já počkám na chodbě." Sid sledovala jak Adam kamarádku objal a ona s ní ještě zůstala v kanceláři. "Jsem ráda za vás obě moc si to zasloužíte." "Díky Ančo, jsem nervózní, ale snad bude všechno v pořádku." Sid ještě taky dostala možnost vidět prstýnek. Krásný kroužek na kterém byla stylizovaná keltská rytina a zdobil ho krásný rubín. "Je nádherný a bude z něj nadšená. Prstýnek z lásky co jí dneska dáš bude pokračováním vaší lásky." "Já vím a slibuji, že dám vědět." Sid ještě Alenu objala a šla za Adamem.

Po cestě z kanceláře se Sid zastavila a sledovala jak dole už taky, odchází Kristýna a zároveň jako Adam si všimla, že Karol na ni čekal a pomohl jí s taškou ve které měla nákup. "No chtěl jsem se tě na to už zeptat, ale vidím, že jsi si toho všimla taky." "Vůbec se do toho nehodlám plést. Mišák a Dominik je něco jiného, ale tady to nechávám osodu a navíc krom nás si toho ještě nikdo nevšiml." "Anni musím říct, že souhlasím, ale moc bych mu to přál vlastně jim oběma." Sid se usmála a pak se vydali taky směrem domů a po cestě si ještě povídali. "Říkal ti vlastně Michal jak to měli s jeho otcem?" "Jen částečně, protože to bylo vždycky bolestné téma. Vždycky si zařídil nízké příjmy a jeho otec s firmou kterou vlastní mu v tom pomáhal. Kristýna se musela hodně otáčet, aby vyšli a byli rádi, že mohli být u její mámy v bytě. Jenže pak ona onemocněla a bylo náročné se o ní starat." "Vyprávěl to dneska dopoledne v zázemí a musím říct, že ten chlap je fakt zmetek. No každopádně tady jim bude dobře a možná tu opravdu oba krom práce a nového života najdou i víc než jen to." "Oba si to zaslouží stejně jako Karol." "Anni víš napadlo mě, že ten příští týden bude dost náročný vážně nechceš být nějaký den dma?" "Adame vážně ne, protože jsem připravená a nebojím se. Dala jsem do té práce hodně a jsem šťastná jak se mi povedla."

Adam se usmál a těsně u jejich domu si Aničku přitáhl k polibku. "Tak dobře, ale radši jsem se chtěl jen ujistit. Víš moc se těším až to celé bude za námi a pak už jen přijde čas před naší svatbou a já se na to moc těším." "Taky se na to těším a hlavně jsem tak šťastná a spokojená." Sid se nechala odvést domů a pak si výjimečně šla dopřát sprchu sama. Adam si sedl v obýváku a něco ho napadlo ohledně toho o čem mluvili cestou domů. Anička si šla dát sprchu, protože narozdíl od něj ji nestihla v práci. Napsal kamarádovi z rozvědky ohledně otce Michala a doufal, že mu pomůže dohledat nějaké informace. Během let po Afghánistánu ho párkrát tahal z maléru a jediné kdy od něj chtěl něco na oplátku bylo teď kvůli Slovákovi. Tomáš byl fajn kluk, který sice u armády zůstal, ale dlouho se potýkal s návratem. Teď od něj dostal zprávu, že to bude maličkost a brzo se mu ozve. Zatím už taky přišla zpátky Anna a sedla si mu na klín. "Máme už nějaké zprávy?" "Zatím ne, ale opravdu doufám, že brzo už se to změní. Moc jí to přeju a hlavně vím, že jsou spolu šťastné." "S tím musím jen a jen souhlasit." Adam se usmál a začal Aničku líbat a taky jí zajel na zádech rukou pod tričko. Než mohl pokračovat ozval se mu telefon a přišla mu krásná fotka usměvavých holek kde byl na ruce Jany vidět prstýnek. "Láska vždycky zvítězí a je s ní všechno mnohem lepší." "Miláčku s tím musím naprosto souhlasit." Adam věděl zcela jistě, že má Anička pravdu a zítra to pak s holkami oslaví.