Tajemství ze zoo

85. Večerní kouzlo

Ještě to nějakou dobu trvalo, ale nakonec Adam zvládl s ostatními všechno vyřešit a teď opatrně posadil Aničku do auta, aby mohli konečně vyrazit domů. Sedl si za volant, ale než se rozjel ještě si jí přitáhl do náručí a začal ji líbat. Ona mu okamžitě vyšla vstříc a pak se tak krásně usmála. "Anni jsi v pořádku? Víš dělám si trochu starosti, že toho na tebe bylo dneska moc." "Jsem v naprostém pořádku, protože jsem s tebou. Jsem tak ráda, že už je všechno za námi." "Moc tě miluju a hrozně moc ti ještě jednou chci pogratulovat. Zvládla jsi to všechno úžasně a vážně až se budeš chtít vrátit tak stačí říct. S miminkem to taky půjde skloubit a já budu pomáhat jak jen budu moct a to platí o celé rodině." "Adame já vím jistě, že minimálně teď dva roky je škola něco co nechci řešit. Uvědomila jsem si dneska jak moc důležité je pro mě teď být jen manželka a maminka. Chci si užít tenhle čas pro nás, pro naše miminko. Možná pak začnu uvažovat o návratu, ale i kdyby to bylo ještě o další rok později nebude se nic dít. Možná dokonce zjistím, že prostě pokračovat nechci a třeba to bude odklad na víc let nebo i na neurčito. Ušli jsme dlouho cestu až sem a já teď chci mít jen náš život jako rodiny." Adam jí poslouchal a věděl, že má ve všem pravdu. On sám by byl rád, kdyby byla doma jak jen dlouho bude chtít, ale tohle byla opravdu hlavně její volba.

Sid se dívala jak se Adam usmál a věděla tak naprosto jistě, že pochopil jak to myslí. Byla zatím přesvědčená, že za nějakou dobu se na školu vrátit chce, ale zároveň si teď víc uvědomila, že nemusí a možná opravdu zjistí, že ani nechce. "Miláčku já jen chci, aby jsi byla šťastná a je to jen na tobě jak to se školou uděláš. Vždycky tu pro tebe budu a vždycky podpořím tvoje rozhodnutí." "Já vím Adame a to je jeden z mnoha důvodů proč tě tolik miluju. Jsi tu pro mě a vždycky budeš a až přijde čas budeš tady i pro naše miminko. Jsi moje opora a muž kterého nadevše miluju." "Anni taky tě moc miluju." Sid se usmála a pak se pohodlně opřela v sedačce, protože Adam se vydal směrem domů. Těšila se do jejich domu a do klidu, který teď bude mít po tomhle všem. Ještě jí jen na podzim bude čekat promoce, ale to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. Byla ráda, že se na fakultě všechno uklidní, protože pro studenty to bude zase úžasné místo pro studium a profesoři budou mít klid na práci. Hlavně jí těšilo, že Jana Landová bude v Adamově týmu a tak jí občas bude v zoo vídat. Byla to úžasná žena a zasloužila si jen to nejlepší. Za pár dní je s Adamem čekala kontrola u jejího lékaře a pak se jim snad podaří to ještě tu malou chvilku si to nechat pro sebe jako tajemství.

Doma v garáži Adam zaparkoval a počkal než Anička vystoupí a hned se jí dostalo objetí od dědy, který tu na ně čekal. Byli celý den v kontaktu s rodinou, ale děda si prostě chtěl tohle moc užít a bylo vidět jak je dojatý. "Holčičko jsem tak moc šťastný a moc gratuluji. No ty si teď musíš hlavně odpočinout a tak vás dva nechám, ale zítra ráno tebe i Michala čeká hezká oslava v práci." "Dekuju dědo a jsem ráda, že máma to zařídila na zítra, protože i Michal byl rád, že buď nemít klidný večer." Adam taky ještě dědu objal a ten se vydal zase zpátky k sobě. V chodbě si přitáhl Aničku do náručí a chvilku jí tak držel. "Takže objednám nám něco k jídlu, na co by jsi měla chuť?" "Já vlastně ani moc hlad nemám, ale vím samozřejmě, že jíst musím takže možná něco italského?" "Vezmu jen něco malého, koneckonců přes den jsi jedla a tak není nutné se přemáhat. Co kdyby jsi si šla dát sprchu a já to zařídím." "To zní skvěle a ty jsi úžasný chlap." Sid došla nahoru a dopřála si příjemnou sprchu. Nakonec si vzala pohodlné kraťasy a tričko na spaní a sedla si do křesla k oknu. Dívala se na zahradu a byla tak ráda, že je dnešní den za ní. Během chvilky se tu taky objevil Adam. "Jídlo tu bude za dvacet minut." "Dobře a teď jak se tak koukám jak dlouho si tohle vlastně plánoval, protože to tričko neznám a ani ty džíny jak teď pozoruji." "Už nějakou dobu, slyšel jsem ten tvůj hovor s Alicí." Sid se usmála a dala mu pusu. Prostě jí znal tak dobře.

Později došel Adam převzít jídlo a donesl všechno nahoru do ložnice. Došel si taky dát rychlou sprchu a pak se vrátil akorát, když Anička všechno připravila. "Ještě pro něco skočím dolů a hned jsem tady." Adam rychle došel dolů a vzal z ledničky nealkoholické šampaňské a skleničky co tam měl už připravené. V ložnici si sedl vedle Aničky a dal jí pusu. "Je bez alkoholu takže ho můžeš a výhoda oslavy zítra v práci bude, že taky budeme mít stejné šampaňské." "Páni tohle si nechám líbit a to jídlo vypadá skvěle." Adam jim nalil šampaňské a pak si přiťukli a pustili se do jídla. Tohle večerní kouzlo jen pro ně dva ho vždycky moc těšilo. Dnešek byl po všech stránkách úspěšný den a byl za to moc rád. "Těším se moc na další dny, protože to bude zase takové klidnější. Mimochodem jak to chceš udělat pokud by to třeba někdo zjistil?" "Přemýšlela jsem o tom a budu to řešit asi operativně. Snad se nám to podaří utajit alespoň do té kontroly příští týden. Strašně moc se těším, že půjdeš se mnou." "Lásko já se taky moc těším a hlavně jsem teď tak šťastný. Mám tebe, čekáme miminko a máme před svatbou, prostě je teď život tak úžasný a já jsem moc šťastný." "Adame to já taky a hlavní je pro mě, že jsme spolu. Tak moc se těším na svatbu a na naše miminko až se narodí." Adam jí objal a věděl, že teď mají před sebou hodně dlouho dobu naplněnou štěstím a láskou.